Reklama

Reklama

Titan

Trailer 3

Obsahy(1)

Po sérii nevysvětlitelných trestných činů se otec setká se synem, který byl deset let nezvěstný. Titan: kov vysoce odolný vůči teplu a korozi se slitinami s vysokou pevností v tahu. (Film Europe)

Videa (4)

Trailer 3

Recenze (125)

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

Ani náhodou. Ako človek s titulom z filmovej vedy by som vedel napísať zo šesť esejí o tom, prečo je to dobré... a prečo si to možno zaslúži aj tú Zlatú palmu z Cannes. Týkalo by sa to pravdepodobne najčastejšie originálneho spojenia všetkých troch telesných žánrov, teda melodrámy, pornografie a hororu. Ale subjektívne je tá originalita na úkor všetkého ostatného, čo robí film príťažlivým (vrátane intelektuálnej príťažlivosti) a pre mňa bol TITÁN len nehorázne otrasný a nezvládnutý film. Aj ako fanúšik francúzskeho extrému a body hororu všeobecne som v tom nenašiel skoro nič.. dôsledné... prepracované... estetické či antiestetické... dokonca ani ten sľubovaný filmársky manierizmus. Samo osebe zaujímavé spojenie melodrámy, pornografie a hororu na základe svojho námetu tu bolo realizované násilne, nezmyselne a nepremyslene. Režisérka asi chcela - mala - veľa čo povedať svetu - ale mne osobne to nedokázala vôbec pretlmočiť a považujem jej ocenený film za fakt iba prázdnu pseudointelektuálsku pózu - a navyše nudnú. Najzaujímavejší argument ohľadom toho, ktorý som počul, znie, že pre dnešnú generáciu sa pózerstvo stalo už tak veľmi prirodzeným, že sa v póze nachádza vlastne stále a takéto dielo je potom prirodzenou, zo svojho pohľadu nepózerskou, generačnou výpoveďou. Hm. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Její prvotinu Raw jsem viděl. Obeznámen s fakty a ohlasy jsem do toho šel i podruhé, i když tentokrát nebylo potřeba mít při ruce nějaký papírový sáček. Pařížská režisérka Julia Ducournau svůj styl každopádně nezapře, dupe na vizuál, dbá na dunivý soundtrack, neuhýbá před nahotou či násilím, tlačí na fyzično. Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Malé děvče tak dlouho sralo otce za volantem, až to narval do svodidel. Od té doby má v hlavě kus titanu. V dospělosti žádné světlé vyhlídky nemá, pracuje jako tanečnice, kdy neustále odolává slovním i fyzickým atakům, a občas někoho píchne jehlicí do vlasů. A pak se seznámí se stárnoucím velitelem hasičů. Co je realita a co pokřivená fantazie? Provokující guláš, který pracuje s až přílišným množstvím motivů. On těch témat bylo ostatně moc i v případě Raw, kdy rovněž šlo o rozklad příčetnosti hlavní hrdinky. Tak zase někdy! Možná... ()

