CODA
CODA
Režie:
Siân HederScénář:
Siân HederKamera:
Paula HuidobroHudba:
Marius De VriesHrají:
Emilia Jones, Eugenio Derbez, Troy Kotsur, Ferdia Walsh-Peelo, Daniel Durant, Marlee Matlin, Amy Forsyth, Kevin Chapman, John Fiore, Owen Burke (více)Obsahy(1)
Ruby je potomkem neslyšících rodičů a je v rodině jediná, kdo slyší. Když zjistí, jak moc ji baví zpěv, bude se muset rozhodnout mezi svými sny a rodinnými povinnostmi. (Apple TV+)
Videa (1)
Recenze (201)
Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy s oscarovými ambicemi objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je takovým kusem CODA. Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů poslední doby nezklamal. Každopádně k těm obyčejným věcem, no, máme tu totiž dospívání slyšící dívky Ruby v úplně neslyšící rodině, která na ni (logicky) dost spoléhá. Od rodinného rybářského byznysu až po lékařské prohlídky s ošemetnými sděleními doktora. Jenže Ruby má trochu jiné sny, protože si jejího pěveckého talentu všimne učitel hudby. A předloží před ni možnost dostat se na bostonskou konzervatoř. Takže tu máme očekávané dilema mezi vlastními touhami a závazky vůči rodině. Je to samozřejmě průhledné a postupně si přesně odškrtáváme jednotlivé položky z pomyslného seznamu á la trnitá a nijak objevná cesta za svým snem (ostatně trochu rychle vystřelí nahoru). Ruby čelí neustálým drobným bitvám v rodině, která ji mimo jiné opakovaně uvádí do rozpaků. I projevy náklonosti s jejími jednotlivými členy jsou kvůli jejich handicapu „zvláštní“, samotný humor však pramení z daných situací přirozeně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, tvůrci k látce přistoupili s velkou pokorou. Emilia Jones vypadá, že znakovou řeč ovládá celý život. Každá emoce, kterou prožívá, uhodila hřebík na hlavičku. Skvělí jsou i Troy Kotsur a oscarová Marlee Matlin, která byla v Bohem zapomenutých dětech zjevením. Herci, kteří jsou oba ve skutečném životě neslyšící, odvádějí vynikající práci. Stejně jako temperamentní Eugenio Derbez, který pokud dostane slušný scénář, a ještě lepší dialogy, dokáže divy. Milý a čistý kus o hudbě a jinakosti. ()
S vedomím všetkých klišé a pocitu, že podobný príbeh sme už videli tisíckrát, dávam plný počet. Pretože vnímanie kinematografie je v prvom rade najmä o pocitoch, aké vo vás dielo vyvoláva a to hovorím ako filmový vedec. Atmosférou prostredia to pripomenie Manchester by the Sea a In the Bedroom, dejovo je to ale inde a ide o feel good indie záležitosť, čo je akási odnož americkej nezávislej scény, ktorú mám poväčšinou nesmierne rád. Pokiaľ je pre niekoho CODA gýč, tak mu to vyhovárať nebudem, radšej si namiesto hádky pozriem tento film znova. ()
V Americe bývá zvykem, že se sem tam nějaký úspěšný zahraniční film dočká americké předělávky. Došlo tak na americkou předělávku Nedotknutelných, po dánských Bratrech došlo na americké Bratry, dle Volavky vznikla Skrytá identita a dle japonského Ringu vznikl americký Kruh. V rytmu srdce režisérky a scenáristy Siân Heder je poté remakem francouzské komedie Rodinka Belierových, a Apple TV+ nyní může těšit, že je V rytmu srdce horkým kandidátem na Oscara. Nutno je ovšem zmínit, že V rytmu srdce není kandidátem jen kvůli silnému tématu, obsazení skutečných hluchých herců do rolí hluchých postav, ale také i díky tomu, že jde o ten typ filmu, který dokáže zahřát srdce na tom pravém místě. V rytmu srdce je jedním z nejpůsobivějších coming of age příběhů za poslední dobu. Tato nezávislá záležitost je možná tak trochu předvídatelná a v průběhu snadno vyvolá pocit, že tohle divák už někdy někde viděl. Nikdy to poté není ta psychicky nepříjemná záležitost, která by se chtěla u diváka krve dořezat, má to být pořád především feel-good záležitost, neznamená to ovšem, že by v sobě neměla sílu. Především i díky naprosto skvělým výkonům. Emilia Jones je v hlavní roli Ruby naprosto fenomenální. Kvůli roli se poctivě naučila znakovou řeč, celý film na ní poté stojí a ona přesně působí tím dojmem, že si to uvědomila. A do té role dala naprosto vše. Fenomenální jsou poté i Marlee Martin jako matka Ruby Jackie, především Troy Kotsur jako otec Ruby Frank je poté tím náhlým hereckým objevem, který si aktuální pozici favorita na Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli absolutně zaslouží. Velmi dobrý je ovšem i Daniel Durant jako bratr Ruby Leo i Eugenio Derbez, který si v roli hudebního učitele Villalobose krade mnoho momentů pro sebe. Celé to má skutečně srdíčko, jde přesně o ten typ filmu, který dokáže pohladit na duši. Ohraný příběh je vykoupen právě oním faktem, že pojednává o rodině s handicapem. Přitom ovšem V rytmu srdce předvádí právě onu ukázkovou reprezentaci, kdy nutně nevolá po soucitu a ukazuje lidi, kteří se s faktem, že neslyší prostě naučili žít a jsou