Pojistka smrti

Nebudu licitovat nad tím, kolikátá v pořadí nejkvalitnějších filmů noir by se v pomyslném žebříčku Pojistka smrti ocitla, ale musím konstatovat, že je to příklad vysoce profesionálního žánrového filmu, kde všechny složky od scénáře přes režii, casting, herecké výkony až po poslední technickou profesi fungují, jak mají, a výsledkem je podívaná, která je působivá i dnes a s ohledem na dobu vzniku je to jednoduše špičkový snímek. Takhle nějak si představuju žánrovou filmovou klasiku. Přitom scénář je v zásadě hodně jednoduchý, ale to zpracování, to je přímo lahůdka. Celkový dojem: 90 %. (30.06.2012)

„Bál jsem se, že by se teď mohla zhroutit, když jsme to provedli, ale byla skvělá. Žádné nervy. Žádná slza. Dokonce ani mrknutí oka...“ Jakožto člověk zatím nepříliš znalý žánru „film-noir“ se omezím jen na označení „brilantní krimi“. Pojistka smrti, snímek s tématem dokonalého zločinu, mě maximálně bavil. Ať už perfektní přípravou (moc se mi líbilo to s tou kartou a zvonky!) a následným provedením „nehody“, neustálým napětím a dusnem, kvalitními dialogovými výměnami (Walter-Phyllis, Walter-Keyes), jiskřením mezi ústřední dvojicí, nenuceným humorem či hereckými výkony. Tady se zastavím, odzbrojovala mě především „femme fatale“ Stanwyck, z jejíchž výrazů mě až mrazilo. Do teď jsem ji viděl jen ve Ztřeštěné a musím uznat, že jak komediální, tak vážnou polohu zvládala na jedničku a určitě ji musím ještě v něčem vidět. Film má v podstatě jenom jedinou menší vadu, a tou je konec, resp. slabších posledních cca 10 minut. Ale za prvé je úplný závěr mile symbolický a za druhé tvůrci mají pro diváka připraveno nejedno překvapení, čímž to publiku vynahrazují, takže ten plný počet Pojistce smrti přece jenom dám. „Kdepak máte ten obývací pokoj?“ – „Támhle, ale alkohol mají pod zámkem.“ – „To je v pořádku. Vždycky si nosím vlastní klíče.“ (20.04.2015)

Černočerná, krystalicky čistá a téměř Hitchcockovsky preciczní noirovka o jednom téměř dokonalém zločinu, která definuje zaniklý žánr se vším, co ho tak zdobilo. Prolhaná femme fatale, která sbírá mužská srdce jako skalpy nepřátel, sympatický hrdina, který se pošetile nechal skalpovat, promyšlená a originální vražda chudáka manžílka a napětí trpělivě houstnoucí až do emocemi napěchovaného finále. Wilder si s jednoduchým příběhem zručně pohrává, a přestože je vlastně jasné, jak všechno musí skončit, divák mu to zbaští i s navijákem. Povinnost pro fanoušky filmu-noir, ostatním mohu jen upřímně doporučit. 90% (24.08.2013)

Vždycky mě hrozně zajímal starej noir z období války. Užíval jsem si ho hlavně z amerických detektivek a kriminálek z devadesátých let, které na tuto dobu absolutně odkazovaly. Když už jsem se ale do něčeho takového opravdu pustil, nějak jsem v tom nenašel to, co jsem si pod tím celou dobu představoval. A nejvíc mi chybělo cokoliv, co by připomínalo mystično a s tím spojenou atmosféru. (15.04.2016)

Velmi solidní noirová záležitost s ne příliš okoukanými tvářemi, avšak neméně kvalitními herci. Zručný režisér Billy Wildeer natočil opravdu zdařilý snímek, který má řadu vynikajících momentů. K plnému počtu hvězdiček nechybí mnoho. Scéna se sádrou na noze ve vlaku je perfektní a finále také nemá chybu. (21.04.2014)