Stalag 17

Střízlivě řečeno, měl jsem si radši znovu pustit Byt. Můj oblíbený režisér exceloval napříč mnoha žánry a tady si stanovil velice ambiciózní cíl - natočit veselohru ze zajateckého tábora, aby se přitom neztratila sílu výpovědi. Což o to, Švandrlík, respektive Zdeněk Sirový a Roberto Benigni mi ukázali, že podobný námět zpracovat jde a výsledek může být skvělý v obou rovinách. Tady ale nefunguje ani jedna. Kousky které Američané provádějí nebohým Němcům skoro sklouzávají do parodie. Za to by je každý nacistický velitel s trochou sebeúcty dávno poslal do kárného tábora. Naproti tomu dramatická linie je dlouho nezřetelná a pořádně projevila se až skoro na konci. Alespoň Holden zahrál jak je jeho standard, čili výborně. Takže nakonec s odřenýma ušima za tři. (13.08.2013)

Je mnoho válečných filmů, ale málo těch opravdu skvělých. Nehodlám je zde ani namátkově vyjmenovávat, takže jen shrnu obecné: skvělý válečný film pro mě musí mít něco víc, než ty průměrné. Taky je pro mě důležité, jaké propracovanosti v něm organizace Třetí říše dosáhne, čím nerozbitnější, tím lépe. Velký útěk má silný příběh, Děla z Navarone dechberoucí akci, Kam orli nelétají dokonale vymyšlený scénář a silné prostředí orlího hnízda... Stalag 17 začíná dost průměrně, a chvíli mu trvá, než o sobě přesvědčí. Jakmile se ale hláškám partičky na baráku č. 4 poprvé usmějete, garantuji vám dobrou náladu až do konce. Asi tak od půlky jsem se usmíval čím dál víc. Ačkoliv stále častěji dávám přednost absenci české podpory, tady to prostě bez českých titulků nejde, protože angličtina nedokáže vyjádřit to krásné tuzemské slovíčkaření, tu hru s jazykem, tu brilanci pojmů, které jazyk shakespearův nikdy nepozná. Protože ale Billy Wilder netočil jen tak nějakou komedii, ale komedii z válečného prostředí, ve kterém hned na začátku úřadují německé kulomety, přidal tomu skvělý "detektivní" motiv - a ten je hnacím motorem druhé poloviny a samotného závěru. Mistrná práce, sladění dialogů, vtipu, akce, dramatu i momentů k zamyšlení. Silné doporučení. (26.11.2013)

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)

Při koukání se na Stalag 17 si nelze nevzpomenout na Velký útěk. A po srovnání mi jako jasný vítěz vychází právě Wilderův Stalag 17. Můj oblíbený režisér nezklamal ani tentokrát a dokázal válečný film natočit tak, aby byl atraktivní i pro mě, pro člověka, který tento žánr nevyhledává a nemá ho v oblibě. Jedna z věcí, která mi vadila na Velkém útěku, bylo vylíčení německého zajateckého tábora jako místa vhodného na prázdniny. Stalag 17 je pojat podobně, ovšem v tomto případě je nadsázka, humor záměrným kořením filmu, ne jako u Velkého útěku, kde to bylo spíše nechtěné. U Stalagu 17 jsem několikrát vybuchla smíchy, to už se mi u filmu dlouho nestalo. Přesto myslím, že ani vážnější rovina zde nezůstala skrytá. A Holdenova postava je prostě skvělá. (05.07.2012)

Wilderova detektivno komedialna variacia na Renoiarove Velke iluzie, prave svojim nadhladom prekonava francuzsku inspiraciu. Wilder sa nam nesnazi prehnanym premoralizovanim predkladat utrpenie zajatcov v nemeckych taboroch, ale skor "primitivizuje" vztahy (skvele sa to prejavuje pri scene s begmintonom:)) a na absurdny zivot v tabore nahliada ako na grotesku. (07.06.2005)