Dáma ze Šanghaje

Noir temný jako samo peklo vystihuje žánrová pravidla takřka dokonale - s příběhem točícím se kolem proti vlastní vůli do dění vtaženého námořníka, kterým od samého počátku manipuluje intrikářská femme-fatale a používá ho jako nevědomou zbraň mezi dvěma zhýralými a nechutně bohatými právníky. Ovšem hlavní hrdina si čím dál více uvědomuje svou roli a spolu s tím i děj nabírá na komplexnosti a uvěřitelnosti - a následně tedy i na tolik potřebném napětí, protože to právě v první třetině filmu zoufale chybí. Naopak v ní film působí díky exaltovaným projevům všech záporných postav až parodickým dojmem, což zachraňuje jen a pouze záchytný bod v podobě titulní postavy a jejích "chandlerovsky" temných a depresivních myšlenkových monologů. Naštěstí s tím jak se kontury zločinného plánu kolem něj stávají ostřejšími se značně zhušťuje a zhutňuje i atmosféra celého filmu... což pak nevyhnutelně směřuje k velice silnému finále. 8/10 (03.01.2011)

Tento film je vyjímečný hned ze dvou důvodů. Za prvé, máme zde prakticky poslední šanci vidět Orsona na plátně předtím než přibral dalších sto kilo. Za druhé, toto je jeden z mála opravdu ŠPATNÝCH mistrových snímků. Na celém filmu je znát, že byl ušit horkou jehlou - od mizerného a místy nechtěně vtipného scénáře až po totálně zmatený střih. Přesto je zde několik scén a dialogů, které brání film jednoznačně hodit na smetiště kinematografických dějin. Za ty dávám dvě hvězdičky. A třetí pak za krásnou femme fatale Ritu Hayworth. (26.09.2005)

Očividně nejde postavit film jen na Ritě a dobré režii, kdo by to byl řekl. Prostě to nefunguje - postavy ploché, scénář zajímavý až od poloviny a ani ta romance mi nepřijde funkční. Nejhorší na tom je, že díky některým krásným kompozicím a genialitě zrcadlové scény to ani člověk nemůže pořádně sestřelit. (09.04.2009)

Vizuálně podmanivé, ale dějově bezradné. On ani ten děj není moc na vadu, ale postavy které se v něm vyskytují už trochu ano, jelikož jsou jen sbírkou lepenkových figurín, na které se dal alespoň trochu funkčně nalepit děj, což je bohužel nejvíc vidět na hlavní postavě, která působí bezkrevně, jako kdyby na ni spáchalo frontální útok komando wampýrských sukub.Což vyvažuje například atmosféra, řemeslná stránka, či příkladně sošná blondýnka ... Ale i přestože je to vlastně dobrý film, tak se u něj mnohem snáze mluví o jeho nedostatcích, než kladech, například o tom, že na pár místech se stane něco dramatického, načež se v záběru zjeví zděšený kolemjdoucí, jen aby mohl s vyděšeným výrazem a nataženou pravicí popsat co se právě stalo, čož nepůsobí zrovna příjemně (jelikož ovšem nemám moc nakoukáno, nevím, jestli je to pro us kinematografii 40. let příznačné, či je to práce Wellesova). Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, ale když to tu po sobě tak čtu, tak jsem prošel prozření, že... Je to vlastně docela průměrné a od Orsona Wellese je vícero mnohem lepších děl. Během psaní tohoto komentáře zemřela jedna šedesáti wattová žárovka. Budiž ji pytel s odpadem lehký. (18.11.2014)

Samozřejmě to nejsou Skvělí Ambersonové ani skvělý Občan Kane, tohle je prostě Dáma ze Šanghaje. Centrální myšlenka (provnání rozběsněných a krvežíznivých žraloků se společnosti, kam se námořník O'Hara celkem zákonitě dostal) je dostatečně nosná na to, abychom se zbytečně neptali: kdo s kým, kdo proti komu, proč ten udělal tohle a onen něco jiného, protože i kdyby všechno bylo úplně jinak, konec by byl týž.. Sám námořník to hodnotí: "... nikdy jsem neviděl nic horšího… až dneska tenhle večírek." Nebo Jim Morrison: "No one here gets out alive - Nikdo z toho nevyvázne se zdravou kůží.” (11.05.2014)