Velryba

Z mého pohledu je Velryba druhý nejlepší Aronofskyho film - po Fontáně. Žádné nepříjemné Requiem za sen, žádná nafoukaná Černá labuť, žádný plačtivě prvoplánový Wrestler, ačkoliv právě s ním toho má nejvíce společného. Tentokrát se to zkrátka povedlo. Ačkoliv příběh vlastně ničím nepřekvapí, je tak dobře napsaný (divadelní základ je poznat), zahraný (geniální Brendan Fraser, moc mu to přeju) i natočený (prakticky se nehneme z bytu, ale vůbec to nevadí), že se moje opatrná zvědavost celkem brzy změnila v nadšení.  Pochválit musím ale také Sadie Sink a Hong Chau, bez kterých by Charlie nebyl Charliem, a nesmím zapomenout na Simonsenovu hudbu. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, ale výtky se po pár dnech rozplynuly pod tíhou (ehm) všeho toho nečekaně pozitivního, co film přinesl. (04.03.2023)

Jakože wau; jaktěživ jsem v kině nezažil, aby tolik lidí brečelo dojetím – a já smekám Aronofskymu už jen za to, že se mu něco takovýho podařilo.... jenže se není taky čemu divit, protože Velryba je nejenom velkolepým hereckým comebackem Brendana Frasera [který si tu slávu a úspěch zaslouží jako nikdo jiný], ale hlavně neskutečně subtilním, emotivním a lidským příběhem [jehož lidskost tkví v kontrastu s tím jak fyzicky nepříjemný scény vlastně ukazuje], který brilantně a s neuvěřitelnou něhou akcentuje motivy o sebedestrukci, křivdách, lítosti, odpuštění, upřímnosti, empatii a znovuobjevení naděje, a u jehož sledování jsem měl co dělat abych neměl na krajíčku. Už dlouho jsem navíc neviděl film, který by nabízel tak dechberoucí a emocionálně intenzivní katarzi a fakt nekecám, když řeknu, že mě už dlouho nic takhle nedostalo, protože jde o ultimátní doják. Garantovat mohu však pouze jediný: málokteré oko nezůstane suché – což platí i o kvantitě pofrkaných kapesníků. Jo a Sadie Sink je tady na vrcholu... Co dodat? Budiž Brenesance, bejby, let's fakin gou! (10.02.2023)

Být tohle syrová poslední zpověď ztracené lidské existence bez příkras a všelijakých oslích můstků, byla by to absolutní pecka. To by The Whale ovšem nesměl točit mistr alegorií/jinotajů Aronofsky, který nekompromisní depku kombinuje s náboženskými motivy, artovou literaturou, prapodivnými lidskými existencemi které by tam nemusely vůbec být a už jsem jenom čekal, kdy se tam objeví paralelní vesmíry a jiné dimenze. Dvě hvězdy za fenomenálního Frasera a momenty, kdy je ten film přesně v takové ucelené žánrové kompozici, jak by měl být celou stopáž a ne pouze v pár fragmentech. (27.02.2023)

[65%] Neměl jsem od tohoto filmu přehnaná očekávání, nějak jsem se do něj ani nehrnul, ale jednoho odpoledne jsem si řekl, že se na to nakonec vrhnu! No a jak se mi celkově snímek líbil? A jaké jsem měl při něm emoce? No, nevím jak to přesně popsat, film je určitě dobrý, ale nějak hluboko do duše mě rozhodně nezasáhl. Brendan Fraser je ale zde určitě výborný, takže si pochvalu zaslouží právem – vlastně celý film byl postaven na něm a jeho ústřední postavě. Takže jisté konkrétní scény a detaily, jak žije nesnadným životem ve svém bytě, jak se obtížně pohybuje a stravuje – to vše bylo dobré. Další postavy už mě tolik nebavily, včetně té jeho filmové dcery, kterou zde hrála Sadie Sink. Jako jasně, ten vztah mezi ní a jejím tátou, kterého prakticky neznala, byl mizerný – dá se to pochopit, ale ve mně to nic moc nevyvolalo. Třeba ještě ta postava Liz mi přišla ještě v pohodě. Thomas mě třeba už vůbec nebavil. A když se dere film do toho úchvatného finále, tak jisté napětí jsem už cítil, jenže emoce zůstali někde na půli plynu a pak snímek skončil. No, asi to popisuju moc kriticky, mě to celé docela bavilo, ale vyloženě jsem se z toho na zadek neposadil. Na to mi to přišlo moc obyčejné a nevýrazné. Ale to 1 vidění nelituji, Fraser zvládl tuto roli na výbornou, takže asi tak. (08.03.2023)

The Whale aneb Darren Aronofsky se definitivně zbláznil. Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí na place se muselo stresovat, aby ultra obézní Brendan Fraser neumřel na place tak, jak se pořád všichni strachují ve filmu. Ždímání emocí, plačtivost, patos. Mám tě rád, dcero moje. Nesnáším tě, tati. A tak pořád dokola. Něco pro Amíky. Když někteří po projekci tleskali ve stoje, musela jsem se cynicky smát. No way. 👎 (05.09.2022)