Na titulní straně

Tieto dnes takpovediac klasické filmy z americkej produkcie majú pre mňa nezameniteľné čaro. U Billyho Wildera sa k nemu navyše obvykle pridáva inteligentný scenár, ktorý je zdôraznený rezignáciou na vizuálny autorský rukopis (častá statická kamera, pôdorys divadelnej scény a sústredenie na konverzačné výstupy, v tomto prípade až s guľometnou kadenciou; paradoxne zostávajú absolútne prehľadnými a zrozumiteľnými). Svižnosť, hravosť a elegancia, s akou dokáže Wilder zabaliť vážnu tému do glosy z titulnej strany prvého výtlačku zajtrajších novín však bola neočakávaným, no o to príjemnejším prekvapením. Briskná a životaschopná karikatúra mestskej spoločnosti, uprostred ktorej prebýva bystrý človek - novinár rozpína svoje chápadlá po civilizačnej špine a využíva jeho rozhľadu pre paletu inteligentných postrehov. Hektické tempo, ktoré si vypožičiava zo screwball komédií, umožňuje aktívne a prirodzene prepínať medzi humorom, drámou a romantikou, pričom nestráca nič zo svojho pôvabu a simuluje rytmus mestského života. Špičkujúca sa dvojica Lemmon-Matthau tentoraz oproti bezvýraznému The Fortune Cookie boduje na celej čiare a Susan Sarandon je príjemným korením. 85% (14.02.2015)

Tahle hořká komedie, či spíše fraška, má nepochybně své kvality. Je vtipná zejména ve vyostřených konverzacích, má spád, není nudná - současně však ve mne zanechává určitou pachuť. Šéfredaktor (Walter Matthau) je vysloveně opravdová "svině", která jde přes mrtvoly, s níž vlastně Hidy (Jack Lemmon) neustále kolaboruje, a jsou tu i další, dosti cynické prvky. Není to tedy můj pravý šálek kávy, prostě oddechová fraška (jako např. naše "Čtyři vraždy stačí drahoušku"), ale poněkud smutný odraz reality. Něco mezi 3-4 hvězdičkami. Haličský Žid Samuel Wilder však byl bezesporu velmi schopným tvůrcem filmů a tento byl do značné míry determinován předlohou divadelní hry. (18.05.2013)

Ve snímku Na titulní straně se sešli dva kvalitní komediální herci, kteří, ať už z rozhodnutí producentů nebo na základě vlastního směřování vytvořili úspěšnou komediální dvojici v řadě dalších snímků. V tomto případě šlo o jeden z jejich nejlepších počinů, protože Wilderův film se opíral o chytrý scénář s vybroušenými dialogy a dobře vypointovanými scénami. Příběh nás zavádí do zlatého období nezávislé novinařiny, kterou ještě neválcoval internet a bláboly blogerů. Soupeření party novinářů a jejich konfrontace se zkorumpovaným světem politiků a státních úředníků spolu se snahou jednoho nešťastníka uniknout oprátce vytváří nekonečnou řadu kvalitních gagů a bláznivých situací. Celkový dojem: 90 %. (06.04.2010)

Nastalá situace mi nakonec přivála do cesty remake pouhý den po zhlédnutí originálu, tím pádem budu hodně srovnávat. Mnoho věcí je podobných, ale třeba už hlavní dvojice je nejen pohlavím o dost jinačí než ta původní. A popravdě řečeno mi chvíli dělalo problém si zvyknout na Matthaua v takové roli, ale na rozdíl od Jeho dívky Pátek si jeho Burns dělal špinavou práci sám a prohnanosti měl také na rozdávání, takže to nakonec netrvalo tak dlouho. Lemmonova postava mě naopak nadchla hned a také se mi zdála její změna názoru přirozenější. Přesto mi přišlo, že mohli oba ústřední protagonisté dostat mnohem více prostoru, už jen kvůli naprosto trapným karikaturám v podobě šerifa, doktora či Ruddyho Kepplera (Williams mi přišel pro změnu nevyrovnaný svou na jednu stranu zjevnou inteligencí a přitom také prostostí). A změnila se též atmosféra. Hodně se naráží komunismus, satira celkově přidala na síle, humor je někdy černější; pokud je ještě vůbec přítomen, protože některé scény jsou už vyloženě zabarveny do dramatu (třeba takové dění kolem postavy Mollie mi vyznělo maximálně vážně, i když tak možná zamýšleno vůbec nebylo, každopádně se mi toto vyznění nelíbilo). A tak se moje očekávání, že mě Na titulní straně pobaví už jen díky silné herecké dvojici třeba ještě více než jeho originál, nakonec nenaplnilo, a já filmu přiklepnu pouze lepší průměr (při váhání mezi udělením 3/4 * nakonec rozhodly již zmíněné slabé vedlejší postavy). „Potloukal se okolo Division Street každou noc s těmi svými letáky a říkal nám, jak jsme využívány kapitalismem, a že bychom se měly organizovat. Tak se místní šlapky zorganizovaly a zmlátily ho.“ (02.10.2013)

Sarkasmus, dvojsmysly a skvělé dialogy ve scénáři, o který tehdy musela být solidní mela. Kousek, který není a ani nemá být jen o netriviálním dráždění bránice, si uznání zaslouží i dnes. A to nejen proto, že mám k novinařině tak nějak hodně blízko a onu posedlost nenáviděnou a současně milovanou prací moc dobře znám. Ústřední duo Jack Lemmon a Walter Matthau je samozřejmě vynikající!! (08.07.2013)