Srdce je osamělý lovec

Mám pocit, že ten film tady má tak úžasné hodnocení především proto, že ho tenkrát nadabovala česká dabérská špička a ten film díky tomu dabingu dostal naprosto jiný rozměr. Nejenom, že ze všech postav vyzařuje obrovská laskavost a dobrosrdečnost, ale ten příběh k tomu ještě naprosto perfektně sedí. Přesně vyjadřuje pocity obyčejných lidí v USA kolem roku 1968 a myslím si, že jednou by tenhle film mohl být vzorovým příkladem toho, jak lidé v té době přemýšleli. V dnešní době by divák plno názorů z tohoto filmu nepochopil (například debata o studiu na školách), což by ho mohlo odradit, ale postava hluchoněmého Johna Singera dokáže pořádně pohladit na duši (22.02.2016)

Takový hloupý, hluchoněmý Honza páchá dobré skutky v království rasové nespravedlnosti a nerovných sociálních podmínek, za pomocí mnoha dalších, přeidealizovaných postav, za které by se nemusela stydět ani Božena Němcová, to vše v pohádkově předvídatelných situacích, jejichž poučný význam zhatil konec, ve kterém klíčové persony žily jen do své smrti, ochuzeny o synonyma slůvka "šťastně". Možná však došlo k úniku podstatného v momentech, kdy jsem opakovaně vsazovala vypadnuté sirky zpět do očí, aby mně nakonec nedal usnout ani předtitulkový dovětek, že veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná - k nevíře! (21.04.2013)

Budu se opakovat, ale opravdu krásný, dojemný, lidský a taky smutný film. Herecký koncert Alana Arkina, kde Sondra Locke vůbec nezaostává. Však ty nominace na Oscara nebyly pro nic za nic. Jenom škoda, že je tento snímek tak opomíjený a to nejen u nás, ale podle počtu hodnocení na IMDb také ve světě. (04.03.2009)

Film od neznámého režiséra s pro mě poměrně neznámými či béčkovými herci mě nakonec překvpivě dostal. Máme tu hluchoněmého právníka plného dobroty a lásky k lidem. Kvůli svému stejně hluchoněmému a zaostalému příteli se stěhuje do malého městečka, kde potkává několik ztracených lidí - černocha co nenávidí bílé, nezaměstnaného co zapíjí bezmoc a teenagerku ztracenou v lásce i rodinných povinnostech a pro všechny tu vždycky je. Je tu úžasně natočené, tak reálně, že to ani nepůsobí jak z 60. let. Lidi kolem řeší pěkně závažné problémy, stíhají je tragédie, ale přesto je to takový hezký film, který netlačí na pilu, naopak dokáže i rozesmát. A výborně zahrané, Arkin je vynikající, ale ještě lepší je Sondra Locke. Tu jsem vždycky považoval za přívěšek v Eastwoodových filmech, ale tady tu tápající teenagerku stvárnila tak, že by ji člověk objal a řekl neboj to bude dobrý. SPOILER: Ten konec ale.. no řekněme, že to končí reálně. Problémy se nevřeší, spíše ještě více poserou. A jak skončí hodný člověk co tu pro všechny je, když ho něco trápí? Inu jak to chodí v reálném životě... Drama roku 1968. (09.09.2022)

V průběhu sledování tohoto snímku se mi vybavila řada scén a já si uvědomil, že snad od dětství s těmi hrdiny žiji, že se poznovu rodí a umírají, dospívají, stárnou, nemocní… a já mezi nimi zrcadlím jejich úsměvy, gesta i zmlknutí. Po celý život tíhnu k okraji a tento film odhaluje, že ta hráz je všudypřítomná. V každém, nejútlejším místečku tohoto světa je někdo sám, nemůže se postavit ani vzepřít se, vyslovit se, natož očekávat porozumění, a tento snímek krásně zachycuje, jak se svět dokáže změnit jediným soustrastným skloněním, byť nedokonalého, posmívaného a opovrženého. Je obrovským štěstím vstoupit na ty dvě hodiny do blízkosti někoho, kdo nezaváhá otevřít se, a učit se znovu znakovku, protože s ní se domluvíme s neslyšícími, psy, kameny a stromy. Co ale cítí ti, kteří mluví jinak, protože jsou jinací, a co vlastně říkají? Snad něco podobného tomuto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/une-tigresse-dans-la-peau-d-une-hirondelle-2 (23.06.2018)