s tím smíření. Na rozdíl od nedávného Sound of Metal má V rytmu srdce pořád blíže k pohádce, na rozdíl od Sound of Metal skutečně nejde vyloženě pod kůži a především sází na humor. Ovšem funkční humor, kdy je to celé skutečně vtipné, zároveň to ovšem v těch stěžejních momentech je opravdu dojemné a i smutné. Je to schopně natočené, po vizuální stránce se se tam objeví poměrně půvabný záběr a i výběr hudební dramaturgie funguje, především i díky tomu, že Emilia Jones umí dobře zpívat. Nejsympatičtější ovšem zůstává fakt, že V rytmu srdce skutečně hluché lidi zobrazuje jako normální lidi, kterým chybí sluch. Nadšené ohlasy ze strany neslyšících tak dávají naprostý smysl, protože jim V rytmu srdce dává přesný opak medvědí služby. V jádru jde ovšem především o příběh o tom, že vyspět musí tak trochu každý člen rodiny Ruby. A i když se to celé vydává očekávaným směrem, kvalitu výtečně upečeného pokrmu dle receptu to neshazuje. Je V rytmu srdce ten typ filmu, který by si měl dojít pro Oscara za film roku? Za rok 2021 určitě vznikli zásadnější i přeci jen řemeslně zdařilejší filmy. Důležité téma i významná reprezentace ovšem V rytmu srdce hrají do karet a na případnou výhru by se rozhodně nadávat mohlo těžko. V rytmu srdce totiž jako případný oscarový laureát nejspíš v paměti nezmizí tak snadno a rychle jako Řidič slečny Daisy nebo Moonlight..... () (méně) (více)
Fajn film, ktorému toho Oscara doprajem, aj keď určite nebol ten naj z nominovaných. No keď ho porovnám s priemernými filmami, ktoré získavali Oscarov posledné roky, tak je to jeden z najlepších filmov s Oscarom v hlavnej kategórii. A som rád, že porazil favorizovaného, ale nie lepšieho Power of the Dog. Príbeh síce nie je okrem témy nepočujúcich ničím výnimočným, ale má dobré tempo a aj pár silných momentov. Všetko to podporujú kvalitné herecké výkony celej rodiny, samozrejme najviac vyčnieva Troy Kotsur, ale aj Emilia Jones je výborná. A Marlee Matlin síce nie je taká skvelá ako v Bohom zabudnuté deti, ale konečne po dlhom čase má dobrú úlohu a stále vyzerá skvele, aj 35 rokov po svojom najvýznamnejšom filme. Čo by za to iné herečky dali... ()
Nevidel som originál. Ale snažím sa k tomu pristupovať s otvorenou hlavou. Je to výborný námet, ktorý mohol počas celej minutáže doplatiť na milión vecí. Či už zbytočné emócie, nevyváženosť charakterov, alebo klišoidne podané finále. Som veľmi rád, že v tomto prípade tomu tak nie je. Film má veľmi príjemnú atmosféru ( hravú, zábavnú) a aj tie ťažké veci nie sú podané spôsobom, aby sa v nich museli postavy zbytočne topiť, hoci na vážnosti im to neuberá. Emilia Jones podáva skvelý výkon a jej rodinka tiež. Hlavne Troy Kotsur. Veľkou silou filmu je fakt, že zatiaľ čo prvá hodina nám predstavuje členov rodiny a situáciu v ktorej sa nachádzajú a zbieha do prvoplánového a miestami infantilného humoru, tá druhá ( kedy sa rozhoduje o vážnych veciach) umožňuje postavám aby sa naplno prejavili. Odrazu som zistil, že tej rodinke držím palce. Sú mi blízky. Aj to ich trápenie aj ten ich pozitivizmus. A preto sa mi koniec odmenil veľmi príjemnou katarziou. Dokonca hneď tromi. Spevom na školskom recitále, spevom pred otcom a spevom na prijímačkách. Jeden z tých feel good filmov, ktorý si vždy rád pozriem. Takto silný dojem vo mne naposledy zanechal Reinerov Flipped. A to bolo v roku 2010. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (5)
- Emilia Jones strávila devět měsíců učením se zpěvu s americkým přízvukem a také jak obsluhovat rybářskou loď. (UhLee)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v americkom štáte Massachusetts, v rozmedzí od 22. augusta do 17. októbra 2019. (MikaelSVK)
- CODA znamená „Child of deaf adults“ neboli dítě hluchých rodičů. Název odkazuje právě na Ruby (Emilia Jones). (UhLee)
Související novinky
Chris Rock bude režírovat remake dánského Chlastu
Lamentovat nad tím, že vznikají anglicky mluvené remaky světových filmových hitů, by už nemělo příliš smysl. Občas z toho může alespoň vzejít fajn snímek, který podnítí zájem o danou látku, případně… (více)
Scorseseho novinka se odsouvá na příští rok
Bude Apple příštích pár let dominovat oscarové večery? Přestože si z posledních Oscarů nikdo nepamatuje nic jiného než facku, kterou Will Smith uštědřil Chrisu Rockovi, vítězný snímek V rytmu srdce… (více)
Hvězdy Marvelu v nové sci-fi
Jen co streamovací služba Apple TV+ získala Oscara za své univerzálně chválené drama V rytmu srdce, uvolnila společnost dalších 100 milionů dolarů za novou sci-fi Project Artemis s hvězdami Avengers… (více)
Duna a V rytmu srdce slaví oscarové vítězství
Dnes v noci proběhl 94. ročník předávání Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), a i letos se psala oscarová historie. Celý ceremoniál se odehrál v hollywoodském Dolby… (více)
Reklama