Pluj tiše, pluj hluboko

Skvělý film z námořní americko japonské části druhé světové války. C. Gable a B. Lancaster předvádějí ukázkově, co Američané nepřekonatelně dovedou: vztah dvou autorit stojícíh na protilehlých pólech, ale uznávajících a respektujících jedna druhou. Příběh je vedený obdivuhodně vynalézavě, aniž ve kterémkoliv okamžiku postrádá logiku. Ani po létech nenacházím nic, co bych mohl prohlásit za slabší moment. (28.11.2010)

Vezme kapitán Achab při honbě za torpédoborcovou velrybou všechny sebou, nebo se americká ponorka USS Nerka přemění v Bounty? Vypadalo to na duel čestného a loajálního důstojníka Lancastera s kapitánem Gablem, který se chvílemi třese touhou po vendetě, ale když se identifikují neznámé faktory a nachystají léčky, odplouvá Crimson Tide motiv souboje silných eg k vycházejícímu slunci. Klasika ponorkového žánru, která se na palubě drží technické akurátnosti a použitím miniatur ve scénách pod hladinou nechává diváka čekat, jestli se náhodou neobjeví Baron Prášil na podmořském koníkovi.. (18.03.2024)

Výborná dvojka Lancaster-Gable v celkom napínavej vojnovej dráme z prostredia mne imponujúcich vojnových lodí či ponoriek. Príbeh dobre odsýpa, napätie je dobre dávkované, no a vojnová akcia patrí medzi to lepšie, čo sa na poli vojnového námorníctva natočilo. Vidno, že na režisérskej stoličke sedel človek na správnom mieste - Wise. Aj keď zub čas sa už na filme podpísal - napr. na tom, keď scény prechádzajú zo štúdiových do exteriérových a naopak. (12.04.2019)

Robert kurva Wise! A zas výborně! Můj nejoblíbenější klasický hollywoodský režisér chameleon. Bez debaty s největším žánrovým rozptylem. A taky nejvíce nedoceněný, řek bych že i většina filmových fanoušků, co mají rádi starší filmy se při zmínce při tomto jméně nebude moc chytat. Přestože budou znát některé zásadní filmy, co natočil. Proč? Protože neměl svůj vlastní rukopis, svůj vlastní styl. No a? Není nerozpoznatelné, ale kvalitní točení ve všech možných žánrech (horory, noiry, westerny, válečné, sci-fi, muzikály, boxerská dramata) stejně velké, možná ještě větší umění? (14.01.2008)

Žasnu, jak tak starý film může být i po těch letech tak poutavý. Jasně, jsme zvyklí na jiné triky (obzvlášť jeden opakující se záběr, kdy je ponorka nad vodou, je hodně úsměvný), ale ten zbytek, to je paráda - žádný patos, žádná nuda, ale poctivé řemeslo. Samozřejmě trochu po americku - já to prostě nemám ráda, když jde po hlavním hrdinovi (zde po ponorce) plno nepřátel (tu japonská letadla), střílí všude kolem (bombardují), ale všechy střely (bomby) vždy neochvějně vedle...no dobře, no. Nehledejme mouchy. Líbilo se mi to, i když rozhodně nejsem příznivec válečných/historických filmů - možná tím, že je tu věnováno hodně prostoru i atmosféře v ponorce (hluboký obdiv všem, kteří do ní kdy vlezli), vzájemným vztahům (ale opět, nijak přehnaně a nepřirozeně, drženo s vojenskou a chlapskou dikcí) a přiblížení toho, jak různě se dá vnímat válečný konflikt co by přímý aktér. (18.05.2010)