Titan

Spoilery! Vskutku velmi bizarní bizárek, který se jen tak nevidí. Velmi zajímavě stylizovaná záležitost s extrémně šíleným dějem, který se neustále stupňuje. Nedovedu si představit, jaký intenzivní drogový mixík si musela režisérka namíchat, že ji napadlo stvořit něco takhle šíleného a opravdu hodně provokujícího. Úplně se mi tajil dech z dovedností maskérů, protože hlavní hrdinka byla nepopsatelně nechutná. V průběhu děje se nedalo absolutně předpovídat, co se stane v nadcházejících minutách. Snímek se nedrží žádných filmových šablon a vytahuje z rukávu jednu šokující scénu za druhou. Není tak nouze na spoustu brutálních vražd, znásilňování automobilů, otcovskou lásku ve francouzském stylu. Snímek zřejmě rozpůlí diváctvo na dva nesmiřitelné tábory, které bude zákonite spojovat jeden společný aspekt - tento film opravdu hodně dlouho nedokážete dostat z hlavy. Hodně syrová, opojná a především divná záležitost. [75 %] (12.10.2023)

Už u režisérčiny prvotiny Raw jsem moc nechápal ten povyk, který se kolem toho spustil a po Titane můžu říct, že Ducournau není pro mě. Pokud se film odehrává v rovině "šílená krává vraždí", tak je to naprosto na pohodu. Je to brutální, syrové a Agathe Rousselle je v té první půlhodině naprosto boží. I ten sex s autem bych překousnul. Ostatně to u nás není žádná novinka (zdravím Fuka). -SPOILERY- Jenže pak si holka ostříhala vlasy, zlomila nos o umyvadlo, zafačovala kozy a jakýsi záchranář v ní poznal ztraceného syna. A k tomu všemu do ní milenec-auto vstříklo vytuněný Mogul, takže vedle prsou je tu problém z těhotenským břichem. A od tý doby šlo všechno do kopru. Za prvních 30 minut 30%. Na zbytek se nedalo koukat. (11.11.2021)

Dostal jsem film, na který jsem vůbec nebyl připravený. Od režisérky jsem viděl její debut RAW, který mi hodně sedl. Režisérka v něm ukázala, že umí vytvářet znepokojivé scény s hutnou atmosféru. A totéž předvedla i ve svém nejnovějším filmu Titan, jenže zde jde ještě dál. RAW je divácky přístupnější film a do jisté míry i vděčnější, jelikož se mnohem snadněji můžeme vžít do kůže hlavní hrdinky. U Titanu je to o dost komplikovanější, protože jsou zde scény, kdy si nebudete jisti tím, co vidíte a hlavně si jen těžko oblíbíme hlavní hrdiny, protože jsou velmi psychicky někde jinde. Titan není snadná a zábavná podívaná. A rozhodně nesedne každému, bude vyvolávat rozporuplné reakce a lidé budou odcházet z projekcí (v mém případě odešli asi 3 diváci). Film provází aura filmu, ve kterém je spoustu nepříjemných scén. A to mohu potvrdit. Nejsem žádná citlivka a nějaké násilí nebo nechuťárna mě jen tak nevykolejí. Ale zde mi pár scén dost nesedlo. Ne proto, co se v nich děje, to jsem viděl už v několika jiných filmech, ale tím jak to bylo znepokojivě natočené. Režisérka Julia Ducournau to podala takovým způsobem, že se Vám to vryje velmi rychle do paměti. Celá první třetina je intenzivní zážitek, který jsem ani zdaleka nečekal. Po první třetině film malinko zpomalí a začne budovat zápletku a hlavní myšlenku filmu. To, ale neznamená, že by přestal místy šokovat. Dostaneme několik vynikajících scén, ze kterých by měl Freud velkou radost a jejich nejednoznačnost a taky to jak jsou provedený nás donutí o nich neustále přemýšlet. Pokud přistoupíme na hru, jenž režisérka rozehrála, tak si film získá naší pozornost a budeme ho sledovat, už jen kvůli faktu, abychom zjistili, co se skutečně děje nebo jestli to je celé jen velký mindfuck. Ducournau si pohlídala, aby měl film vynikající vizuální stránku. Od střihu, přes kameru, barvy, zapojení hudby a písniček do konkrétních scén, jenž umocňují jejich vyznění (úvodní tanec, party v hasičárně, tanec na hasičském voze). Navíc si  Ducournau sehnala herce,  kteří budou hrát do roztrhání těla a půjdou ve svém fyzickém výkonu až na dřeň. Agathe Rousselle dává do své role všechno a její výkon je působivý a nepředvídatelný, místy z ní budete mít nepříjemný pocit. Vincent Lindon má dobře napsanou roli, která má několik vrstev a s každou další minutou a scénou se nám ukazují. Má těžkou roli a zvládl jí skvěle. Ve filmu je spoustu momentů, jenž mohou působit komicky, nebo je lze chápat jako velmi drsný černý humor, nicméně pokud na ně nahlédneme z trochu jiného úhlu, tak pak nejsou vůbec k smíchu a měly by v nás vyvolat nepříjemné pocity. Titan je velmi rozporuplný film a já jsem rád, že jsem ho viděl, protože je to film, který mě překvapil a vyvedl z míry. A to se mi v posledních letech moc často nestává. (12.10.2021)

No, tak tohle teda bylo řádné psycho! Po počátečním šoku a zhnusení jsem se trochu oklepala a nakonec jsem tomu zrůdnému stvoření s titanovou destičkou v hlavě docela fandila. Troufám si tvrdit, že se Julii Ducournau povedlo něco nebývalého. Naservírovala divákům výživný, napínavý a hutný film, jehož děj se vůbec nedá dopředu odhadnout. A to obzvlášť v dnešní době považuji za opravdový majstrštyk. (80%) (04.07.2022)

"Titan" je zhmotněním teorie Lindy Williams o principiální totožnosti melodramatu, hororu a pornografie coby tělesných žánrů postavených na zobrazování a vyvolávání fyzických reakcí zhmotněných do příslušných tělesných tekutin. Druhý celovečerák Julie Ducournau usiluje o to spojit všechny tři žánry do jednoho celku. Srdce snímku představuje melodramatický oblouk hledání štěstí, odpuštění a rozplynutí vlastního ega v náruči druhého člověka. Ale typické elementy tohoto žánru, jako je groteskní kýč a nadreálně vyhrocená emocionalita, nahrazuje autorka hororovou i pornografickou groteskností pokřivených vizí, fetišů a excesivní tělesnosti ve směru destrukce i slasti. Při tom ale jako správné melodrama zůstává "Titan" současně vyhrocený i hyperrealistický, naivní i vážný, ale také směšný a dojemný. Potenciálně schizofrenní vize Julie Ducournau drží pohromadě jako celistvý útvar díky úchvatné kameře Rubena Impense, který nejcivilnější i nejbizarnější momenty filmu snímá jako zjitřený sen. (13.10.2021)