The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (173)
Že jsou novináři (a vydavatelé novin zvlášť) schopni si kvůli získání senzačních zpráv "vrtat koleno", o tom samozřejmě žádná. Dělat si z nich trošku srandu, proč ne. Ale z mého pohledu to tentokrát bylo až moc ukecané. Možná coby ona původní divadelní konverzačka to mohlo být lepší, ale těžko říct. Pár vskutku groteskních momentů tam určitě bylo, ale stejně tak tam byla i řada hluchých míst. Jack Lemmon a Walter Matthau jsou komici k pohledání, ale tentokrát to za mě na víc než na průměrné hodnocení nestačí. ()
Skvělá konverzační komedie na téma milované i nenáviděné novinářské práce, báječně jsem se bavila a upřímně zasmála při výměnách ústředního dua, Jack Lemmon a Walter Matthau jsou tu nádherně sarkastičtí, místy vládne ironie a o vtípky není nouze.. Nadhozená otázka s titulní stranou (osvobození odsouzence na smrt) a velice vynalézavé praktiky ke zrušení plánované svatby jsou humorné, pěkně natočené, no a v neposlední řadě scénář k zamyšlení, u mě filmová spokojenost.. ()
,,Doktor Eggelhofer už ide do nemocnice. Bude operovať sám seba... Režisérske dielo Billyho Wildera som si už v minulosti užil v niekoľkých filmoch (najmä komédiach) ešte čiernobielych, táto roztomilá farebná veselohra zo "zlatých časov novinárskeho remesla" sa k nim hravo môže pridať. Ako to už u podobných veselohier plnej nedorozumení a groteskných momentov býva, aj tu dej občas narastá do nepravdepodobných situácií... ale darmo, zábava to bolo skvostná, či už šlo o nadčasovo zobrazený mediálny boj o najlepší článok a foto z významnej udalosti, honbu na svojrázneho zločinca ukrytého pod otvorom písacieho stolíka alebo hlavnú hereckú dvojku. Mimochodom ani vo vývoji vzťahu medzi novinárom a jeho buzeračným šéfom nie je núdze o prekvapenia a korunu celému filmu nasadila úplne posledná pointa v podobe prvej časti záverečných tituliek! :o) Takže krásnych päť bodíkov do ďalšieho vydania. * * * * * (85%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Konverzační pochoutka celá prošpikovaná vtipnými hláškami s bezvadným Jackem Lemmonem a Walterem Matthauem, kteří se osvědčili výborně jako pár i v pozdějších filmech. Já bych tady chtěla vyzdvihnout i skvělý dabing, který byl vynikající a na něm pochopitelně závisí pak i celý dojem z filmu. Původně jsem sem chtěla nějakou hlášku napsat, ale spíš si dopřejte to potěšení ze sledovaného, opravdu to stojí za to. Odsouzenec, šerif, lehčí děva a banda novinářských supů jsou navíc neodmyslitelně vynikající omáčkou. ()
Existují novináři ... a novináři. A tady - přímo před sebou máte velice věrný obrázek jedné z těch dvou diametrálně odlišných kategorií. Jeho břitký a trochu jízlivý humor si nebere servítky - a nikoho a nic nešetří. Přesto mu nelze upřít určitou shovívavost - a laskavost. Jako když nemáte to srdce sebrat dítěti jeho oblíbenou, byť už značně zdevastovanou a pramálo hygienickou hračku. P.S.: Pokud vám snad některá ze scének třeba jen vzdáleně připomene praktiky, které jsou i v našich skrovných středoevropských poměrech hojně používané reportéry rozličných médií (případně i jinými profesními skupinami), pak vězte, že se jedná o podobnost čistě náhodnou. ()
Galerie (76)
Zajímavosti (10)
- Na začátku filmu se Hildy (Jack Lemmon) zmíní, že byl mimo město kvůli reportáži z opičího procesu. V roce 1999 si Jack Lemmon zahrál v televizním filmu Kdo seje vítr (1999), jež je založený právě na procesu státu Tennessee vs. Scope, lépe známý jako tzv. „Opičí proces“. (mi-ib)
- Divadelní verze titulu měla premiéru v Times Square Theater 14. srpna 1929 a dočkala se zde 276 repríz. (mi-ib)
- Nápad Waltera Burnse (Walter Matthau), aby Hildy Johnson (Jack Lemmon) vyfotografoval oběšeného Earla Williamse (Austin Pendleton) pomocí fotoaparátu připevněného na kotníku své nohy, se v minulosti skutečně odehrál. 12. ledna 1928 - 18 měsíců před premiérou divadelní hry Bena Hechta a Charlese MacArthura „The Front Page“ – byli vražedkyně Ruth Brown Snyderová a její milenec Henry Judd Gray popraveni na elektrickém křesle za rok starou vraždu Ruthiina manžela Alberta Snydera. V momentě, kdy byla popravována Ruth Snyderová, pořídil reportér novin Chicago Tribune Tom Howard pomocí fotoaparátu připevněného na noze dnes již notoricky známý snímek "Ruth v křesle". Tento fotoaparát je dnes součástí sbírky Smithsonian's National Museum of American History. Ironií je, že případem Ruth Snyderové a Henryho Graye byla inspirovaná novela spisovatele Jamese M. Caina, která se stala základem pro film Pojistka smrti (1944), který režíroval také Billy Wilder. (mi-ib)
Reklama