West Side Story

JETS a SHARKS, sú dva rozhárané chlapčenské GANGY vo veľkom New Yorku, v ktorých sú lídrami : Riff ( Jets ) a Bernardo ( Sharks ). Zainteresovaní v neutrálnom vyznení budú čoskoro dvaja zamilovaní ľudia, t. j. - Mária a Tony. Mária je sestrou Bernarda a Tony je kamarátom Riffa, na diskotéke sa nájdu Mária a Tony, a láska je na svete ! Moderná muzikálová podoba Rómea a Júlie ! Od tohoto okamihu sa skrývajú, pričom predohra ku tragédii na seba nenechá dlho čakať, neústupčiví Riff a Bernardo, a ich partie sa púšťajú do nebezpečnej hry, s doživotnými následkami pre obidve strany ... Predstaviteľ Bernarda, GEORGE CHAKIRIS, získava za presvedčivé stvárnenie lídra gangu cenu Akadémie, a odnáša si domov OSCARA ! Taktiež i Máriina kamarátka Anita, alias RITA MORENO, ktorá je v tej istej partii ako Bernardo ! Vôbec, atmosféra muzikálu Roberta Wisea a Jeroma Robbinsa, vonia exotikou pre hercov, ktorí sa ponorili do úloh nadmieru autentických a zrážka je na stole. Jediný 10 oscarový snímok, ktorého prekonať, je pravdepodobne nemožné, v ktorom je prekrásna NATALIE WOOD, v hlavnej úlohe Márie, zmietanej medzi nástrahami okolia, ktoré sa blíži ku katastrofe ! Potrebné technické zložky, ako sú kamera, strih, výprava, kostýmy, zvuk, sú bezpredmetné faktory úspechu + choreografia a HUDBA vytvárajú „mega dielo”, ktoré nevidieť je veľkou chybou ! ? PS : Obľúbenejší je pre mňa jednoznačne od Wisea : THE SOUND OF MUSIC, preto tu dávam za pekné štyri ! (07.04.2015)

Tak konečně jsem i já viděl ten všemi obdivovaný, citovaný a cenami oceněný muzikál! A musím říct, že si svou pověst (a těch 10 Oscarů) plně zaslouží. West Side Story je sice "jen" přepis Romea a Julie (a po většinu času se tohoto příběhu docela věrně drží, ale například konec se liší od předlohy) ale opravdu dobrý přepis s chytlavými písněmi a zajímavou choreografií. Z hereckého ansámblu se mi nejvíce zamlouvala Natalie Wood, která sice sama nezpívala (viz zajímavosti) ale to mi nevadilo. Zkrátka, abych to nezdržoval - tohle je klasika, která mě po většinu času opravdu bavila. Není to sice plný počet (ke konci jsem se začal trochu nudit) ale jinak nemám výčitek. 90 %. (26.07.2011)

Asi jsem čekala od jednoho z nejikoničtějších muzikálů všech dob něco jiného a lepšího. Připadalo mi absurdní jak tam všichni pořád hopsali (ano, chápu, měl to být muzikál, ale vážně? Snad to nemusíme přehánět) a výběr herců byl naprosto tragický. Všichni vypadali jako oživlé figuríny a Tony, který byl prostě jako obživnutý Ken tomu dal korunu. Ano, byli tam docela hezké písničky a ano, bylo to zajímavé zpracování Romea a Julie, ale mě to teda dost zklamalo. A spíš, než abych to vzala vážně, jsem se dost pobavila. 3* (04.11.2014)

Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. (06.12.2021)

Tohle je opravdu film z jiné doby. Už jen pět a půl minuty dlouhá orchestrální předehra místo úvodních titulků je dnes nepředstavitelná. A i v jiných ohledech muzikál předvádí, že má dost času. Základní shakespearovský motiv se dá přesadit prakticky kamkoliv a do libovolné doby, a s trochou snahy můžeme v Natalii Wood hledat Portoričanku. Hudba, písně, taneční choreografie a režie pak dokážou strhnout diváckou pozornost a překonat slabší místa jednoduchého příběhu. (02.05.2016)