V rytmu srdce

Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy s oscarovými ambicemi objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je takovým kusem CODA. Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů poslední doby nezklamal. Každopádně k těm obyčejným věcem, no, máme tu totiž dospívání slyšící dívky Ruby v úplně neslyšící rodině, která na ni (logicky) dost spoléhá. Od rodinného rybářského byznysu až po lékařské prohlídky s ošemetnými sděleními doktora. Jenže Ruby má trochu jiné sny, protože si jejího pěveckého talentu všimne učitel hudby. A předloží před ni možnost dostat se na bostonskou konzervatoř. Takže tu máme očekávané dilema mezi vlastními touhami a závazky vůči rodině. Je to samozřejmě průhledné a postupně si přesně odškrtáváme jednotlivé položky z pomyslného seznamu á la trnitá a nijak objevná cesta za svým snem (ostatně trochu rychle vystřelí nahoru). Ruby čelí neustálým drobným bitvám v rodině, která ji mimo jiné opakovaně uvádí do rozpaků. I projevy náklonosti s jejími jednotlivými členy jsou kvůli jejich handicapu „zvláštní“, samotný humor však pramení z daných situací přirozeně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, tvůrci k látce přistoupili s velkou pokorou. Emilia Jones vypadá, že znakovou řeč ovládá celý život. Každá emoce, kterou prožívá, uhodila hřebík na hlavičku. Skvělí jsou i Troy Kotsur a oscarová Marlee Matlin, která byla v Bohem zapomenutých dětech zjevením. Herci, kteří jsou oba ve skutečném životě neslyšící, odvádějí vynikající práci. Stejně jako temperamentní Eugenio Derbez, který pokud dostane slušný scénář, a ještě lepší dialogy, dokáže divy. Milý a čistý kus o hudbě a jinakosti. (07.01.2022)

Americký nezávislý remake úspěšného francouzského filmu - a přesto jsem byl dojat. Osobně nechápu tu úpornou potřebu Američanů remakeovat úspěšné neanglicky mluvené snímky (jaky by nestačilo originální film kvalitně nadabovat), když kvalit originálu bývá málokdy dosaženo - tady jsem ale narazil na světlou výjimku - americký remake je subjektivně povedenější než jeho francouzský předobraz Rodinka Belierových. Důvody shledávám dva - jednak že jde o remake v intencích poetiky americké nezávislé kinematografie, který mi jakožto ,,žánr" sedí a mám ho rád, přesně tyhle typické Feel-Good Movies, a jednak taky proto, že narozdíl od frankofonní hudební oblasti mi je ta anglosaská anglicky zpívaná hudba mnohem bližší - a když na americké střední škole děti ve sboru zpívají písně od Davida Bowieho, je to i kus mého hudebního vkusu a mé hudební historie...narozdíl od francouzského rocku a popu... A když už se bavíme o hudebním filmu, nebo filmu inspirovaném hudbou, nelze se ubránit srovnání s šest let starým snímkem Whiplash, který se mi subjektivně moc nelíbil a dodnes jsem nepochopil ten hype kolem něj, navíc jsem ho vnímal spíše jako snímek skoro sportovní, ten souboj mezi učitelem hudby a jeho studentem, hudební výkony založené na drillu a tvrdém tréninku, bez emoce a prožitku, pak V rytmu srdce je jeho pravý opak - krásný a čirý snímek o HUDBĚ, ale i o jinakosti, obtížném období dospívání, emancipace dětí od své rodiny...a také o lidských handicapech a tělesných i sociálních omezeních...a v neposlední řadě film velmi humorný, kdy se o komediální rozměr stará především rybářská neslyšící rodinka v čele se svérázným otcem... (17.09.2021)

Kdo by to byl řekl, že jeden z nej filmů roku bude tenhle malý procítěný filmeček. Coda značí jednak slyšící dítě neslyšících rodičů, jednak závěrečnou část hudebního díla. Obojí na film krásně sedí. Dlouho jsem neviděla takhle kvalitní rodinný film, který je ve správných chvílích vtipný a v jiných dojemný. Téma neslyšící rodiny je tu podané citlivě a pochopitelně pro všechny, navíc je tu super twist, že jejich dcera umí krásně zpívat, což ale zbytek rodiny pochopitelně neslyší. Emilia Jones v hlavní roli je skvělá, navíc nádherně zpívá. I ve svém věku zvládla podat silný výkon (zvlášť dojemné jsou její scény s "trapným" tatínkem) a film bez problémů táhne. Velký palec nahoru a jdu zkontrolovat francouzskou předlohu Rodinka Belierových, jestli se taky takhle povedla. PS: A kudos za fakt, že neslyšící postavy tu hrají opravdu neslyšící herci! (08.11.2021)

Dokonalost. CODA není jen běžné drama, jak by se mohlo dle popisu a žánrového zařazení zdát, naopak jde o široce komplexní film, který obsahuje snad vše do puntíku tak, jak by mělo být. Dočkáme se trochu z rodinného dramatu, teenager high school love-story, humoru, ale stejně tak i drsného střetu reality slyšící dcery s životem neslyšící rodiny a jejich vzájemného (ne)pochopení. Chemie v rodině funguje excelentně, celý film je jednou strašně zábavný, jindy kontrastně neskutečně emotivní a ve finále dojde i na slzy. Ke konečné spokojenosti a plné pětihvězdné palbě z největší části ale přispívá jednoznačně Emilia Jones, která nejenže výborně hraje, ale hlavně je krásná, milá, její zpěv je čistý a bezchybný a dokáže chytit za srdce. Z nečekaného outsidera se vyklubalo jedno z největších překvápek v drama žánru a tohle mě uspokojí klidně i na další měsíce. (17.05.2022)

Sympatická dráma, o nevšednej rodine hluchonemých divákov , s úžasnými hercami (Troy Kotsura som doslova žral, a to som ešte nevedel, že ten pán herec je naozaj hluchonemý). Dej bol sympatický, s jemnými chvíľkami, slzy sa tlačia do očí, keď Ruby v noci spievala na korbe starého auta hluchému otcovi súťažnú pieseň, rovnako keď spievala na pribíjačkách na vysokú školu a spojila to so znakovou rečou pre rodičov, ktorí ju tajne sledovali ). Skrátka, milovníkom dramatických filmov (naviac s dobrým koncom) len odporúčam. (04.01.2022)