Na titulní straně

Velice zdařilá komedie. Vtipná, hbitá, svěží, třaskající a obzvláště satirická na místní politické reálie, kdy se občané mohou stát obětním beránkem na oltáři jejich ambiciózních politických cílů. Odcházející vynikající novinář chicagského Examineru Hildy Johnson (skvělý Jack Lemmon) je shodou náhod, vytrvalosti a ponoukání svého šéfa a vlastní novinářské ctižádosti vtažen do své nejúspěšnější práce při věšení a nevěšení vězně, odsouzeného k trestu smrti. Krok po kroku se mu holá skutečnost vyjevuje sama a záleží jen na něm samotném, jak naloží se svou budoucností, kterou hodlal zasvětit své lásce a obyčejnému životu. Vydavatel Examineru Walter Burns (dobrý Walter Matthau) se snaží udržet svého nejlepšího spisovatele za každou cenu a neváhá k tomu využít a zneužít jakoukoliv příležitost. Svébytným smyslem pro humor se snaží navodit spravedlnost a nastolení rovnováhy podle svého mínění. Z dalších rolí: Hildyho čekající snoubenka Peggy Grant (půvabná Susan Sarandon), chtějící svého nastávající pro sebe a společnou budoucnost, neschopný šerif (dobrý Vincent Gardenia), který si svoji zákonnou moc vykládá po svém, novinářští kolegové a rivalové Bensinger (David Wayne), Kruger (Allen Garfield), Murphy (Charles Durning), či Schwartz (Herb Edelman), kteří nesmlouvavým způsobem následují sebemenší stopu vedoucí k velké slávě na titulních stranách, bláznivý snílek, smolař a odsouzenec Earl Williams (dobrý Austin Pendleton), ze kterého je udělán komunistický revolucionář a vrah, svérázný vídeňský doktor Eggelhofer (Martin Gabel), přivádějící sebe samotného do nemocnice, prohnaný starosta (Harold Gould), zneužívající svoji moc, novinářský novic Rudy Keppler (Jon Korkes), mající strach z nebezpečna, prostitutka Mollie Malloy (dobrá Carol Burnett), mající soucit s nespravedlivě odsouzeným, a guvernérův vyslanec Plunkett (Paul Benedict), přinášející odsouzenci milost. Novinářský hyenismus a vymýšlení v honbě za senzací a politická zlovůle a zneužití moci jsou mistrným způsobem ironizovány a zesměšňovány v této rozkošné satiře. Neboť všechna přehánění, i zneužití se dějí jen proto, že sami honiči a zneužívatelé nejsou příliš schopní lidé ve svých postech a pracovních pozicích, která zastávají. Jen se naučili chodit dokonale ve svém prostředí a zneužívají všechny nabídnuté okolnosti ve svůj prospěch. (23.08.2012)

Úžasný scénář zachycující vedle kouzla printu (úvodní titulky!!) také mnoho dalšího. Snímek například dost výmluvně ukazuje, jak zásadně noviny chudnou a výmluvně ilustruje, že současná média nejsou méně věrohodná pro svůj domněle volnější vztah k "pravdě," ale že mají zásadně menší ad hoc autoritu, jejich hlas je mnohem silněji relativizován a jejich subjektivita mnohem více - snad až přecitlivěle - reflektovaná. __ Vedle reflexe stavu žurnalistiky ale film diváka vede ještě minimálně k jedné zásadní myšlence: bože můj, díky za feminismus a obecně za bojovníky za lidská práva a práva menšin. Od sedmdesátých let se společnost šovinismu emancipovala směrem k rovnosti obdivuhodně rychle. Nejsem úplně citlivka, ale některým šovinisticky tupým scénám se ani nedalo smát (čímž nezpochybňuju dobovou podmíněnost). (17.10.2016)

Nemohu si pomoci. Asi proto, že jsem "Jeho dívka Pátek" viděl mnohokrát, se mi "Na titulní straně" zdaleko tolik nelíbilo. "Fádnější", řekl bych. Chemie mezi oběma hlavními představiteli nefungovala tak, jak v v His Girl Friday, slovní humor nebyl tak úderný, neprospělo ani častější prostřihy do jiných exteriérů nebo interiérů. Postava odsouzeného mi ve verzi z roku 1940 připadne být důvěryhodnější. Líbil se mi začátek s ukázkou dobové výroby novin. Dát 3* by bylo málo, reálných 73%. ■ Zajímavé je, že podle divadelní hry od Bena Hechta byl natočen film s názvem The Front Page už v roce 1931. (06.11.2010)

Ve snímku Na titulní straně se sešli dva kvalitní komediální herci, kteří, ať už z rozhodnutí producentů nebo na základě vlastního směřování vytvořili úspěšnou komediální dvojici v řadě dalších snímků. V tomto případě šlo o jeden z jejich nejlepších počinů, protože Wilderův film se opíral o chytrý scénář s vybroušenými dialogy a dobře vypointovanými scénami. Příběh nás zavádí do zlatého období nezávislé novinařiny, kterou ještě neválcoval internet a bláboly blogerů. Soupeření party novinářů a jejich konfrontace se zkorumpovaným světem politiků a státních úředníků spolu se snahou jednoho nešťastníka uniknout oprátce vytváří nekonečnou řadu kvalitních gagů a bláznivých situací. Celkový dojem: 90 %. (06.04.2010)

Díky svému ožehavému a zároveň i mírně provařenému tématu by film klidně mohl sklouznout do trapnosti či citové vydíračky, ovšem inteligentní scénář pánů Diamonda a Wildera a komika pánů Lemmona a Matthaua zaručuje prvotřídní konverzační zábavu od začátku do konce. Óda na sarkasmus od nestora žánru Billyho Wildera. 90%. (11.12.2011)