Reklama

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

"Ty jseš nemocnej?" "Ne, jsem jenom starej." ________ Režisérka Julie Docornau, která divákům zvedla žaludky před pěti lety svým fascinujícím celovečerním debutem, kanibalským coming of age hororem 'Raw', se záhy - ač jako zelenáč - okamžitě zařadila nejen mezi výrazné filmové provokatéry, ale také mezi významné představitele nové vlny tzv. francouzské extremistické kinematografie – kam např. patří i můj nejoblíbenější režisér, Gaspar Noé. No a letos opět zabodovala jak u diváků tak kritiků rovnou na mezinárodním festivalu v Cannes svým nejnovějším projektem – intenzivním festivalovým slowburnerem s enigmatickým názvem 'Titane' – který nejenže nemá žádné formální mantinely a neštítí se narušit vaši komfortní zónu, ale v neposlední řadě naprosto klame svým tělem. A klame tělem ihned z několika důvodů: samotná zápletka příběhu je sice neuvěřitelně klišovitá a stupidní, ale tu nekonvenční, experimentální a extrémně perverzní formu, jíž je příběh vyprávěn, jsem si jistým zvráceným způsobem naprosto zamiloval...... Příběh zachycuje životní dilema psychopatické sériové vražedkyně a antihrdinky Alexie - kterou famózně ztvárnila debutující herečka Agatha Rousselle - ta se živí jako tanečnice a trpí obsesí pro soulož s auty (tohle není ani špička ledovce celkový bizarnosti snímku), a posléze se po sérii brutálních událostí ocitne v nečekané spirále bezvýchodných situací, z níž není lehkého úniku, a nakonec se dostane do láskyplné náruče stárnoucího hasiče, který si každý večer do prdele píchá steroidy, jehož role se chopil veterán Vincent Lindon. To vše má samozřejmě obří háček, jenže dál vám nejenže nic říct nemůžu, ale taky ani nechcu. 'Titane' je totiž v jádru silně autorský, nepředvídatelný, ambivalentní, nejednoznačný a skandální počin, o kterém je před projekcí radno nevědět zhola nic...... Sama Julie Docornau 'Titane' popisuje jako pomyslnou variaci na řeckou mytologii, respektive na zrození bohů Titánů - a zároveň vychází z jejích osobních nočních můr, kdy se jí několikrát nezávisle na sobě zdálo, že porodila automobilové součástky. Tyto atypický diegetický aspekty Docornau prezentuje skrze nekompromisní brutalitu, černý humor a nekonvenční formální stylizaci takovým masochistickým způsobem, že oproti tomu novější snímky Quentina Tarantina působí jako nevinná selanka pro předškoláky. 'Titane' je však unikátní tím, že má ihned několik specifických interpretačních rovin a způsobů, jak si symboliku snímku vyložit k obrazu svému – žádný z nich však není zcela správný, či zcela špatný. Kupříkladu v mých očích je 'Titane' fenomenální extravagantní ódou na fetišismus a filmový exhibicionismus – je-li vám libo, nefalšovaná trashová jízda, která nespoutaně kombinuje prvky brakového body horroru, rodinného melodramatu, kriminálního thrilleru, černé komedie, a autoerotiky/soft-porna - to vše s příchutí motorového oleje a důrazem na fyzično a intimnost. Jde totiž o snímek senzuální, tělesný, až metafyzický, a přesto plný zjevných i skrytých kontrastů, které si musí divák buď najít sám, anebo popřípadě domyslet. Docornau je totiž povahou provokatérka, a záměrně nechce nechat diváka jen tak v klidu, chce jej dráždit za jakoukoliv cenu či úsilí. A zároveň, jakožto hrdá feministka, do toho všeho navíc velmi nenásilně a hravě akcentuje aktuální a neméně kontroverzní téma dekonstrukce genderu a pohlavních stereotypů skrze béčkové meta-žánrové prvky zmíněného body horroru' kdy zjevně vychází z ranné tvorby Davida Cronenberga. Divák tak nemá sebemenší tušení, jestli má film brát zcela vážně, anebo si má užívat jeho těžko uvěřitelnou absurditu a temný humor. Nemluvě o emocionálním hledisku snímku, které dbá na motiv odpuštění, samoty, boje s vnitřními démony a hledáním vlastní identity jenž je zhmotněn v skutečně intimním vývoji turbulentního vztahu ústřední dvojice - což je v podstatě stěžejní středobod a katalyzátor gradace celého filmu. Vše je následně nasnímané mnohdy surreálnou kamerou pod taktovkou Rubena Impensa, s níž podniká hotový divy a estetické čáry máry, snaží se synchronizovat s pohybem postav, díky čemuž dává mizanscéně nepopsatelný tělesný rozměr. Nejde opomenout ani perfektně využitý písničkový soundtrack plný návykové old-schoolové muziky, který umocňuje vizuálně podmanivé taneční scény...... Já vím, že to vše, co jsem právě popsal, působí a vyznívá jako přebubřelý chaotický mišmaš všeho možnýho a rádoby artový honění ega režisérky - ale světě div se, ono to všecko kupodivu naprosto mistrovsky funguje. 'Titane' je tak ve výsledku opojnou audiovizuální symfonií, kde synergie zvuku a obrazu nemá jakékoliv chyby či nedostatky. Jde o zážitek tak provokativní, rozporuplný, úchylný, a cynický, že naprosto zaslouženě získal Zlatou palmu, tedy nejprestižnější ocenění, na festivalu v Cannes – což je kontroverze, vzhledem ke kontroverznímu filmu, sama o sobě. Dokud neuvidím 'Vortex' Gaspara Noého, je pro mě 'Titane' zatím nejen bizár roku, ale rovnou i film roku – jelikož těžce pochybuju, že do tý doby uvidím něco lepšího, něco, co by mě dokázalo tak odvázat a vypálit ze sedačky. Možná přeháním, a možná jsem se jenom nechal až moc unést. Julie Docornau jednoduše řečeno natočila esenci toho, proč existuje kinematografie, a proč právě evropský artovky jsou jejím pomyslným vrcholem – a já ji za to líbám nohy. Už nyní se nemůžu dočkat, co za šílenost natočí příště..... // VERDIKT: vlhký sen pro cinefily a fanoušky spalovacích motorů. 9,3 karburátorů z 10 🔥🚒 // () (méně) (více)

