Štístko

Slnečné zákutia príťažlivej Itálie (Nebožtíci prejí lásce) vystriedala čiernobiela nemocničná izba a pochmúrny domáci útulok, Jack Lemmon - vitálny mladúch sa snažil pripraviť si ďalšiu zo svojich unikátnych shows, podáte si ruku so snobským právničkom a zasmejete sa na manierskej Judi West. To, že Lemmona v každom Wilderovom filme zasiahne nemilosrdný Amorov šíp, nie je žiadnou novinkou, no mňa deprimujú otázky: ,,Kde sú tie poletujúce iskričky Jackovej inteligencie a neodolateľného prístupu, ktorý je pre každú jeho fanynku nepredstaviteľnou modlou? Kde sú náznaky sviežich komediálnych elementov, pri ktorých ma nebude každých 5min prepadať čierna tma? Billy, teraz si to vážne trochu prepískol - áno, viem, že som to tvrdila už pri Nebožtíkoch, ale toto si vážne dosť prepískol. (19.08.2009)

No, co vám budu povídat, nadšením jsem na rozdíl od Harryho zrovna nehopsal. Tím nechci říct, že by šlo o špatný snímek, jen si mě ten příběh ani jeho provedení příliš nezískaly. Námět sice nepatřil k záležitostem, které by kladly vyšší nároky na divákovy mozkové buňky, přesto si myslím, že kdyby se tvůrci soustředili jen na pojistnou událost, mohli z toho vykřesat komedii, u jejíhož hodnocení bych nelitoval čtvrté hvězdičky, protože Walter Matthau tady byl v roli štědrého zastánce svobodných matek Willieho Gringriche skvělý a tak nějak si film ukradl pro sebe. Tím, že příběh rozmělnili mezi tři témata, u mě příliš nezabodovali a tím závěrem celou záležitost úplně zazdili. Musel jsem trochu vychladnout, protože bych ve svém rozpoložení hned po skončení snímku nad dvě pěticípé určitě nešel. A uznávám, že už pro výkon Waltera Matthau by mi to bylo následně líto. / Poučení: Není nad právníka v rodině. (27.04.2023)

Tahle záležitost pro mě byla filmovým pohlazením, ze všeho nejdřív chci pochválit originální a inteligentní scénář, Billy Wilder si tentokrát vzal na mušku prolhané a manipulátorské právníky a naprosto nedostatečnou vstřícnost pojišťoven.. Příběh o zraněném kameramanovi, na němž se chce přiživit dokonale odporný švagr (skvělý Walter Matthau) a bývalá manželka, je pečlivě protkán ingrediencemi života, chamtivostí, touhou po lásce, opravdovým přátelstvím a nakonec i svědomím a ctí.. Závěr mi vyloudil na tváři úsměv a obdiv k tvůrci, jak nápaditě z toho vybruslil.. (04.03.2022)

Štístko není komediální nálož, jak bychom mohli očekávat podle obsazení a Billyho Wildera za kamerou, na to je děj až příliš košatý a doplněný o několik dramatických až smutných odboček. Co ovšem filmu dodává šťávu, je interakce mezi sucharským a dobráckým Jackem Lemmonem a obhroublým, cynickým zmetkem Walterem Matthauem, který svou oscarovou roli ještě upgradoval o 9 let později ve snímku Na titulní straně. Když se spolu baví tihle dva, roztáčí mezi sebou kolotoč vtipných hlášek a prupovídek, jak jsme ostatně zvyklí z jejich následujících hereckých spoluprací. Nebýt těchhle dvou, jednalo by se o průměr, takhle si Štístko zasluhuje vyšší hodnocení už jenom z toho důvodu, že se na plátně poprvé sešla nejlepší americká komediální dvojice všech dob. (02.10.2011)

Film, který není barevný asi hlavně z toho důvodu, že sám vidí věci černobíle. Ale jinak jde o nadprůměrnou konverzační komedii, kompenzující nedostatek humoru inteligencí dialogů. Příběh je rozdělen do několika kapitol, téměř každá kapitola se odehrává na jediném místě, což filmu trochu nešťastně přidává na divadelnosti. Moc pohybu do veskrze statického děje nevnáší ani na vozík ze zištných důvodů upoutaný Jack Lemmon (že by opožděná reakce na Okno do dvora?), to už spíše jeho švagr, zákeřný právník v podání excelentního Waltera Matthaua, jenž věčně pendluje po místnosti. Jedná se o další delší komedii s poselstvím, kterou když se někdo snaží natočit dneska, většinou mu vznikne otravně rozplizlé „cosi“. Málokdo dokáže navázat na lehkost stylu Billyho Wildera, málokdo dokáže napsat vcelku obyčejný příběh, který drží vaší pozornost výhradně za pomoci kanonády dialogů po celé dvě hodiny. Není to jeho nejlepší film, dokonce ani jeden z nich, stále to ovšem je jeden z příjemnějších způsobů, kterak u televize strávit večer, po jehož skončení netoužíte dlouho dumat nad nesmrtelností chrousta, ale prostě jenom vstát a odejít. 65% (14.08.2007)