Odpolední láska

Já bych to tak vysoko nehodnotila, je to sice milý film s mými oblíbenými herci, ale nic tak zvláštního a Gary Cooper je pro tu roli starý až moc, ale pro tu postavu otce Ariane a kvůli krásnému závěru (Audrey běžící za vlakem, tak zoufalá, tak se snažící zachránit co se dá, plácá nesmysly a vrší jeden na druhý, až jí prostě musíte milovat a litovat), jsem prostě musela přilepšit. (02.01.2008)

Wilder v sobě nezapřel nasáklost vídeňskou kulturou a lásku k pařížské. Samozřejmě, že film je labutí písní na minulou éru komediálního filmu a Kristiánem Billyho (včetně syžetu) s jemnou ironií, snesl bych více směřování k frašce, aspoň v clairovském duchu, ale pijácká scéna, kde Cooper posílá cikánské cimbálovce pitivo a je zdeptán (při poslechu na magnetofon zaznamenané odpovědí) Audrey, je dokonalá. On vůbec Wilder rozuměl vídeňské muzice - nejen vinárenské, ale i Haydnovi, koneckonců i proto špílce Wagnerovi (kterého samozřejmě nemohl mít rád i z toho nejjednoduššího důvodu, který člověka napadne). (17.12.2012)

Wilder komediální a Wilder romantický. Love in the Afternoon jede silně na obou těchto kolejích, bohužel však z mého pohledu funguje na jedné maximálně skvěle a na druhé dosti pokulhává. Komediální rovina, kooperace různých gagů, ať už vizuálních, či situačních je opravdu nadmíru výborně napsána a stejně kvalitně zfilmována. Naopak romantika, chemie mezi Cooperem a Audrey a především motivace a chování postav v jejich vzájemném milostném vztahu mi přišla taková nemastná neslaná. Korunu tomu nasazuje samotný konec, který obě hlavní postavy vlastně ponižuje a rozhodně nevyznívá tak, jak by dle okolností měl. A mrzí mě to moc, protože kdyby byl celý příběh pojatý s větší dávkou ironie vůči samotnému milostnému vztahu, mohla by být Love in the Afternoon dalším Wilderovým masterpiecem. 6/10 (30.04.2017)

„Přišla jsem dřív, abych vám řekla, že později nepřijdu“. Wilderova odpověď na Wylerovy Prázdniny v Římě. Více konverzační, více sentimentální, ale se stejně kouzelnou Audrey Hepburnouvou v hlavní ženské roli. Jejím mužským partnerem byl výrazně starší Gary Copper, muž ze západu, který uměl být v pravé poledne na tom pravém místě a kterému komediálněji laděná role rovněž prospívá. Úvodní monolog, typický snad pro všechny Wilderovy filmy, nás blíže seznamuje s prostředím, do kterého bude následující romantický příběh situovaný. Není to Řím, nýbrž – snad ještě romantičtější – Paříž, kde se dokonce i existencialisté milují. Pařížské exteriéry však reprezentuje všehovšudy ta Eiffelovka v pozadí, jinak dostávají prostor jenom americké interiéry a lehkou rukou psané dialogy. Wilder opět řeší svá oblíbené témata, to znamená manželství, nevěru, lásku, které není přáno… co je však sympatické, náruživost nekritizuje, pouze si ji vybírá jako ideální výchozí bod pro mnoho komických situací. Zde jde ale stejně více o vztah dvou lidí a o výkony dvou vynikajících herců, než o smršť vtipů. V několika scénách, nejlépe v té „pijácké“, pak byla výborně využita čardášová muzika, obstarávána skupinkou domnělých cikánů. 80% (14.08.2007)

Audrey Hepburnová je i dvacet let o své smrti pojmem. Romantické ženství, něžné v ctnosti a nevinné ve vášni, tvořivost, která jejím hrdinkám vždy přidává cosi navíc k obvyklým ženským strategiím, to je přelud, který nemůže zmizet dotud, pokud tu bude žena a muž, láska a vášeň, prolnutí nejen fyzicky milostné, ale i mysl láskou prosycená. V době sexu ta slova znění staromódně, možná i nemožně. Ale kouzlo, které skrývají, mění i neohroženého cowboye v romantického milovníka, a tak koncert tří - zapomínat na Maurice Chevaliera, stejnou legendu, kterou bývala Mistinguette nebo Edith Piaf či muž 10 000 voltů Gilbert Becaud, by bylo neodůvodnitelným hříchem - může začít. Banálního příběhu jako by se kouzelnou hůlkou dotkl mistr posvěcené lásky Alexander Grin. Je to i není pohádka. Pohádka pravdivější než život. Skutečné umění, při němž se tají dech. Paříž je jen jedna. A tento příběh, který v ní s jeho hrdiny prožijeme -.tak odlišný a přitom v mnohém souznějící s PRÁZDNINAMI V ŘÍMĚ - také. (23.01.2012)