Ztracený víkend

Billy Wilder je režisér z mojej desiatky a na každý jeho film som pochopiteľne zvedavý. Na Stratený víkend ešte o niečo viac, pretože Oscara dostal pár mesiacov pred mojim narodením. Je to mimoriadny, i keď zďaleka nie bezchybný film. Nezaoberá sa bežným popíjaním nápojov s rôznym obsahom etanolu (občas vylepšeného metanolom), ale je štúdiou o alkoholickej závislosti, ktorá má všetky znaky závislosti drogovej. To je dôvod, pre ktorý môže niekomu časť epizód a správanie sa Raya Millanda pripadať ako prehrávanie. A pritom práve jeho výkon považujem za najvýznamnejší klad filmu tak, ako správanie sa ostatných postáv a osobitne záver filmu za jeho neodpustiteľné slabiny, ktoré neospravedlňuje ani doba jeho nakrútenia. Slabšie štyri hviezdičky som dal bez toho, aby som si predtým musel dať panáka. (27.05.2013)

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice. (18.04.2013)

Zpověď skutečně poctivého (jak by řekl Bolek Polívka) alkoholika, která sice vinou zažité hollywoodské potřeby melodramatizovat stoprocentně nesouzní s realitou podobně vysokofrekvenčního vyprazdňování skleniček s whiskey, ale přesto dosáhne bezpečně svého "protialkoholického" cíle. Milland hraje výtečně a Wilder, byť má na svědomí obsahově zajímavější snímky, diktuje vyprávění přesně tak neodbytné a návykové tempo, abychom byli řádně nervózní, zda-li odejdeme jenom s kocovinou nebo skončíme rovnou v kómatu či s prostřelenou hlavou. Závěr sice v ohledu na průběh i očekávání trochu zklamal, ale na druhou stranu vyznění příběhu ani nijak výrazně nerozladil... Alkohol umí být fajn kámoš, ale jak s ním člověk vysedává dennodenně od rána, už je asi něco špatně. :) 80% (29.03.2016)

Wilder má výborné filmy, ale já nevím jestli to mám hodnotit pohledem tehdejší doby a nebo dnešní, protože alkoholika mám zaškatulkovaného úplně jinak a ano schovávají si alkohol na nemožných místech. Znala jsem jednoho a ten ho přeléval do flašek od okurek a různě to maskoval nápisy, kde by jednoho nenapadlo, že tam může být slivovice. Herecky mě to žel nepřesvědčilo a dost už té mé negace. Konec odmítám komentovat. Je to prostě pandémie, které přibývá a to je to smutný fakt. (07.10.2016)

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)