Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.

Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (122)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Film světové úrovně a tíživé psychologicky vypjaté drama o tragédii maloměšťáckého manželství z dob první republiky. Velmi povedené makabrózní momentky - a že jich není málo - mistrně přeměňují "lepší červenou knihovnu" na děsivý příběh jednoho nešťastného "trojúhelníku". Hlavní roli tady ale dle mého názoru nemají ani tak - samozřejmě skvělí - představitelé ústředních postav jako promyšlená a perfekcionistická režie, která zvláště dnes svou úrovní a vkusem velmi potěší. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Nikomu tě nedám...ty můj tajtrdlíčku...ty můj bobečku." Ze začátku se tyhle majetnické sklony tetičky Kláry vůči svému mladšímu manželovi mohou zdát i docela roztomilé či přinejmenším úsměvné. Postupem času však atmosféra v rodině začíná poměrně houstnout a člověku je jasné, že má před sebou silné psychologické drama. Jiřina Šejbalová přitom tuhle roli zahrála tak excelentně, že v okamžiku, kdy tetička v zoufalství křičí "já už nemůžu, já to nedovolím, já to nechci….to se nesmí stát…", to ve mně vyvolalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem si říkal, že si dotyčná svůj osud (citově) opuštěné ženy kvůli své panovačnosti i zaslouží, na druhou stranu mi jí bylo i líto. Zvláště když jsem viděl, jak se k ní v závěru otřesně chovají její posluhovačky. V některých momentech měla atmosféra filmu až hororový nádech, což nevím, zda bylo úplně nutné. Tyhle scény každopádně dost kontrastují s tím, jak se v celém filmu chová (nejen) k tetičce její mladičká schovanka v podání Jany Brejchové. Ta toho sice moc nenamluví, ale člověk z ní má přesto pocit, jako by viděl anděla. Tomu odpovídá pro někoho možná i trošku překvapivý konec... ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Nakonec dám jen čtyři, protože si myslím, že pan režisér měl paní Šejbalovou víc ukočírovat. Hraje skvěle, o tom žádná, ale někdy až tak přehnaně expresivně, že jí tu postavu přestávám v těch chvílích věřit... Jinak už od úvodních záběrů - tak dokonalý příjezd vlaku do nádraží jsem dlouho neviděl - kameramanská krása, nádherné záběry, a to i v interiérech, je vidět, že každá scéna byla do detailů promyšlená. Příběh je nadčasový, nakolik se zdá, že jde jen o 50. léta. Tady hraje všechno - každé gesto, pohled, vyřčené věty dostávají za čas nový význam a způsobují nové posuny v chápání postav. Ty samy nejsou jednoznačné - u každé najdeme její klady (ano, i u té starší manželky), tak zápory. Dokonce některé postavy, jež se jeví jako kladné, časem přejdou na druhou stranu rovnice. Ale vše zcela pochopitelně, logicky, protože to vyplývá z jejich charakterů. Zdařilý, byť trošku depresivní kousek, i když pro mne ne - ta naděje tam na konci je myslím jasná. Když se člověk dostane z okouzlení a bludu, prohlédne a jde dál posílen a je víc sám sebou.Když se člověk dostane z té vlčí jámy samolibosti, šalby a dalších negativních vlastností. Otázkou je, nakolik spokojen je s tím otčím, který některé věci bral jako jistotu, ale i u něho chápeme, že se cítil nepochopen, manželkou vlastně zrazován a zrazen (jak ta dovedla zničit atmosféru při zpěvu písničky blbým chloupkem! Jako bych v tom narušování soukromí a klidu viděl vlastní ženu.), a tak není divu, že si chtěl něco dokázat. Což se mu povedlo, ale za cenu hodně velké oběti. Jak říkám, právě ta nejednoznačnost postav je hodně realistická, a nic a nikdo nejsme ani černí, ani bílí, ale každý si v sobě neseme různé vlčí jámy. Mimochodem, ta písnička Jiřího Srnky V úzké uličce je zde geniálně použita - jak pro vykreslení charakterů postav, tak při následném návratu až po poslední zpěv na hřbitově, kdy konečně - ale za jakých okolností - už konečně zazní celá. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Komorní drama o nerovném milostném trojúhelníku, z něhož však jako osamělá sopka ční zlá, despotická a odporná Klára v podání Jiřiny Šejbalové. Ve vlastních soudech jsem však opatrnější a říkám si, kdo byl horší, zda politováníhodná a vlastně nešťastná ženština, jíž však zřejmě nebylo pomoci nebo její pokrytecký a zbabělý manžílek bez kouska cti? Na to nechť si pochopitelně odpoví každý sám. Z hlediska filmového vyprávění příběhu jsem však měl trochu problém s  křehotinkou Brejchovou. Uvěřit téhle pastelkové naivitě a la Nastěnka se mi prostě nedaří, znám je totiž jen z filmu, literatury nebo dětských obrázků. Její konečná proměna v  uvědomělou mladou dívku byla sice jistým zadostučiněním a řekněme spravedlivou katarzí, nicméně osobně bych více docenil  šokující tanec na hrobě. Ovšem to bych zřejmě přepisoval i předlohu Jarmily Glazarové. A tak si z Vlčí jámy odnáším zejména  vzpomínku na mezeru mezi zuby Kláry v noční košili s odhaleným dekoltem, jak mi trhá chloupeček z obočí...  Brrrr ()

Karlas 

všechny recenze uživatele

Hluboké psychologické drama podivuhodného trojlístku, ve kterém má každá postava svá trápení a žádná nezasluhuje úplného odsouzení, neboť jde o lidskou přirozenost komplikovaných mezilidských vztahů. Panensky krásná Jana Brejchová ve složité životní situaci tohoto nostalgického příběhu s nádhernou písní, jež je doprovázena tóny něžného harmonia. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (16)

  • Scéna s poletující můrou narážející do petrolejové lampy byla natočena tím způsobem, že mrtvou můru přivázali na nit a ťukali s ní do skla lampy. (raininface)
  • Film se natáčel především ve městě Sobotka. (alonsanfan)
  • Režisér měl na konkurzu pro film Janu Brejchovou i Janu Rybářovou, ale dal přednost Rybářové. Když byl nucen po smrti Rybářové hledat novu adeptku pro roli Jany, oslovil znovu Brejchovou a pozval ji na další konkurz. Ta dělala drahoty, ale nakonec přišla a roli dostala. (sator)

Související novinky

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama