Ztracený víkend

Hollywoodsky mäkučký pohľad na úskalia alkoholizmu, silu lásky a nádej. Ray Milland je skvelý, réžia, opatrne nás sprevádzajúca čoraz hlbším pádom hlavného hrdinu, taktiež. Počiatočný chlad a apatia k postave prerastajú v súcit a ľútosť. Len škoda toho príšerného záveru, ktorý zráža celkový dojem o celú jednu hviezdičku. Ináč rozhodne film, po ktorom nebudete mať chuť na panáka. (16.01.2005)

Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder .. Skvělá režie i herecký výkon ústředního alkoholika. Škoda jen toho konce. Tahle lahev měla být vypita včetně hořkého červa na dně, který by se do podvědomí pořádně zavrtal. (27.11.2009)

Wilder koncipuje svoj film ani nie ako príbeh, ale skôr ako pocitovú štúdiu chlapíka, ktorý sa čoraz ďalej vnára do osídiel alkoholu. Pracuje tak veľmi precízne s divákovými emóciami, aby sa vžil do jeho kože. Jeho film sa tak nakoniec ukáže ako nepríjemné delírium. Dnes už možno pôsobí trochu naivne, keďže sme boli svedkami na filmovom plátne mnohých absťákov z tvrdých drog, ale vo svojej dobe musela byť napríklad scéna s netopierom a myšou určite hrozivejšia, ako všetko dovtedy videné zo štúdia Universal. Záver je zrejme prejavom strachu štúdia pred finančnou katastrofou v kinách. Ale na druhej strane, ak by film v tom momente neskončil, bohvie ako by sa príbeh odohrával ďalej....jedno odmietnutie štamprla predsa nič neznamená.... (14.05.2013)

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)

Film z roku 1945. Zde si zahrál RAY MILLAND opilce tak věrně, že se mi chtělo tehdy z kinosálu utéci. Nikdy jsem něco takového neviděla, u nás se nepilo. O škodlivosti alkoholu jsem samozřejmě věděla, ale vědět a vidět je velký rozdíl. Když jsem včera po 65 letech film znovu viděla, uvědomila jsem si tu hrůzu ještě silněji. Nejsou to opilci... jsou to velmi těžce nemocní lidé, do tohoto stavu se však přivedou VLASTNÍ VINOU a velmi slabou vůli vůči své osobě. (15.05.2013)