Sunset Boulevard

Zkušenost s Pojistkou smrti mi napověděla, že v případě Wilderovy tvorby není důležité co, nýbrž jak. Dějová linie je jednoduchá, v tomhle případě není třeba mít obavu ze spoileru. Už v prvním záběru spatříte mrtvolu muže, který vzápětí začne z pozice vypravěče líčit, jak ke svým kulkám v těle přišel. Po čtvrthodině je bystrému pozorovateli jasný i motiv. Nemá smysl snímek řadit do žánru krimi, jde spíš o psychologické drama v noir provedení, o studii postupné psychické sebedestrukce člověka, který se dobrovolně izoloval od společnosti a žije v sebeklamu. Vytvořil si iluzi, jejíž udržování ho stojí stále víc psychických sil a křiví jeho charakter. Wilder se zaměřuje na atmosféru, nezadržitelné okorávání postav je podobné chátrání luxusního sídla, kdysi kypícího životem a nyní stejně zbytečného jako život jeho majitelky. Pompéznost rekvizit, na které bez užitku padá prach, jen podkresluje bezvýchodnost postavení filmové hvězdy, která se marně snaží zastavit čas. Prakticky všechny postavy jsou tak či onak spjaté se světem kinematografie a Wilder s dokonalou znalostí prostředí popisuje nemilosrdnou mašinérii filmového průmyslu, kde v dravé konkurenci uspějí jen málokteří, a doba na výsluní bývá bolestně krátká. Srdcem filmu není hrdina - vypravěč, ale Norma, polozapomenutá diva éry němého filmu nadaná odpudivou sebestředností, afektovaná a čím dál víc svou posedlostí získat ztracenou slávu i nebezpečná. V tom mikrosvětě luxusní vily ještě může hrát roli hvězdy, byť jí zbyl jediný oddaný fanoušek. Reálný svět mimo tuto enklávu je jí lhostejný a každý, kdo by se pokusil jí sejmout klapky z očí, je nepřítel. Ledová královna se nevědomky, ale neúprosně chystá na svou poslední roli. Wilder svůj film natočil vynalézavě, s precizností, citem a rozmyslem, takže se po právu stal jednou z legend žánru a vlastně i světového filmu oné éry. Celkový dojem: 90 %. (27.02.2013)

Atmosfetický příběh o ženě, která se nedovedla vyrovnat s tím, že její kdysi zářivá kariéra skončila a její pomyslný chodník slávy dávno zarostl trávou. Billy Wilder natočil opravdu zajímavý a poutavý příběh, při jehož sledování se divák nenudí díky skvělým hereckým výkonům, příběhu, ale i hudbě. Váhám mezi 4* a 5*. (12.01.2013)

,,Ano, tohle je Sunset Boulevard." Aneb povinná četba filmového fanouška. Když jsem se pokoušel Wilderovu legendární klasiku zhlédnout asi před třemi lety, neměl jsem takřka žádné vědomosti o němé filmové tvorbě ani klasickém Hollywoodu a výraz film-noir znal jen díky československému snímku 13. revír. Obsah mne ničím nezaujal, iritoval mne afektovaný projev hlavní herečky a i při druhé šanci jsem to do půlhodiny vzdal. Jsem rád, že jsem si Sunset Blvd. mohl po nadobudnutí jistých rozhledů konečně pořádně užít a docenit. Má v sobě úžasnou atmosféru, originální (a leckdy poťouchle vtipný) scénář založen na posmrtném vnitřním vyprávění hlavního hrdiny a navrch velice pozoruhodnou reflexi filmového průmyslu první poloviny 20. století. Oceňuju jednu z mála možností vidět na plátně velkého Ericha von Stroheim, ač v trochu lítostivé roli téměř sebe sama. Se zájmem jsem si po projekci přečetl i o životní kariéře Glorii Swanson, pohaslé hvězdy němé éry, které se zde rovněž dostalo jedinečné herecké bilance nad vlastním osudem. Přes všechnu teatrálnost, která ale k postavě Normy Desmondové prostě patří, nemohla být tato postava ztvárněna výstižněji. Závěrečné vyvrcholení parádně završuje celé dílo, které právem přináleží tomu nejlepšímu z tvorby klasického Hollywoodu. Nevylučuju, že časem dostane film ode mne i pátou hvězdičku. Jen zřejmě ještě nějakou dobu bude trvat, než mi dojdou i některé další konotace snímku. ,,Prosím, pane DeMille, jsem připravená na detail..." 85% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma) (13.04.2020)

Kamera. Světla. Akce. Náraz.Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a fyzického zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu... (03.02.2008)

Opravdu vyjímečný a nadčasový film. Tohle by si měla pouštět jedna generace filmařů za druhou jako povinné čtení a jako připomínku, že to co točí dnes se bude jejich následníkům za pár let zdát neuvěřitelně slabé. Světská sláva - polní tráva. Ovšem tohle silné kafe asi hnulo žlučí ve své době celým Hollywoodem. (22.05.2003)