Ztracený víkend

Film o ťažkej téme - alkoholizme. Lenže vďaka Wilderovej typicky pútavej-rytmickej reči sa ani sekundu nenudíme, ani sekundu nepomyslíme na stopáž, ani na sekundu nepochybujeme o rejžovej genialite a samotná kostra problému je ovešaná jednoduchou, avšak presvedčivou dramatickou stavbou. Byť lepšieho záveru, dal by som 5. (14.05.2013)

Jeden z nejlepsich filmu s alkoholickou tematikou. Ray Milland je sice prirozene nesympaticky, ale prave proto se do teto role alkoholika tak skvele hodi. Cele je to spravne bezradne az temne a klasicky Wilderovsky skvele natocene (za coz to shrablo Oscara). Paradoxne to vubec nepusobi anti-alkoholove a jako odstrasujici priklad, jak bylo zrejme zamysleno, ale naopak. Zavislost a nasledky alkoholu jsou podane dost naivne a jedine na co budou mit divaci po shlednuti chut je chlast, a kdo by nemel, kdyz vrchol alkoholicke zoufalosti vypada tak, ze se vam zacnou zjevovat haluze s cool netopyrkama. Fakt, ze alkoholovy prumysl nabidl studiu 55 mil $ kdyz snimek zlikviduji mi prijde totalne mimo. Piti je zde navic podane jako prijemna zalezitost, o alkoholika se vsichni pekne staraji a z potencialniho 5* hodnoceni to nejvice srazi ten pohadkovy konec. Z meho pohledu hudebniho producenta je navic velmi zajimavy fakt, ze The Lost Weekend je uplne prvni film, ve kterem byl pouzit jeden z prvnich elektronickych nastroju Theremin - neskutecne unikatni pristroj, ktery hraje podle toho jak machate rukama, coz snimaji 2 sci-fi anteny. "Delirium is a disease of the night. Good night. " 8/10 (28.06.2010)

Skvělé drama, které by se bezpochyby mohlo stejně dobře stát divadelní hrou. Příběh neúspěšného spisovatele, který propadl alkoholu a snaží se vymanit ze začarovaného kruhu, je podán až na pár drobných výkyvů velmi realisticky a bez zbytečného sentimentu a přikrášlování, ke kterému moralizování nad osudem nešťastníka bezpochyby láká. Co se týče zjednodušování a zidealizování, tak je nutné přihlédnout k roku výroby. Wilder tehdy nebyl ještě v takové pozici, aby si mohl dovolit sestoupit až na samou dřeň a rovněž dost pochybuji, že ho něco takového vůbec napadlo, či o to měl sebemenší zájem. I tak stlačil tyto dvě věci prakticky na minimum. Opakuji se, ale v rámci přihlédnutí k dobovým konvencím a náladě konzervativní americké společnosti, notabene poválečné protože film měl premiéru 16. září 1945, je vše prakticky na jedničku. Herci mají výborné vedení a podávají skvělé výkony, časová neutralita a anonymita velkoměsta snímek dokonale konzervuje i pro příští generace a Billy nám servíruje výtečně zrežírovaný scénář. Snad jen toho netopýra, který evokuje vzpomínky na Netvora z Černé laguny (svou technickou kvalitou a jeho markantním nástupem na scénu), si mohl v deliriu odpustit. (15.01.2005)

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)

V porovnaní s dnešným filmovým pohľadom na rôzne ľudské závislosti vyznieva snímok o niečo menej drasticky. V tej dobe to ale musel byť extrém. Všetko možné, len nie ružový príbeh alkoholika, jeho totálny pád na samé dno a jeho ( chtiac ) neúspešné pokusy sa z toho všetkého vymotať. Naozaj silný príbeh. (18.03.2012)