Pojistka smrti

„Bál jsem se, že by se teď mohla zhroutit, když jsme to provedli, ale byla skvělá. Žádné nervy. Žádná slza. Dokonce ani mrknutí oka...“ Jakožto člověk zatím nepříliš znalý žánru „film-noir“ se omezím jen na označení „brilantní krimi“. Pojistka smrti, snímek s tématem dokonalého zločinu, mě maximálně bavil. Ať už perfektní přípravou (moc se mi líbilo to s tou kartou a zvonky!) a následným provedením „nehody“, neustálým napětím a dusnem, kvalitními dialogovými výměnami (Walter-Phyllis, Walter-Keyes), jiskřením mezi ústřední dvojicí, nenuceným humorem či hereckými výkony. Tady se zastavím, odzbrojovala mě především „femme fatale“ Stanwyck, z jejíchž výrazů mě až mrazilo. Do teď jsem ji viděl jen ve Ztřeštěné a musím uznat, že jak komediální, tak vážnou polohu zvládala na jedničku a určitě ji musím ještě v něčem vidět. Film má v podstatě jenom jedinou menší vadu, a tou je konec, resp. slabších posledních cca 10 minut. Ale za prvé je úplný závěr mile symbolický a za druhé tvůrci mají pro diváka připraveno nejedno překvapení, čímž to publiku vynahrazují, takže ten plný počet Pojistce smrti přece jenom dám. „Kdepak máte ten obývací pokoj?“ – „Támhle, ale alkohol mají pod zámkem.“ – „To je v pořádku. Vždycky si nosím vlastní klíče.“ (20.04.2015)

Vždycky mě hrozně zajímal starej noir z období války. Užíval jsem si ho hlavně z amerických detektivek a kriminálek z devadesátých let, které na tuto dobu absolutně odkazovaly. Když už jsem se ale do něčeho takového opravdu pustil, nějak jsem v tom nenašel to, co jsem si pod tím celou dobu představoval. A nejvíc mi chybělo cokoliv, co by připomínalo mystično a s tím spojenou atmosféru. (15.04.2016)

Nebýt noirové stylizace, film díky znamenitě napsaným vedlejším figurkám krásně funguje jako černá komedie. Místy mi vlastně bylo líto, že jí není. Ústřední zločin působí po letech jako parodie „dokonalé vraždy“. Jen pár zločinných nápadů v historii filmových mordů bylo méně prozíravých, než představit tvář vraha celému vlakovému vagonu. Akt vraždy ke štěstí scénáře slouží pouze jako spouštěč pochyb a výčitek, které protagonistu zaženou do kouta. Z postu zručně zrežírovaného noiru bez jediné přebytečné scény povyšuje v mých očích Pojistku smrti do noirové síně slávy především sebevědomě přímočará Barbara Stanwyck. Její femme fatale ztělesňuje snad všechna nebezpečí svůdných stvoření ženského pohlaví. Ona do děje vnáší prvek zločinu a celá vražda se pak „odehraje" v její tváři. Je sice krásná, ale nepraktická (v domácnosti závislá na služebné), nebezpečně samostatná a mazanější než muži, jež jsou pouze jejími nástroji a které svádí se stejnou samozřejmostí, s jakou si zapaluje cigaretu. Nehodí se do rolí, které ženám ve společnosti přísluší, za což musí být potrestána. Zatímco osamocený McMurray chce jen ženskou, ona se chce vymanit z manželství, něco na tom trhnout a dál si jít cestou, kterou si sama zvolí. Muž se domnívá, že si plní svůj sen, zatímco ve skutečnosti pomáhá s realizací snu své partnerky. Možná cynické, snad trochu výstižné, jistě poněkud paranoidní. Finále filmu je definitivním popřením smysluplnosti (a právoplatnosti) ženské emancipaci. Je to začátek a zároveň konec jednoho krásného přátelství. Dojemné vyjádření respektu a soucitu muže muži, který odolal ženě. Jakoby v dané chvíli nemělo nic na světe větší váhu. 90% (22.06.2010)

Mé první setkání s Billy Wilderem dopadlo značně nadprůměrně. Pojistka smrti patří mezi ty filmy, které se divákovi líbit nemusí, ale každý kdo jí viděl by měl umět docenit její filmařskou kvalitu, kterou bez pochyby má. Skvělé dialogy, fantastičtí herci a lahodný závěr, který mi zůstane v palici navždy. 80% (29.05.2011)

A vraj, že nieje na mieste neveriť poisťovacím agentom. Dobre rozohraný herecký koncert všetkých zúčastnených, ktorých kočíruje geniálny Billy Wilder. Občas má síce ťažkú ruku, ale aj tak to zvláda s prehľadom. Ak chcete takúto atmosféru hľadať v dnešnej ponuke thrillerov, budete hľadať márne. Musíte sa ohliadnuť do hlbokej minulosti. (06.05.2015)