One, Two, Three
One, Two, Three
Režie:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrají:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (více)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (210)
Cim je pro Kubricka "Dr. Strangelove", tim je pro Billyho Wildera "One, Two Three", chytra komedie k prasknuti plna narazek a odkazu na tehdejsi temata a situaci - vychod vs. zapad, komunismus vs. kapitalismus, Coca Cola vs. Pepsi, to tempo je neskutecne. Ze zacatku se to sice musi chvili rozjizdet, ale pak zacne zbesile radit James Cagney a az do konce ho nikdo nezastavi. "We have trade agreement with Cuba. They send us cigars, we send them rockets." 7/10 ()
Mistrovsky napsaná komedie, která metá vtipné pointy dialogů s kadencí nejnovějšího rotačního kulometu. Nezastavitelné, chytré, rozverné a s Cagneym v životní roli. "Jen" silnější čtyři hvězdičky nasazuju kvůli tomu, že mě tenhle žánr nechává chladným (=často jsem spíš mlčky oceňoval verbální smyčky než abych se nahlas smál), ateliérová statičnost mě místy otravovala (scény v ulicích jsou oproti tomu geniálně "rychle" zrežírované) a Horst Buchholz byl na můj vkus už doopravdy příliš uřvaný. I tak... must see. ()
Tempom brutálne nabitá, slovom preplnená a usmievavá jazda, ktorá sa s pribúdajúcimi minútami stále stupňuje až do bravúrneho konca. Nebyť pomalšieho rozjazdu, plné hodnotenie by film odo mňa neminulo. Skvelo využitý potenciál nastolenej pointy a vyťaženie z témy West-Ost Berlin vo vtipnejšom podaní a s nadhľadom finálne neurážajúcim ani jednu stranu. Stretávanie sa dvoch diametrálne odlišných ideológií, vzájomné štipľavé poznámky a korenisté narážky sú hlavným ťahom a vydržia počas celého deja. Klobúk dole. 95%. ()
„Řekl jsem Karl Marx, ne Groucho“ Billy to tentokrát rozjel ve velkém. Film je sice opět situován do několika málo interiérových prostor, ale kadence vět boří všechny možné rekordy. James Cagney ani nepotřebuje v rukou tommy gun, s jakou kadencí pálí ostré hlášky. Tempo je neustále stupňováno, hrany politicky nekorektních narážek zostřovány. Wilder zkrátka pojal konverzační komedii jako zběsilou akci, což je nejlépe patrné během naprosto nestíhatelných scén, kdy složité pohyby provádějí a vybroušené hlášky z úst vypouštějí postavy, na jejichž sečtení nestačí umět počítat do tří. 85% Zajímavé komentáře: genetique, Madison ()
James Cagney tu sehrál vyloženě funesovskou roli. Film pobaví, ale je výrazně dobově podmíněný. Pro generaci diváků, která už měla to štěstí, že se nesetkala se světem rozděleným na východ a západ, která už nevyrostla v realitě průvodů a socialistických hesel, to nemusí být už tak velká legrace. Pro nás, kteří víme, o čem je řeč, je to povedená taškařice. Ale nic víc. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (8)
- V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
Reklama