Pojistka smrti

Po nedávnom veľkom prekvapení z roku 1935 Denunciant ma dostal ďalší starší film , ktorý rovnako strčí mnoho dnešných do zadku. Trochu mi pripomenul i režisérov mladší kúsok Sunset Buld. Mám slabosť pre takto vyrozprávané príbehy, kde sa duševne či fyzicky zlomený muž vyrozpráva ako sa do tejto situácie dostal. Za všetkým hľadaj ženu, dalo by sa v skratke povedať, tu však nejde o obyčajnú ženu, ale o veľmi chytrú zlatokopku. Nenechajte sa odradiť rokom výroby filmu. Ide o film a tému, ktorá je aktuálna i dnes. Skvelý príbeh a nadčasové spracovanie. Vzhľadom na to, že už vtedy dokázal niekto urobiť tak skvelý, pozerateľný a nadčasový film, musím dať plný počet. 100%. (12.04.2014)

Až do první zápletky se jednalo a neskutečně skutečnou nudnou hovadinu. Poté už film nabral solidní tempo, ze kterého ani trošku neslevil. Atmosféra i napětí by se dalo krájet. Několik výtek bych přesto rozhodně našel. Děj je naprosto jednoduchý a hloupý o samotném provedení vraždy raději budu mlčet. A hlavně a především Barbara Stanwyck je skutečně velmi ošklivá a nestála by ani za opření kola, tím více je zarážející, že se našel někdo, kdo pro ni byl ochoten zabít. Nevidím to na více než na 2*. Film je zbytečně nadhodnocen. (15.12.2012)

Nebýt noirové stylizace, film díky znamenitě napsaným vedlejším figurkám krásně funguje jako černá komedie. Místy mi vlastně bylo líto, že jí není. Ústřední zločin působí po letech jako parodie „dokonalé vraždy“. Jen pár zločinných nápadů v historii filmových mordů bylo méně prozíravých, než představit tvář vraha celému vlakovému vagonu. Akt vraždy ke štěstí scénáře slouží pouze jako spouštěč pochyb a výčitek, které protagonistu zaženou do kouta. Z postu zručně zrežírovaného noiru bez jediné přebytečné scény povyšuje v mých očích Pojistku smrti do noirové síně slávy především sebevědomě přímočará Barbara Stanwyck. Její femme fatale ztělesňuje snad všechna nebezpečí svůdných stvoření ženského pohlaví. Ona do děje vnáší prvek zločinu a celá vražda se pak „odehraje" v její tváři. Je sice krásná, ale nepraktická (v domácnosti závislá na služebné), nebezpečně samostatná a mazanější než muži, jež jsou pouze jejími nástroji a které svádí se stejnou samozřejmostí, s jakou si zapaluje cigaretu. Nehodí se do rolí, které ženám ve společnosti přísluší, za což musí být potrestána. Zatímco osamocený McMurray chce jen ženskou, ona se chce vymanit z manželství, něco na tom trhnout a dál si jít cestou, kterou si sama zvolí. Muž se domnívá, že si plní svůj sen, zatímco ve skutečnosti pomáhá s realizací snu své partnerky. Možná cynické, snad trochu výstižné, jistě poněkud paranoidní. Finále filmu je definitivním popřením smysluplnosti (a právoplatnosti) ženské emancipaci. Je to začátek a zároveň konec jednoho krásného přátelství. Dojemné vyjádření respektu a soucitu muže muži, který odolal ženě. Jakoby v dané chvíli nemělo nic na světe větší váhu. 90% (22.06.2010)

Kdo může vymyslet lepší pojišťovací podvod než sám pojišťovák? Zajisté někdo úplně jiný, protože plán Freda MacMurrayho, jak pomoci Barbaře Stanwyck od manžela je tak pošetilý, že likvidační expert Edward G. Robinson ve filmu ani nestačí poukázat na všechny jeho chyby. Na Pojistce smrti je strašně znát, že scénář pro Wildera tentokrát nepsal ani Charles Brackett, ani I.A.L. Diamond. První třetina filmu je silně ublábolená. Zájem dozvědět se, co bude dál, v této slabší části filmu zajišťuje jen Wilderův oblíbený vypravěčský trik. Jako (téměř) vždycky sledujeme příběh v příběhu, předem tedy zhruba víme, JAK dopadne a víc nás zajímá PROČ. Tempo filmu je výrazně pomalejší, než jsem u Billyho zvyklý, ale od okamžiku, kdy se od slov přejde k činům, houstne napětí z neustále hrozícího prozrazení, sílí odpor k Phyllis, spoluúčast s Walterem i respekt ke Keysovi. Ne, v Pojistce smrti nejsou tak podstatné dějové zvraty nebo překvapivá řešení nastalých komplikací, jako jejich dopad na vztahy postav. Takže i když mám výhrady k nedůslednostem scénáře, emocionální účinek byl silný a nemám to srdce film ochudit o hodnocení, jaké mu náleží. 90% (24.08.2010)