Strašení

Ikonické strašidelné filmy sú zväčša zárukou kvalitného diváckeho zážitku. Ten sa však pri Strašení tak úplne na sto percent nedostavil. Len tak zhruba na 60. Primárne pre hlavnú chybu, ktorou trpí každý slabší horor - totiž tú, že nedokáže diváka vystrašiť, ba ani vyvolať v ňom zvláštnu predtuchu, podivuhodné mrazenie, záhadu. Režisér sa snažil ako mohol, no celkove to bolo menej desivé, ako návšteva strašidelného zámku v dnešnom viedenskom Prátri. Napriek zaujímavej zápletke, v ktorej sa snaží lovec záhad získať s pomocou privolaných médií (dvoch žien) a mladého skeptika (nádejného dediča domu) dôkaz o existencii nadprirodzených síl v dome s temnou minulosťou,  záhadnými úmrtiami a zvláštnymi úkazmi v ňom. Časť filmu, kedy sa hlavná hrdinka rozhodne zobrať život do vlastných rúk a šlohne rodinné auto, silno pripomínala  úvodnú časť filmu Psycho Alfreda Hitchcocka, kde mladá sekretárka ukradne firemnú tržbu a vydáva sa autom naprieč Amerikou. (22.07.2021)

Tady byl ten hype asi moc silnej. Po skvělé zkušenosti s Taste of Fear jsem se odhodlal k dalšímu 50 let starému dílku a teď jsem trochu zklamaný. Hororová klasika Strašení se má příští rok dočkat remaku a ten budu hodně vyhlížet. O co teda vlastně jde? Na začátku filmu je nám představen barák, kde se to všechno bude odehrávat. Barák, kdezařvalo z podivných důvodů opravdu hodně lidí. Následně se na scénu dostaví historicky první vyšetřovatel paranormálních jevů, který naverbuje pár spolupracovníků a vypraví se barák zkoumat. Potuď dobré. A teď k tomu horšímu. Film je to tzv bezpointový. Ano, něčím se to uzavře, ale nepřekvapí vás to. Dále je problém v tom, že jedna z halvních "hrdinek" ve "vyšetřovacím" týmu je strašně protivná a celým filmem vás bude provázet její zoufalý vnitřní monolog o tom, že její život je naprosto v prdeli. Ve filmu jsou děsivé scény a dočkáme se i dvou moc pěkných lekaček, ale čekal jsem prostě víc. Rozhodně to není děsívé k nevydržení a ten zub času se zrovna tady podepsal dost negativně. Asi to stojí za to zkouknout, ale nedávejte si to na začátek seznamu. 6-7/10 (25.01.2014)

Kdykoliv se Martina Scorseseho někdo zeptá, jaký je jeho nejoblíbenější hororový snímek, tak odpoví, že tento. Tak takhle jsem se k tomuto filmu dostal. A po jeho zhlédnutí Martyho chápu. Neskutečně mistrná, vypilovaná atmosféra, kterou byste snad mohli řezat a prodávat do jiných (horších) filmů, kdybyste chtěli. Přesně tohle vládne tomuto hororu s velkým H. The Haunting je parádní příklad toho, že lidská mysl a představivost může být náš největší nepřítel a to nestrašidelnější, s čím kdy přijdeme do kontaktu. Film je taky ukázkový příklad ponorky a budování charakterů, na kterých nám záleží a o kterých chceme vidět víc. Film jsem viděl už dvakrát a už teď můžu s klidným svědomím říct, že to nebylo zdaleka naposledy. Atmosférická lahůdka, která i přes svůj věk (přes 50 let!) má stále co nabídnout a kterou by si měli některé "režiséři" pouštět pětkrát za den a ještě jednou na dobrou noc, aby pochopili, jak se dělá poctivý horor. 100 %. (16.01.2014)

Musím říct, že po té dlouhé době natěšení jsem byl nakonec relativně zklamán. Není to samozřejmě špatné, ale... Pořád jsem si říkal, že to vypadá, že tenhle snímek těžce vybočuje z řady tehdejších ČB haunted house hammerovek, orchestrálních teatrálií a kdoví co ještě, blablabla, a byl jsem zvědavý, jak bude vybočovat. No a nakonec... on vlastně až tak nevybočuje. Občas jsem sice trochu strach měl, ale pořád, je to s orchestrem, je to teatrální, ty nejklasičtější žánrové postupy, modelové hollywoodské prvky (pokud se ozývá zpěv, tak je to těžká amerika, dětská creepy udělátka, no jéje), všechno tak nějak standardně. Režisér si navíc velice oblíbil modelovou scénu strašení, kdy něco zarachotí, herec dostane strach a pak je záběr na děsivý obličej některé ze soch v domě. Samo o sobě je to super, vypadá to děsivě a bizarně, ale když se to objeví asi po páté, tak už je to dost otrava. Na druhou stranu jsou mnohem kýčovitější a teatrálnější snímky, tady je alespoň zachován poměrně vysoký kvalitativní standard. Je to taky i hodně o mém problému, jelikož jsem rozmlsaný moderními postupy, elektronikou, dark ambientem a trochu jinou stylizací než tou ortodoxně dřevní. Přes to všechno mi ale přijde zvláštní, z jakého důvodu je tenhle snímek vyzdvihován až nevím kam, že je ultraděsivý i v dnešní době, nadčasový atd., když dle mého názoru naopak z šedi dobového průměru pouze letmo vyskakuje. 6/10 (11.09.2016)

Po nějaké době opět snímek, který potěší, a to nejen proto, že jsem si jej pouštěla 21.10. a hle, v ději vyplyne, že se odehrává tentýž den.. Hlavní postava je lehce/středně/hodně těžce psychotická, záleží na tom, jestli jí zrovna straší na cimbuří nebo si jen povídá sama se sebou a tohle, spolu s nádherně strašidelným domem, dotváří atmosféru, která vám skoro nedá spát (po zhlédnutí filmu, ne při něm). (22.10.2014)