Ztracený víkend

,,Daj si so mnou skleničku plnú snov... odhodí záťaž a balón sa vznáša, všetky problémy zostali podo mnou." Pri sledovaní Strateného víkendu som si niekoľkokrát spomenul na československý film "Dnes naposled" (1958). V oboch prípadoch ide o psychologickú drámu s prvkami tragikomédie a spája ich nielen zhodná problematika alkoholizmu, ale aj pochmúrny čiernobiely vizuál, obohacujúci spoločne s kvalitným scenárom zážitok z filmu, ktorý má v sebe nadčasový potenciál zaujať mladého diváka aj 60-70 rokov po svojom vzniku. Medzi výrazné klady snímky patrí aj vynikajúci herecký výkon Raya Milanda, osobitý štýl spracovania s retrospektívnymi odbočkami a množstvom nezabudnuteľných scén (hľadanie a schovávanie fľašiek na najkurióznejších miestach v byte, halucinácie s netopierom či tancujúcimi kabátmi v opere). Z veľkej časti som film vnímal ako pozoruhodnú štúdiou alkoholika, plnú depresie i humorných odľahčení. Ale za ten náhly optimistický záver naozaj hviezdička dolu... (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (13.06.2018)

Sem si přečetl komentář uživatele DaViD82 a něco na něm je. Jelikož téma alkoholismu bude aktuální co bude existovat tahle planeta, čili věčně to nebude, tak určitě tenhle biják bude vyvolávat emoce. Faktem zůstává, že tohle je opravdu čirá pohádka, viděl sem tři lidi co s nima udělal chlast, byli to tři různý lidi, rozdílnýho věku v naprosto odlišné sociální situaci a všichni skončili plus minus stejně a v tomhle filmu jsem skutečně nenašel ani jednoho z nich, možná trochu náznak ztráty důstojnosti, ale tohle prostě bylo tak strašně filmový (dialogy, chování hlavního hrdiny, prostředí ) až to pěkný není. Na druhou stranu přijmu-li toto jen jako klasické filmové drama, tak na ty tři hvězdy to dosáhne, byť teda těch posledních 10 minut bych radši vystřihnul a materál navždy spálil. (14.05.2013)

Film je to sice starý, ale téma v něm zachycené nadčasové... Je pravda, že v současné době už není zdaleka tak skandální, jako v době svého vypuštění, i tak je ale pozoruhodně naturalistické a tragické. Velké sólo pro Raya Millanda, který se tu skutečně vyřádil (a vykoledoval si plešouna), mimochodem, často mě v průběhu sledování napadalo, že vypadá jako kříženec Jimmiho Stewarta a Cary Granta... :-) Každopádně zajímavý a poutavý film, něco na té sebevědomosti narace mi připomělo Kaufmanovu Adaptaci... (22.10.2006)

Tá piata hviezda je trochu na hrane. Pod šupkou realisticky pojatej témy a /štylisticky/ odvážneho spojenia depresívneho obnaženia alkoholikovej duše (podľa čiastočne autobiografického románu Charlesa Jacksona) s kontúrami expresionistického hororu sa totiž nachádza dužina nezlomného amerického optimizmu, ktorá z dnešného pohľadu naplno exploatuje rozprávkovú výstavbu klasického hollywoodskeho filmu. Ani naivný záver a posolstvo neuberá Wilderovmu filmu na pôsobivosti, ale je dôvodom, prečo si jeho Sunset Boulevard alebo Witness for the Prosecution radím na osobnom rebríčku omnoho vyššie. 90% (19.10.2015)

Don Birnam se bohužel setkal s těžkými útrapami zaviněné chlastem, kdežto já jsem se setkal s útrapami způsobené tímto filmem. Uznávám, že Lost Weekend je na rok 1945 poměrně skličující a tak trochu odbočuje z té sekce naivních a zubem času ohlodaných dramat. Zpočátku se neděje prakticky nic. První půlhodina je jen roztříštěným sledem nudných dialogů, které nic neřeší. Teprve poté vynikne Birnamova závislost a snaha dát si frťana za každou cenu. SPOILER! V samotném závěru, kdy divák už tuší osud hlavního hrdiny přijde vcelku nesympatický happyend, který jsem jaksi nepřekousl. Možná oceňovaný, možná nadprůměrný snímek, v němž jsem ale žádné moudro odrazující od alkoholu nenalezl. Za mě zklamání 45% (05.03.2016)