Uloupená hranice

Rezisersku tvorbu Jiriho Weissa /Touha po nasem/ az tak nepoznam, ale dobre je zvolena tematika vo filme - stret ceskych a nemeckych zaujmov v krusnom to roku 1938 /Mnichovsky Diktat, este stale platny appeasement - jo, jo svetovy vyvoj zacali urcovat ZSSR a USA az po roku 1945, az vtedy Europa definitivne ustupila/. No ale nemecke citenie bolo hodne sfanatizovane vdaka jednemu - izmu /ale kazdy vie, ktory nemecky izmus myslim/. No nic, spat k filmu, rezia je nadpriemerna, akurat herecke vykony jaxi ustupili a do popredia sa dostali vojnove sceny. A najviac ma dostala opat skvela Marie Nademlejnska /Kladivo na Carodejnice 1969/. Rezisersky je to na urovni a tematicky viac nez zaujimave : 74 % (30.04.2016)

„Poslechni, co myslíš, svede něco ten Syrový?“ - „Syrový je náš Žižka!“ Měl jsem trochu obavy, zda film nebude příliš tendenční. Ale v podstatě krom 2 průpovídek z úst (koho jiného než?) Rudolfa Deyla o Španělské válce a Rusku vs. Západu se podařilo tvůrcům udržet „neutrální“. A komu nevoní zobrazování německé části obyvatelstva v pohraničí nepříliš růžovými barvami, měl by se snímku asi raději vyhnout. Tak či onak, problematiku soužití Čechů a Němců v problematickém místě a době se myslím podařilo vystihnout více než zdařile, kladným postavám máte důvod naplno fandit (mým favoritem byl jednoznačně Effa). Překvapivě nejvíc to snímku kazí podivná jazyková stránka, kdy se dost zmateně střídá čeština s němčinou bez nějakého zřejmějšího důvodu. I přes tuhle kaňku jsou to ovšem solidní 4* a pro mě připomínka, že bych se měl poznávání filmové tvorby Jiřího Weisse věnovat více. „Lidi ve vesnici se už docela zbláznili. Dneska někdo postřelil Sychru.“ - „On není mrtvej?!“ - „Honzíčku!“ - „Nejsem Honzíček, jsem Hans!“ (11.03.2018)

Veľmi dobre zachytené stupňujúce sa napätie v česko- nemeckom pohraničí. Vtedy to iba začínalo iskriť, pretože dovtedy nikomu nevadilo s kým sedí pri pive a odrazu som ja Nemec a ty Čech...Poteší absencia propagandy, je fajn, že komunisti vzhľad na rok výroby ešte nemali vplyv. Poteší atmosféra i akčné scény a režisér si zaslúži pochvalu , že dal priestor práve vzniku tohto napätia v pohraničí. 80%. (16.09.2012)

Dva roky po válce a filmaři zfilmovali tenkrát hodně ožehavé téma mnichovské zrady. Uloupená hranice se odehrává v září 1938, kdy bylo napětí v pohraničních oblastech mezi našimi vojáky a sudetskými Němci hodně vyhrocené. Film ukazuje právě problémy a potyčky mezi oběma tábory. Z děje je cítit sklíčená atmosféra tehdejší doby, Jiří Weiss to dokázal natočit realisticky a je dobře, že tento film vznikl ještě před rokem 1948, protože v něm není žádná propaganda, soustředí se pouze na pocity a následné reakce statečných mužů, kteří se i přes všechny okolnosti nechtěli vzdát a chtěli bojovat. Příběh mi ale přišel místami trošičku nudný. Přesto je to snímek, který by neměl být zapomenut. Silný 3 hvězdy. (03.05.2011)

"Dobří lidi to nakonec vyhrajou. Dobří lidi jsou všude." Nevím, nakolik měli autoři tohoto filmu v úmyslu nějak více akcentovat toto humanistické poselství. Film je totiž jinak celkově založen na zobrazení konfliktu mezi zlými Němci a dobrými Čechy. Konflikt se přitom odehrává i přímo uvnitř smíšených česko-německých rodin (syn německého otce versus dcera české matky). Přesto to pojetí není tak černobílé a tendenční jako v některých pozdějších filmech s touto tématikou, které vznikly po únoru 1948. Na filmu určitě zajme výborná režie Jiřího Weisse, kterému se především podařilo skvěle vykreslit tehdejší dramatickou dobovou atmosféru. Vykouzlil ale i několik zajímavých detailů (zejména detail podobizny T.G: Masaryka na poštovní známce). (26.08.2018)