Byl by to hřích

Taká videoklipovo dravá verzia Angels in America, ktorá mapuje rozmach AIDS pliagy v Británii. Hlavný problém som mal ale s postavami. Gay, negay, AIDS, neAIDS. To je jedno. Keď niekto vedie životný štýl, že ošuká všetko, čo sa hýbe, tak je len otázkou času, kedy chytí nejakú pohlavnú chorobu. S takou partou ľahkovážnych ľudí sa sympatizuje ťažko. A zase taká sranda ako Trainspotting, kde sledujeme ako si ľudia dojebú životy drogami, to zďaleka nie je. Aj keď hlavný hrdina na smrteľnej posteli vyhlási, že si to kurva užil. Naviac postavy tu sú len také ploché figúrky a vďaka dravému tempu je málokedy čas na to, aby dramatické scény poriadne vyzneli. Takže som si stihol obľúbiť len dve postavy. Z toho jednu brutálne odstavili v tretej epizóde, čo ma ale len nasralo. Dojímavá dokázala byť len finálna epizóda. Nakoniec najzaujímavejší bol okrem solídneho vykreslenia dobovej atmosféry, pohľad na to jak sa nazeralo na AIDS, keď sa o ňom ešte veľa nevedelo. Na jednej strane paranoidní doktori a úrady a na druhej strane ľahkovážne neveriaci kurevníci. Celkovo to je ale rozhodne zaujímavá miniséria, ktorá stojí za zhliadnutie. 7/10. (01.02.2022)

"Kluci v Londýně umíraj, tvrdí, že měli raka, nebo zápal plic. Neřeknou, co je zabilo, lžou o nich. A to já nechci. Víš proč? Moc jsem si to užil." Tahle minisérie mě vzala na pestrou cestu do 80. let. Se všemi radostmi, nespoutaností i prokletím tehdejší doby. A moc jsem si to užila. Od postav, který nejde nemilovat, až po soundtrack. (10.03.2021)

Tématika homosexuality a AIDS ve svěží, občas odlehčené podobě, která rozesměje občas až bláznivými scénami, případně dialogy, ale zároveň dojme při scénách úmrtí na nemoc AIDS. Seriál je velice dobře natočen a hlavně zahrán, jen se přiznám, že mám docela problém při sledování souložících chlapců. A tady toho je docela dost. (11.09.2021)

Russell T. Davies přináší po dvou letech další televizní minisérii a podobně jako u Years and Years mě jí dost dostal. Tentokrát se nedívá do budoucnosti, ale ohlíží se na britská osmdesátá léta, kdy se queer komunita musela vyrovnat s nastupující epidemií AIDS a nezájmem většinové společnosti. Spousty radostných momentů střídají momenty největší depky. Epizody tři a pět vyloženě bolí. Thatcherová dostala, co zasloužila. Super parta postav. La! (25.01.2021)

Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. (13.02.2021)