Občan Kane

Orson Welles natočil dobrý film? Je to vůbec film? Ne, je to mistrovské dílo, které je uznáváno každým kdo něco o filmu ví. Viděl jsem to poprvé v kině a od té doby chodím na něj pokaždé, když se objeví. Vím jak to dopadne, ale nevím kde je to kouzlo co mě dokáže vteřinu po vteřině fascinovat. Nevím jestli je to kamera Gregga Tolanda, který přispěl k tomuto dílu hloubkovou ostrostí, vynalézavým užitím kamerových úhlů a rámováním atd. Nevím jestli je to dekoracema výtvarníka Perryho Fergusona nebo Maskami Mauriceho Seidermana, který přeměnil Kanea z mladého na starého, obézního a monstrózního bosse. Možná je to hudbou Bernarda Herrmanna, která vyjádřila přechod mezi scénami a umocňovala obraz. Může to být také Hereckým obsazením: Joseph Cotten, Everett Sloane, William Alland atd. Důležitým bodem může být střih Roberta Wise nebo zvuk Jamese G. Stewarta a Baileyho Feslera. Zvláštní efekty, které vytvořil Linwood Dunn jako jsou stíračky, zatmívačky, otické nájezdy mě mohli ovládnout. A nebo režie Orsona Wellese. Jedno vím jistě, ***** je pro Občana málo. (11.12.2003)

Snad nejinspirativnější film mnoha filmových režisérů a nejskloňovanější film v zahraničních žebříčcích nejoblíbenějších filmů. Bohužel musím říct, že se rovněž jedná o možná nejnadhodnocovanější film všech dob. Jistě, Orson Welles ve svém mladém věku ukázal nesporný talent, kamera je nadčasová a hudba skvělá. Jenomže postavy jsou tak nesympatické, že je vám jedno, co se s nimi v dalších minutách stane. A děj mi přišel nudný až běda, pouze s hezkými obrázky. Občana Kanea považuji za nejvzorovější ukázku vítězství formy nad obsahem, kterou znám. P.S.: Jinak se připojuji k tomu málu diváků, kteří se v Oscarovém klání tohoto roku přikloní na stranu Johna Forda a jeho Bylo jednou zelené údolí. 60%. (01.10.2008)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." (04.11.2012)

Tvorba Orsona Wellese je pro mě jako zakletá a veškeré pokusy o sblížení končily konstatováním, že se důsledně míjíme. Vlastně jsem se Kaneovi dlouhá léta vyhýbal, protože jsem tušil, že nadšení vytříbených znalců filmového plátna a filmových kritiků ani v tomhle případě nebudu sdílet. Snad je to tím, že Orsona Wellese řadím do stejné skupiny tvůrců, jako je Federico Felini nebo Lars von Trier, tedy k těm, jejichž přebujelé ego až příliš okatě vstupuje do jejich tvorby. Jinými slovy jde o sebestředné manipulativní parchanty, kteří mě odrazují po emocionální stránce. Pak je těžké ocenit novátorské prvky, komplikovanou strukturu snímku a útržkovité vyprávění. Můžu samozřejmě konstatovat, že spoustu toho, s čím pracoval, je opravdu revoluční, ale lidsky si mě Orson nezískal. Na Kanea se dívám jako na školní úlohu, kdy pedagog žádá po studentech rozbor uměleckého díla. Oceňuju techniku, ale jako divák jsem k Wellesovi lhostejný. Celkový dojem: 65 % s tím, že to je zcela určitě maximum, co ode mě kdy legendární režisér mohl dostat. (06.04.2019)

Mistrovský kousek z hlediska analytického vyžití. Ale na můj vkus je Občan Kane až příliš odtažitý na to, abych z něho měl nějaký silnější feeling. Prostě úchvatná látka k diskuzi, nikoli však film, který by se ve mě výrazněji emocionálně zapsal. Jeden poletující pytlík podbarven hudbou Thomase Newmana mne zasáhl mnohem více, než celý Občan Kane... (04.05.2006)