Kabinet doktora Caligariho

Mno, od takřka kultovní hororové klasiky, o níž jsem doposud jen četl a to převážně samou chválu, jsem čekal trošičku víc. Příběh je takový nic moc, místy až trošku chaotický, atmosféra místy je, místy není (jak jsem byl např. u Nosferatu místy posraný strachy, tady ani trochu) herci místy až dramaticky přehrávají... Na druhou stranu, Dr. Caligari, je docela ďábelskej psychouš, škoda, že to je němý film, rád bych slyšel jeho ulítlej smích. Proč teda 4*? Za to provedení. Parádní dekorace s opravdu zběsilými úhly, Cézar vypadá taky dobře. Mám slabost pro černobílé snímky. A zase tak špatné, jak by se z mého příspěvku mohlo zdát, to zase úplně není, možná jsem jen zbytečně očekával další Nosferatu..... (04.07.2009)

Patrí film medzi umenie? Dnes je odpoveď jasná, ale v prvých rokoch 20. storočia sa na túto tému viedli v Nemecku búrlivé intelektuálne diskusie. Kabinet doktora Caligariho, natočený dva roky po konci prvej svetovej vojny, problém vyriešil tým, že vniesol do filmu rôznorodé techniky expresionizmu. Wiene napísal dielo v spolupráci s Carlom Mayerom, dôležitou postavou nemeckej kinematografie 20. rokov. Film postavili na estetike fragmentárnosti, ktorá sa na plátne demonštruje okrem iného tým, že hlavný príbeh má svoj vonkajší rámec. S postupom filmu je stále výraznejšia originalita každého záberu: jedny z najsilnejších obrazov v dejinách kinematografie ľahko prevážia mierne nedostatky scénickej výpravy. Sledujeme hru lomených línií, šerosvitu a mohutných tieňov, ktoré sa tiahnu po stenách, chodníkoch a zveličených objektoch, a to všetko z natoľko pokrútených perspektív, že sa razom ocitáme vo svete nočných môr. Film, ovplyvnený divadelnými postupmi a realizovaný s veľmi obmedzeným rozpočtom, vďačí za svoju jedinečnú vizáž trojici umelcov zo známeho berlínskeho magazínu Der Sturm, ktorí namaľovali kulisy. Herecké výkony (a nielen Conrada Veidta, ktorý sa týmto dielom presadil vo svete) drží nad priemerom jednak ľahko hysterický nádych, jednak prízračné nalíčené tváre a starodávne oblečenie. Hoci sa nemecký expresionizmus snaží týmto dielom utiecť zo zúfalej skutočnosti do fantastických vízií, ktoré produkuje duševná nemoc, neprestáva reflektovať svoju dobu. Siegfried Kracauer považoval Kabinet doktora Caligariho a ďalšie nemecké filmy z rokov 1920-1933 za predzvesť nacizmu; opakovane sa v nich totiž objavujú hrozivé figúry, ktoré úspešne ovládajú masy. Ale Wieneho snímok zpracuváva i večné hororové témy: príbeh netvora, ktorý svojím konaním realizuje naše potlačované predstavy. 80% (10.10.2009)

Tak tohle je skutečná hororová klasika a bezpochyby jeden z nejpozoruhodnějších projektů z "málomluvných" 20. let minulého století. Přesněji řečeno; zatímco u slavného Nosferatu ještě stačili tehdejší diváci chvatně odběhnout na záchod, ve společnosti profesora Caligariho už jim jistě pomohly jen plenky. I po letech nesmírně působivý snímek, jehož kulisy a skromná výprava dnes možná vyznívají úsměvně, ale co se týče atmosféry, herců a příběhu včetně vynikající pointy, nemá se vůbec za co stydět. 85% (14.08.2013)

Kabinet dr. Caligariho je v určitém směru opakem svého "bratra" Upíra Nosferatu, ale i tady je děj zahalen příjemně mrazivým tajemnem a nadpřirozenem. Herci v hlavních rolích, především Conrad Veidt a Werner Krauss, odvedli nezapomenutelné výkony a jejich postavy prakticky táhly celý děj filmu a nepůsobili tak unyle jako ostatní herci. Narozdíl od Nosferata je Caligari celý natočený v ateliérových dekoracích. Autory dekorací byli tři němečtí expresioničtí malíři H.Warm,W.Rohrig a W. Reimann, kteří vlastně měli na vytvoření atmosféry Caligariho větší podíl než samotný režisér. Svět Caligariho pokroucený, zpřelámaný a pomatený, viděný očima hlavního hrdiny-blázna, diváka šokuje svou podivnou bizarností, křivá okna, světla namalovaná na zdech, úzké, křivolaké uličky města. Filmem Kabinet dr.Caligariho Robert Wiene položil základ jednomu z nejkouzelnějších a nejtajemnějších směrů ve filmu, německému expresionismu. (17.06.2006)

Po scenáristické stránce by šlo na tomhle, dnes již víc než stoletém dílku nejspíš snadno najít nějakou tu mušku a pár hereckých výkonů občas na můj vkus příliš brnká na strunu patosu... ale to zpracování? Ta výtvarní stránka s takřka dokonalými kulisy, barevnými filtry, detailně vyladěnými záběry s působivými odstíny, u té bych vůbec neměl problém souhlasit s tím, že má v sobě nejeden závan geniálity. Ta atmosféra, kterou celé provedení vytváří v doprovodu s původní hudbou, je prostě úžasná. V tomhle ohledu má KABINET dodnes určitě čím fascinovat, tuze mě přikoval k sledování a splnil svůj pro mě účel, jak po té „brakové“ stránce s cílem předvést senzační, poutavou žánrovou atrakci své doby, tak po té umělecké, protože bylo co i seriźoně obdivovat. Bál jsem se, abych se po čase opět jednou při doplňování si restu z němého období moc nenudil, ale naštěstí se nestalo a snad se teď lépe odhodlám konečně i na Fausta... Jo, kdyby většina současných horrorů měla v sobě alespoň polovinu té invence, nápaditosti, tvůrčího umu a zápalu, jak to předvedli již v roce 1920 tvůrci Kabinetu doktora Caligariho, asi by se tento fascinující žánr s romantickými kořeny nemusel stávat v očích mnoha diváků automaticky samoúčelným spotřebným brakem. [75%] (10.08.2022)