Odpolední láska

Audrey Hepburnová je i dvacet let o své smrti pojmem. Romantické ženství, něžné v ctnosti a nevinné ve vášni, tvořivost, která jejím hrdinkám vždy přidává cosi navíc k obvyklým ženským strategiím, to je přelud, který nemůže zmizet dotud, pokud tu bude žena a muž, láska a vášeň, prolnutí nejen fyzicky milostné, ale i mysl láskou prosycená. V době sexu ta slova znění staromódně, možná i nemožně. Ale kouzlo, které skrývají, mění i neohroženého cowboye v romantického milovníka, a tak koncert tří - zapomínat na Maurice Chevaliera, stejnou legendu, kterou bývala Mistinguette nebo Edith Piaf či muž 10 000 voltů Gilbert Becaud, by bylo neodůvodnitelným hříchem - může začít. Banálního příběhu jako by se kouzelnou hůlkou dotkl mistr posvěcené lásky Alexander Grin. Je to i není pohádka. Pohádka pravdivější než život. Skutečné umění, při němž se tají dech. Paříž je jen jedna. A tento příběh, který v ní s jeho hrdiny prožijeme -.tak odlišný a přitom v mnohém souznějící s PRÁZDNINAMI V ŘÍMĚ - také. (23.01.2012)

Zatiaľ môj najslabší Wilder. Nuž, aj majster tesár sa môže utnúť. Odhliadnuc od mne nesympatického námetu kde starý, bohatý a chlípny slintoš slintá nad naivnou dvadsiatkou, celá kostra príbehu zaváňa až prílišnou naivitou, čo malo za následok viac trápnosti ako zábavy. Keby aspoň ten koniec nebol tak trápne presladený, ale to nie, na konci treba ešte pritlačiť. A aby toho nebolo málo, tento nezáživný gýč bol natiahnutý na dve hodiny. Dve hodiny zbytočných rečičiek a prostoduchej hlúpej romantickej premisy v podobe trápneho doberania si záletného bonvivána naivnou školáčkou. To je taktika balenia opačného pohlavia tak u 12-ročných detí. Veľmi slabý priemer, najmä vďaka kukadlám A. Hepburn a sympatickej postavičke Clauda Chavasseho (Maurice Chevalier). 50/100 (18.01.2018)

Mal som s tým trochu viac problémov než s Wilderovkami zvyknem mať. Prvý problém sú postavy - ona je naivná krava a on úplný zmrd. Problém č.2 - mal som pocit, že Wilder sa príliš opantáva svojou genialitou a každá druhá scéna je asi o polovicu dlhšia než by mala byť. Ale Audrey aj Gary Copper dokázali zázrak a aj napriek nesympatiám k hlavnej dvojici ma zaujímali a fandil som im. A aj keď to nemá ten správny drive majstrovych najlepších filmov stále je to skvelé a navyše korunované nádherným záverom. 8/10 (12.08.2015)

Jakoby Wilder při natáčení tohoto filmu trpěl maniodepresivní psychózou. V manické fázi natočil frivolní začátek a sladce dojímavý konec, ale pak se propadl do deprese a v ní nasnímal sáhodlouhou zbývající část filmu, která je utahaná a nudí. Špatné je i vedení herců, kdy Cooper je v jednu chvíli na smrt žárlivý, v druhé se směje jako blázen a pak se zase vrací do šarže obstarožního seladona. Ano, na tuhle roli už je starý. Audrey je sice nádherná, ale té vílovitě podané zamilovanosti bylo taky příliš. ___ Wilder jakoby vizionářsky předjímal z manifestu Dogma zásadu, že když zazní ve filmu hudba, musí být reálně zdůvodněná. Proto ta cikánská kapela, která otravně šmidlá snad v polovině všech scén. Je to zklamání. /2. 12. 12./ (02.12.2012)

„Přišla jsem dřív, abych vám řekla, že později nepřijdu“. Wilderova odpověď na Wylerovy Prázdniny v Římě. Více konverzační, více sentimentální, ale se stejně kouzelnou Audrey Hepburnouvou v hlavní ženské roli. Jejím mužským partnerem byl výrazně starší Gary Copper, muž ze západu, který uměl být v pravé poledne na tom pravém místě a kterému komediálněji laděná role rovněž prospívá. Úvodní monolog, typický snad pro všechny Wilderovy filmy, nás blíže seznamuje s prostředím, do kterého bude následující romantický příběh situovaný. Není to Řím, nýbrž – snad ještě romantičtější – Paříž, kde se dokonce i existencialisté milují. Pařížské exteriéry však reprezentuje všehovšudy ta Eiffelovka v pozadí, jinak dostávají prostor jenom americké interiéry a lehkou rukou psané dialogy. Wilder opět řeší svá oblíbené témata, to znamená manželství, nevěru, lásku, které není přáno… co je však sympatické, náruživost nekritizuje, pouze si ji vybírá jako ideální výchozí bod pro mnoho komických situací. Zde jde ale stejně více o vztah dvou lidí a o výkony dvou vynikajících herců, než o smršť vtipů. V několika scénách, nejlépe v té „pijácké“, pak byla výborně využita čardášová muzika, obstarávána skupinkou domnělých cikánů. 80% (14.08.2007)