V rytmu srdce

Feel good movie o sympatickej rodinke, ktorá sa musí pobiť s pomerne netradičnými problémami. Na hlavnú herečku Emiliu Jones som si musel trochu zvykať, ale Troy Kotsur mi sadol od prvej scény a najviac ma dojal v scéne, kedy držal svoju dcéru okolo krku, aby aspoň čiastočne docenil jej spev. V tomto momente sme videli perfektný prerod vtipkujúceho otca až po citlivé muža, ktorý vie aj bez slov stopercentne prejaviť svoje emócie a diváka dostať do kolien. Nominácia na Oscara zaslúžená a pokojne by som mu doprial aj víťazstvo. Skvelý výkon však v neposlednom rade podal aj Eugenio Derbez s postavou svojského učiteľa. (23.03.2022)

Po dlouhé době prvotřídní doják jako prase a opravdu nádherný, krásný, hluboký film, kterých je tak málo a čím dál méně. Jako drama to funguje na jedničku, ale překvapivě je to taky naprosto výtečná komedie. Naprosto zde excelují moje drahá Emilia Jones (ve všech polohách včetně naprosto úžasného zpěvu je naprosto úchvatná) a herci, kteří hráli její rodiče. Oba mají naprosto výtečný komediální timing, zejména táta je naprosto boží. Nádherný film, který má úplně všechno - vtip, romantiku, úžasné herce, špetku dramatu a který je od začátku do konce neskutečná pohodovka, která chytne za srdce a nedá na sebe zapomenout. Nádhera. 90%. Škoda jen, že oficiálně je to pouze na Apple TV+, tyhle filmy si zaslouží to nejlepší, tedy řádnou kino distribuci! (26.12.2021)

Fajn film, ktorému toho Oscara doprajem, aj keď určite nebol ten naj z nominovaných. No keď ho porovnám s priemernými filmami, ktoré získavali Oscarov posledné roky, tak je to jeden z najlepších filmov s Oscarom v hlavnej kategórii. A som rád, že porazil favorizovaného, ale nie lepšieho Power of the Dog. Príbeh síce nie je okrem témy nepočujúcich ničím výnimočným, ale má dobré tempo a aj pár silných momentov. Všetko to podporujú kvalitné herecké výkony celej rodiny, samozrejme najviac vyčnieva Troy Kotsur, ale aj Emilia Jones je výborná. A Marlee Matlin síce nie je taká skvelá ako v Bohom zabudnuté deti, ale konečne po dlhom čase má dobrú úlohu a stále vyzerá skvele, aj 35 rokov po svojom najvýznamnejšom filme. Čo by za to iné herečky dali... (29.03.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Dokonalost. CODA není jen běžné drama, jak by se mohlo dle popisu a žánrového zařazení zdát, naopak jde o široce komplexní film, který obsahuje snad vše do puntíku tak, jak by mělo být. Dočkáme se trochu z rodinného dramatu, teenager high school love-story, humoru, ale stejně tak i drsného střetu reality slyšící dcery s životem neslyšící rodiny a jejich vzájemného (ne)pochopení. Chemie v rodině funguje excelentně, celý film je jednou strašně zábavný, jindy kontrastně neskutečně emotivní a ve finále dojde i na slzy. Ke konečné spokojenosti a plné pětihvězdné palbě z největší části ale přispívá jednoznačně Emilia Jones, která nejenže výborně hraje, ale hlavně je krásná, milá, její zpěv je čistý a bezchybný a dokáže chytit za srdce. Z nečekaného outsidera se vyklubalo jedno z největších překvápek v drama žánru a tohle mě uspokojí klidně i na další měsíce. (17.05.2022)