Velryba

Prokletím těchhle divadelních adaptací, co se odehrávají na ploše jednoho bytu je ten, že svůj původ nedokáží setřást. A pokaždé to filmové médium naráží na stejné limity. I tady se objevují a mizí postavy v jednom bytě, každá nese svůj vlastní příběh, aniž by ale pořádně rozvíjela linii hlavního hrdiny, který tlačí svůj úděl až do tragikomického konce. Brendan Fraser je každopádně neskutečný tahoun. Škoda toho posledního záběru. Tohle není Fontána. To povznesení nebylo třeba. (26.02.2023)

Uvězněn ve svým bytě, uvězněn ve svým těle řešíc svoje trápení a problémy přežíráním. Po herecký stránce má film určitě co nabídnout. B. Frasera mám spojenýho spíš s komediálními rolemi. V nějaký vážnější roli jsem ho neviděl. Tento film budiž důkazem toho, že umí zahrát i vážnou roli. Ani herci ve vedlejších rolích nezahráli špatně ale film v podstatě stojí a padá na výkonu B. Frasera. Ten se svý role zhostil na výbornou a jde bezesporu o jeho životní roli. Navíc to musela být fuška nosit těžkej protetickej oblek několik hodin denně. Ale ani 5ti hvězdičkovej výkon Frasera nezachrání to, že dějově to nebylo až tak silný a emotivní jak jsem čekal. Očekával jsem totiž drama, který diváka emočně vyždíme. To se ale nestalo. Lepší 3 hvězdy. (03.03.2023)

„MÁTE NĚKDY POCIT, ŽE LIDÉ NEJSOU SCHOPNI IGNOROVAT NEŠTĚSTÍ DRUHÉHO? LIDÉ JSOU ÚŽASNÍ…“ Nepříjemnej film, kterej je místy větší horor, než celá (Aronofskýho) matka! Ta postava, ta snaha o pohyb, to jak žere… no co vám budu vyprávět! Pak je tady síla těch dialogů (nebo monologů). Prostě divadlo! Já tyhle věci můžu. A když si Roman může natočit „Boha masakru“, tak proč by si Darren neudělal radost Velrybou (kterou potažmo zná málokdo)… Přál bych všem (třem) nominovanejm, aby zvedli nad hlavu Plešouna! Drsný rodinný drama plný fajnovejch hereckejch výkonů a upřímný režie. Přiznávám, že jsem na konci upustil artově fotrovskou kroupu!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Samuel D. Hunter (v konferenci PlayPenn) v roce 2012, neznám. 2.) Zajímá mě, jak si žije obézní soused.  ///  Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  *** (09.03.2023)

Po kritiky nepříliš dobře přijatém filmu matka! a dlouhých pěti letech je mistr tíživých a depresivních dramat zpět a je díky (jeho tematicky oblíbenému) Bohu stále ve formě. V rámci Aronofského filmografie se Velryba svým na režisérovy poměry poněkud umírněným pojetím blíží asi nejvíce Wrestlerovi, protože též vypráví o trpkém životě muže na pokraji sil, který má problematický vztah s dcerou. Co do námětu, není Velryba ve své podstatě nijak komplexním filmem, mísí však v sobě zajímavé motivy a momenty, které nenechají diváka netečným s děním na plátně. Lví podíl na tom všem má samozřejmě (vzhledem k těžkému obleku doslova) dechberoucí výkon Brendana Frasera, k němuž jsem měl sice vždy výhrady, avšak v roli Charlieho dokázal své herecké kvality na výbornou. Věrně mu sekundovaly všechny vedlejší postavy v podání Sadie Sink, Hong Chau, ale i Ty Simpkinse a Samanthy Morton. I když se film držel (nejen díky Charlieho gravitaci) dost při zemi (či Zemi?), našlo se v něm nejedno místo, v němž Aranofsky pokukoval po svém oblíbeném Stvořiteli, ale nijak podbízivě či bezúčelně. Velryba je místy možná podobně jako Charlie naivní a přehnaně pozitivní, zároveň ale dokáže autentickým a nijak agresivně plačtivým způsobem předat poselství o tom, že lidé mohou být úžasní, pokud mají oporu a jsou k sobě upřímní. (09.03.2023)

Z mého pohledu je Velryba druhý nejlepší Aronofskyho film - po Fontáně. Žádné nepříjemné Requiem za sen, žádná nafoukaná Černá labuť, žádný plačtivě prvoplánový Wrestler, ačkoliv právě s ním toho má nejvíce společného. Tentokrát se to zkrátka povedlo. Ačkoliv příběh vlastně ničím nepřekvapí, je tak dobře napsaný (divadelní základ je poznat), zahraný (geniální Brendan Fraser, moc mu to přeju) i natočený (prakticky se nehneme z bytu, ale vůbec to nevadí), že se moje opatrná zvědavost celkem brzy změnila v nadšení.  Pochválit musím ale také Sadie Sink a Hong Chau, bez kterých by Charlie nebyl Charliem, a nesmím zapomenout na Simonsenovu hudbu. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, ale výtky se po pár dnech rozplynuly pod tíhou (ehm) všeho toho nečekaně pozitivního, co film přinesl. (04.03.2023)