Den, kdy se zastavila Země

Řada obrazů a výjevů z této klasické sci-fi už dnes sice působí trochu úsměvně a divákovi odkojenému na filmech Rolanda Emmericha se asi bude zdát divné, proč emzáci nevytáhli lazerové pušky a nerozstříleli Bílý dům jak se říká napadrť, ale většina prozíravých fanoušků by přesto měla být nadšena. Jedná se totiž - i po těch letech - o velmi intenzivní žánrovou pecku, která chytře využívá oblíbeného mimozemského fenoménu ke zprostředkování stále aktuálního a globálního námětu o smrtících atomových hrozbách. A jelikož mezi hlavní motivy patří i neopomenutelné efekty, iracionálnost americké armády a nepřemožitelný robot, je navzdory serióznímu námětu postaráno i o příjemnou žánrovou zábavu.. 80% (13.04.2014)

Jednoznačné poselství filmu, které bylo filmovou reakcí na politickou situaci začátku 50.sátých let a na využití atomové bomby na konci druhé světové války. jde také o sci-fi, které se stalo možná trochu neprávem legendární a využívá jednoduchou myšlenku, kterou lidstvo stejně nikdy nepochopí a nedokáže akceptovat do úplné drobnosti. Avšak bez tohoto sci-fi filmu a ohlasu na něj by pravděpodobně nevzniklo mnoho mimozemsky laděných filmů. Raději bych varoval, aby nikdo neočekával efektní akci, protože tohle je ve výsledku vlastně spíše komorněji laděné sci-fi, v kterém návštěvník z vesmíru objevuje lidstvo a touží po jeho záchraně. (14.07.2004)

Myslel jsem si, že budu muset čelit záplavám zelených ufounků a podobných věcí, které člověk často vídá při sledování béčkových filmů, ale hodně jsem se pletl. Tohle SF vůbec není béčko, i když k tomu nabádá rok vzniku i podivný plakát. Jedná se spíše o filosoficky laděný snímek, jehož hlavním cílem je vzbudit v divácích zhnusení z války a z určitých lidských vlastností, a také chtěl poukázat na to, jak nesmyslné je uspořádání lidské civilizace. V dnešních filmech už jen těžko budete hledat takhle působivé SF. 9/10 (20.10.2007)

Na science fiction z padesátých let se člověk nedívá, aby byl ohromen zvláštními efekty. Tyhle filmy v sobě musí mít něco, čím okouzlí vší své někdejší efektnosti navzdory. A tím něčím může dobře být myšlenková hloubka. Ta je zde však stejně povrchní jako dobové modely kosmických lodí a robotických monster (respektive v tomto případě jedné lodi a jednoho monstra). Moudrost onoho mimozemšťana, jenž přichází na barabarsky rozhašteřenou Zemi jako velvyslanec vyspělého kosmu odrází jen osvícenskou důvěru v racionalitu, vědu a pokrok. Tento mýtus rozumu je jen zchromlým pohrobkem devatenáctého století. Nevěrohodný není jen ten papundeklový robot, ale i samo poselství. S touto větší než malou výhradou se jedná o poměrně povedené drama. (23.10.2006)

Pustit si tenhle apel na vzájemnou lidskou soudržnost krátce po Wiseově amorálním Born to Kill je opravdu zážitek. Mimojiné tím režisér dokazuje, že je schopný umně zpracovat jakoukoli látku s různorodými tématy. V tomhle případě mě ale jeho dílo minulo účinkem a považuji ho za poněkud zastaralé, i když ve své době to musela být pecka. (09.02.2012)