Byl by to hřích

Podívejte se na jakýkoliv plakát s tématikou boje proti AIDS a ušetříte hodně času a možná bude i podnětněji zpracovaný. Série o propuknutí epidemie AIDS mezi gay komunitou je zoufale a prvoplánově edukační. Nejdřív: ejchuchu - juchuchu, posléze: Au, au, au. ____ Postavy jsou jednorozměrné, zejména nadpozemsky starostlivá aktivistka, u které jsem měla pocit, že je spíš emocionální upírkou, když se tak vyžívala ve vyprovázení svých kamarádů na smrt. Ona nebyla holka, byla princip - starostlivá ochranitelka bez vlastního života. U hlavní postavy Ritchieho se ukázalo až v závěru, že byl hlavní postavou, předtím byl jen jedním z opět ukázkových, plakátových hochů, který si dlouho nepřipouští, co se děje. Láska mezi ním a dalším z party byla leda k smíchu - tam bylo už od začátku jasné, že nastane. Cit byl ryze scenáristickou dojímavou berličkou bez opory v ději. ____ Finální dialog mezi matkou a kamarádskou ochranitelkou zastupoval opět spíš jen teze o homofobii a zakrývání si očí před realitou. Takto natočený v reálu působil jako parodie. ___ Snad jen díl, kdy se ještě neví, co všechno nemoc obnáší a jak se šíří, měl jistou dávku autenticity - horečnaté mytí použitého hrnku, zuřivé sprchování, pálení pozůstalosti - aby se člověk nenakazil. To mělo sílu. SHRNUTÍ: Používejte prezervativ. (08.02.2021)

Excelentní pohled do menšinové komunity, svobody, radosti z této svobody, hrozbě a i následcích za zmíněný svobodný styl života. Russell T. Davies buď tuto éru přímo či zprostředkovaně zažil, nebo je tak skvělý tvůrce, že si to myslím. Každopádně Byl by to hřích je excelentně vyprávěnou, obsazenou a natočenou minisérií, která si zaslouží vaši pozornost, ať vám homosexualita vadí či nikoli. Je to prostě filmové řemeslo dovedené k dokonalosti. Jasný plný počet! 85% (28.04.2022)

La! Srdcervoucí! Výborně napsaná minisérie, která hrůzy vyvolané HIV vyvažuje lehkým humorem. Postavy prakticky okamžitě přirostou k srdci. Soundtrack pulzuje 80´s peckami. A od třetí epizody až do samého hořko sladkého konce servíruje Russell T. Davies momenty, u kterých divák nekontrolovatelně propuká v pláč. Poměrně náročný projekt na binge watching, na druhou stranu občas je asi potřeba se nechat takhle rozbít. (24.01.2021)

Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. (13.02.2021)

Na produkci HBO je pokaždé znát, že to nešidí. Technické věci jako kamera nebo střih jsou na úrovni celovečerního filmu. Hodně vysoko je i soundtrack, který dokresluje jak dobu, tak homosexuální prostředí. Pokud je to vskutku autobiografické, musel si autor ty roky užít plnými doušky, doslova. Parta homosexuálů a jejich kamarádka, kteří spolu bydlí, spolu střídavě chodí a nechodí a mezitím souloží s náhodnými lidmi, které různě potkávají. A do toho nastupující AIDS, o kterém se ví zpočátku jen to, že se přenáší sexem mezi muži, což ovšem většina komunity nebere nijak zvlášť v potaz. I když to má většinu času veselý styl, celkem otevřeně tu popisuje některé ne moc pěkné jevy, jako je obrovská promiskuita, nechávání se vydržovat, nebo pokračování v nechráněném sexu i po pozitivním testu na AIDS. Mám tam v podstatě problém se třemi věcmi - že není úplně jasné, jaká je role Jill, že od 3. dílu se to dost opakuje (nějaká postava má kašel-léze-pohřeb) a potom se závěrečnou moralitou, že viníkem toho, že hlavní hrdina nakazil vědomě stovky dalších lidí, je vlastně jeho matka (jako symbol netolerantní společnosti?), protože se jí nemohl přiznat. (04.02.2021)