Frankenstein

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

,,IT´S ALIVE!" __ ,,Frankenstein" je veľká filmová klasika okolo ktorej sa zároveň rojí mnoho pripomienok. Často sa dotýkajú absencie hudby, ale pri tejto kritike treba brať na zreteľ, že v dobe nástupu zvukového filmu sa v ňom nediegetická hudba vyskytovala prakticky iba v úvodných titulkoch a ďalej už iba v diegetickej podobe, kedy bolo hraná priamo na scéne. Napokon podobne v Universale postupovalo aj v prípade ,,Múmie" či iných filmov, čiže išlo o bežný jav (alebo ak chceme ,,nedostatok") úsvitu zvukovej éry, ktorú väčšmi narušil až o niečo mladší ,,King Kong" alebo tunajšie slávne pokračovanie ,,Frankensteinova nevesta", oba podporené najvýznamnejšími soundtrackmi danej doby. Tak či onak, absencia hudby chýba najmä v dramatickom závere, kde by ešte viac zdôraznila pôsobivosť expresionistických štúdiových kulís. Inak je príchod Monštra prvý krát na scénu svojim celkovým nasnímaním, využitým ticha a rýchleho strihu stále mimoriadne autentický, navyše s minimom mimiky v Karloffovej tvári, kedy nevieme čo od neho očakávať je ozaj desivý. Technické nedostatky a drobné filmové chyby (mikrofón v scéne tancovačky) napokon prekrýva kvality diela dokazujúce jeho neutíchajúci vplyv na hororový žáner. (2291. hodnotenie, 169. komentár k filmu) (30.10.2019)

Nádherná hrůza s tragickým nádechem. Mistrovské dílo, kterému neublížily ani některé slabší herecké výkony (sám Frankenstein Colina Cliveho). Je mi vlastně líto lidí, kterým tu chyběla hudba, nelíbilo se jim to atd. Příběh je klasický, ale co na tom? Vyčítejte originálu, že po něm vznikly kopie. Je tu fantastický Boris Karloff, tradičně dobří Van Sloan a Frye, co si v podstatě zopákli role z Draculy, utopená holčička a posedlý vědátor. Temnou hrůzu střídá tragický podtext, což Frankensteina povyšuje z béčkové záplavy hororů mnohem výš. Jedinečný zážitek. (25.06.2013)

James Whale a BORIS KARLOFF sa podieľajú na takom kulte,ktorý si hádam vtedy ani neuvedomovali... Okrem týchto dvoch pánov by som rád spomenul aj Colina Clivea ako Henry Frankenstein,ktorý mal s touto postavou viac spoločné ako by čakal... Jednotka nedosahuje kvalít dvojky,ale ja som nadmieru spokojný,čo som s nimi zažil v hodine desať minút je atmosféra zlovestná,graduje k napätiu,čo sa bude diať.A diať sa budú veci... Vznikli aj neskoršie remaky a napodobeniny,ktoré zrejme originálu nesiahajú ani po päty... (01.09.2014)

Franki je jeden z těch Universaláckých klasik který mi nepadl do oka. Whale je zručný režisér, film je krátký, herci výborní ale mě prostě Franki nikdy v životě moc nebavil. Nejradši mám třeba Draculu či Vlkodlaka. Tak teď jsem zmínil asi největší mínus(pro mě samozřejmě). Ted je čas na nějaké pozitiva a to nejlepší musím zmínit nejdřív naprosto výborný Karloff v roli Frankiho, jeho vzhled či chůze je naprosto úžasná a nemá žádného konkurenta. Když jsem u hercích tak ještě zmíním výborného Doktora Frankeinsteina kterej byl také úžasnej a jeho "It´s alive" prostě musí sežrat každej. Whaleova režie je dobrá nikam nepospíchá průběh děje nechá plynout, ale možná že je to i na škodu protože se poměrně dlouho musí na to "něco" čekat. Filmů s Frankeinsteinem jsem viděl poměrně dost a mám radši ty méně slavné typu Frankeinstein meets the wolfman, aj... No nic Franki sám o sobě mě už asi nikdy nechytne, ale i přesto ho musím doporučit každému kdo s ním ještě neměl nic co dočinění, je to klasika přece:-) (22.05.2010)