One, Two, Three
One, Two, Three
Režie:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrají:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (více)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (210)
Celý film se nese přesně v duchu geniální crazy komedie Být, či nebýt od Wilderova vzoru Ernsta Lubitsche (povšimnětě si i odkazu v naprostém závěru, kdy se McNamara dozví, že na letišti prodávají Pepsi). Nejde však v žádném případě o plagiát, ale o originální a skvělou variaci na jednu z nezběsilejších a nejvtipnějších komedií své doby, s tím že nacisty tentokrát vystřídali komunisté a "imperialisté", do nichž se brilantní scénář strefuje s nebývalou přesností. K tomu připočtěte skvělého Cagneyho a Buchholze - a veleproud gagů může začít! ()
Dovolte mi vás pozvat na zápas (super) těžké váhy, nesoucí název, (ne)korektní inteligentní (a)politická satira. Na jedné straně ringu stojí nepřemožitelný (verbální) šampión J. Cagney („možná budete první zemí, co dostanou člověka na měsíc, ale pokud bude chtít Coca Colu, bude si jí muset (od nás) koupit“), na straně druhé- veřejný nepřítel č.1, fašismus, resp. kapitalismus, resp. komunismus resp. (charakterově vypodobnění) typičtí zástupci jednotlivých mocenských národů ( Rus, Američan, Němec) v mistrné karikující drobnokresbě. Místo a čas konání: poválečný Berlín, těsně před rozdělením, tj.obehnáním (ne)slavnou berlínskou zdí. Soudcovat bude nelítostný (avšak nestranný) B. Wilder. Průběh zápasu resp. verdikt: po úvodním (zahřívacím) kole, ve všech následujících (sarkasmem, důvtipem, ostrovtipem, přesahem, nadhledem) jednoznačně na body vítězí resp. k.o. tvrdě zasazuje, nezastavitelný J. Cagney resp. B. Wilder. Pětadevadesát nestárnoucích, s dobou (věkem) zrajících procent. ()
Cim je pro Kubricka "Dr. Strangelove", tim je pro Billyho Wildera "One, Two Three", chytra komedie k prasknuti plna narazek a odkazu na tehdejsi temata a situaci - vychod vs. zapad, komunismus vs. kapitalismus, Coca Cola vs. Pepsi, to tempo je neskutecne. Ze zacatku se to sice musi chvili rozjizdet, ale pak zacne zbesile radit James Cagney a az do konce ho nikdo nezastavi. "We have trade agreement with Cuba. They send us cigars, we send them rockets." 7/10 ()
Billy Wilder posedlý tempem svého filmu tentokrát představil látku, která mi tak úplně nesedla. Sice je znovu precizní, že by mu osmdesát procent současných režisérských generací mohlo tiše závidět, protože ani z poloviny nedosahují jeho umu držet divákovu pozornost pevně v rukou. Solidní otisk v soudobých politických reáliích představuje aktivního Američana v Berlíně, který chce přinést onu výtečnou cola-colu celému civilizovanému světu. Jenže soudruzi na východ asi tak žízniví nebudou, navrch se musí postarat o nezvladatelnou dceru šéfa, která se potají provdala za východoněmeckého komunistu. Cynický Wilder valí bleskurychlé repliky, frká gagy jak Baťa cvičky a dá se říct, že nešetří nikoho a nic. Strefuje se do velikášských Američanů, o nic lépe nevycházejí z jeho rukou Rusové a Němci. Precizní řemeslo můžeme ocenit i dnes, osobně ale mám jiné Wilderovy kousky o třídu výš. ()
COCA COLA COMPANY UVÁDÍ: hláškoidní nálet na Západní a Východní Berlín, bomby vtipů dopadající na obě strany rozděleného města, vypointované absurdity lemované spoustou narážek, které pochopí jen divák milující americkou historii. Jeden z nejlepších scénářů všech dob. Na můj filmový Olymp humoru vystoupal Billy Wilder už před časem, ale po Raz, dva , tři usedl na Diův trůn a kyne Woodymu i Frankovi... ()
Galerie (46)
Zajímavosti (8)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
Reklama