ancientone 

všechny recenze uživatele

Titán je primárne filmom o hľadaní a pochopení (prijatí) svojej identity, o vzťahu s vlastným telom a o vzťahu s druhými (a opäť aj o ich prijatí). V tomto zmysle mu možno trochu ubližuje rámcovanie debaty ako o šokujúcom a kontroverznom filme. Áno, Ducournau používa na uchopenie týchto tém veľmi expresívne metafory a obrazy plné explicitného násilia a gore obrazov. Konanie hlavnej postavy rozbieha film vo frenetickom štýle pripomínajúcom americkú slasherovú kinematografiu, postavenú na lineárnej teenagerskej vyvražďovačke a neskôr prechádza do osobnejšej komornej drámy, ktorá na základe telesnej transformácie postavy (spojenej s motívom tehotenstva s autom) zapadá najmä do kategórie body horroru. Už z možnosti rýchleho zaradenia a žánrovej kategorizácie filmu aj zo samotnej tendencie New French Extremity je jasné, že vo filme Titán nie sme svedkami žiadneho dychberúceho ikonoklazmu. Nič šokujúce v konečnom dôsledku nie je ani na témach, ktoré film otvára. Ak prejdeme pod veľmi štýlový (ide o výstižnejšie slovo než šokujúci) a  v kontexte tohtoročnej canneskej súťaže mierne výstredný vizuál filmu, Titán presne zapadá do súčasnej témy politiky identít. Rozoberá problematický vzťah jedinca k sebe samému, tematizuje narastajúcu pluralitu súčasného chápania vlastnej identity aj identít druhých. Telo, vzťah k nemu a k ďalším bytostiam podlieha transformácii rovnako ako v body-horrorových filmoch (via David Cronenberg), ako aj v súčasných debatách o tele, ktoré by v ideálnom prípade nemalo podliehať žiadnej normalizácii a normatívnosti. A práve tomu sa v Titáne telo vyhýba. Je to šokujúce? Alebo kontroverzné? Alebo hodné humbugu? Osobne si to nemyslím. Z Titánu to však robí citlivé priloženie hmatu na senzitívne nervové zakončenia doby, v ktorej vznikol. celý text: https://www.kinecko.com/aktualne-ale-nie-sokujuce-obrazy-francuzskeho-filmu/ ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Milý film o holce, co miluje auta. Druhá půlka bohužel trochu polevila v nářezovosti, ale i tak je to film, který nezapomenete a na další roli Agathe Rousselle jsem fakt zvědavý. Film poslali Francouzi na Oscary, a i když se (nepřekvapivě) nedostal ani na shortlist, tak pouhá představa, jak tenhle film sledují 80letí páprdové v Akademii, mě škodolibě těší. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (4)

  • Julia Ducournau je len druhou režisérkou a štvrtou ženou v histórií, ktorú ocenili v Cannes Zlatou Palmou. (_marduk_)

Související novinky

Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze

Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze

17.07.2021

Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (více)

Reklama

Reklama