Srdce je osamělý lovec

Mám pocit, že ten film tady má tak úžasné hodnocení především proto, že ho tenkrát nadabovala česká dabérská špička a ten film díky tomu dabingu dostal naprosto jiný rozměr. Nejenom, že ze všech postav vyzařuje obrovská laskavost a dobrosrdečnost, ale ten příběh k tomu ještě naprosto perfektně sedí. Přesně vyjadřuje pocity obyčejných lidí v USA kolem roku 1968 a myslím si, že jednou by tenhle film mohl být vzorovým příkladem toho, jak lidé v té době přemýšleli. V dnešní době by divák plno názorů z tohoto filmu nepochopil (například debata o studiu na školách), což by ho mohlo odradit, ale postava hluchoněmého Johna Singera dokáže pořádně pohladit na duši (22.02.2016)

V průběhu sledování tohoto snímku se mi vybavila řada scén a já si uvědomil, že snad od dětství s těmi hrdiny žiji, že se poznovu rodí a umírají, dospívají, stárnou, nemocní… a já mezi nimi zrcadlím jejich úsměvy, gesta i zmlknutí. Po celý život tíhnu k okraji a tento film odhaluje, že ta hráz je všudypřítomná. V každém, nejútlejším místečku tohoto světa je někdo sám, nemůže se postavit ani vzepřít se, vyslovit se, natož očekávat porozumění, a tento snímek krásně zachycuje, jak se svět dokáže změnit jediným soustrastným skloněním, byť nedokonalého, posmívaného a opovrženého. Je obrovským štěstím vstoupit na ty dvě hodiny do blízkosti někoho, kdo nezaváhá otevřít se, a učit se znovu znakovku, protože s ní se domluvíme s neslyšícími, psy, kameny a stromy. Co ale cítí ti, kteří mluví jinak, protože jsou jinací, a co vlastně říkají? Snad něco podobného tomuto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/une-tigresse-dans-la-peau-d-une-hirondelle-2 (23.06.2018)

Točí-li se film podle knižní předlohy, zpravidla se to projeví na jeho kvalitě. Promyšlená konstrikce předčí obvyklé scénáře, děj je košatější, postavy plastičtější, záběr hlubší. Jestliže se navíc točí podle výborné knihy, je výsledek ještě lepší, což je právě tento případ. Pátou hvězdičku nedávám jen díky tomu, že se nepíše rok 1968, kdy byl film natočen, a léta mu z dnešního pohledu ubrala na svižnosti. I tak je to ale mimořádný zážitek. (04.10.2015)

Film jsem včera viděl už potřetí, nepamatuji si, že bych některý film viděl vícekrát. Přesto to není můj nejoblíbenější film, ani ho nepovažuji za zvláště cenný. Je to spíš něco jako testovací film: film, který se musí líbit všem: tátovi, mámě, děckám, od svého vzniku až po dnešek. Komu se nelíbí, měl by nad sebou zapřemýšlet. Kdyby se dne natočil remake, pak by nejspíš bychom v němi viděl místo řeckého nedospělce dospělého teenagera, chudé dívky neuspokojenou lesbu, hluchoněmého hrdiny dychtivého transvestitu atd. Možná by to působilo stejně, ale nejspíš jak pro koho. Mr. Singer jako hendikepovaný anděl, jako jsou hendikepovaní všichni andělé, dává lidi dohromady, jejich problémy ho trápí tak, že zapomíná na svoje - dokud si neuvědomí, že je to on sám, kdo nemá nohu a má rakovinu plic. Nicméně Oskarova**** kritika je zcela na místě. Všichi víme, že je to tak, ale mlčenlivě to přecházíme. (17.08.2023)

Krásný, smutný film z doby kdy v jižních části USA doznívala rasová otázka. Alespoň mi tedy přišlo, že film natočený v roce 1968 je aktuální reflexí situace v zemi. Alan Arkin jako kouzelný muž, jehož grimasy, gesta a úsměv jsou zárukou jistoty, čestnosti a ryzího charakteru. Z dále vykreslených postav zaujme černošský doktor, dabovaný Soběslavem Sejkem, a mladičká Sondra Locke, jejíž první milostná dobrodružství sledujeme docela zblízka. Nejlepší přítel pana Singera se jmenoval Spiros Antonapoulos. (20.07.2023)