West Side Story

Ťažko mi je vysvetľovať a odôvodňovať, prečo West Side Story patrí do desiatky mojich najobľúbenejších filmov. Ťažko mi je pochopiť, prečo som ho nenašiel medzi tromi stovkami najlepšie hodnotených filmov. Ťažko mi bolo pred 30 rokmi vysvetliť predavačke v obchodnom dome Dunaj, aký poklad vo forme LP so soundtrackom mi za púhych 300 Kčs predáva. Pretože aktualizovaný príbeh Romea a Júlie, v ktorom vytvorila Natalie Wood svoju životnú úlohu a v ktorom boli od čias Freda Astaira a Gene Kellyho najúžasnejšie tanečné kreácie nepotrebuje pri zaraďovaní do mojej Top ten žiadne zdôvodnenie. Aj 50 rokov po premiére mám z jeho sledovania rovnako skvelé pocity, ako keď som ho videl po prvý raz. (24.11.2008)

West Side Story jsem toužil už delší dobu zhlédnout a rozšířit si tak obzory ve starších filmových muzikálech. Ano, teď už jsem West Side Story viděl, teď už mám obzory ve starších filmových muzikálech (snad) rozšířenější. Ale to je asi tak všechno. Viděl jsem – líbilo se mi to – odcházím. Kde je nějaký hlubší zážitek, kde jsou nějaké songy, které by se mi zatraceně hluboko vryly do paměti a já měl nutkání si aspoň nějaký z nich v duchu notovat? Možná je to trochu hloupé přání, ale ať už jsem viděl jak The Sound of Music, tak Mary Poppins, ba dokonce i Grease, vždycky jsem měl po jejich zhlédnutí chuť pustit si nějaký výstup, nějakou skladbu z dotyčného muzikálu, případně si aspoň nějakou melodii zanotovat. U West Side Story jsem však tu potřebu neměl. Ne že by skladby nebyly povedené, ale na to, jaké je okolo tohoto tříslovného názvu děláno haló, jsem přece jen čekal větší pecku, která mě nabije pozitivní náladou na maximum. Nestalo se tomu tak úplně. Hlavní hrdinové hrají velmi dobře, choreografie hudebních čísel je prvotřídní, příběh coby moderní variace na Romea a Julie celkem povedený, romantika mi pohladila duši, hudba se mi možná do paměti úplně nevryla, ale když jsem se na to díval, pasovala mi k filmu, líbila se mi. Ale do pěti hvězd tomu u mě prostě pořád ještě něco chybí. Možná je to způsobeno tím psycho úvodem s bezmála pětiminutovým čuměním na statické čárky, jejichž pozadí měnilo barvu? Možná je to tím, že jsem na tom byl v kině, kde bylo nesnesitelně debilní publikum, které neustále luskalo prsty spolu s hrdiny na plátně a téměř každou scénu nahlas a dosti nevybíravými poznámkami komentovalo? Možná kvůli první půlhodině, která byla i mně mnohdy nechtěně směšná? Možná kvůli odfláknutému závěru? A možná taky kvůli všemu výše uvedenému nemůžu tu pátou hvězdu dát. Co naplat, že muzikály mám hodně rád, když jsem už tak trochu zmlsaný jinými kousky a u každého dalšího muzikálu mám podobná očekávání. Škoda, že je West Side Story nemohl úplně naplnit. (01.05.2012)

Tento muzikal sa mi tazko hodnoti ako celok. Pride mi, akoby si Robbins s Wiseom rozdelili ulohy. A zatial co Robbins tocil vsetky sceny s partou chalanov v spinavych manhattanskych uliciach, Wise sa zase specializoval na tie romanticke vsuvky okolo. Tak ako tak, z vysledku mam mierne rozporuplne pocity. Niektore sceny sa mi pacili velmi, niektore vobec. To iste plati aj o hudbe a piesnach. Oscara za vypravu beriem ako nevydareny vtip. To sa tie spinave tmave newyorske ulice aj niekomu pacia? Herecky to taktiez ziadna slava nebola takze vyzdvihnut mozem akurat choreografiu a krasnu Natalie Wood. Niekolko odlahcenych scen a emotivny zaver mnohe zachranuju. 75% (18.04.2009)

V roce 1961 vznikl filmový muzikál inspirovaný divadelním muzikálem inspirovaný hrou Romeo a Julie od Williama Shakespearea. West Side Story. Tento muzikál zpracoval nejlegendárnější a nejtragičtější romantický příběh všech dob a převedl příběh dvou znepřátelených královských rodů do příběhu dvou znepřátelených pouličních gangů. Filmové zpracování režisérské dvojice Robert Wise a Jerome Robbins je poté jedním z nejživelnějších, nejbarevnějších a především nejlepších muzikálů všech dob, který má v sobě tu správnou muzikálovou esenci, bravurně fungující romanci a především výrazný počet ikonických a naprosto strhujících songů, které jsou navíc doprovázené bravurními tanečními čísly. Držitel Oscara za nejlepší film za rok 1961 je naprostým právem brán jako jeden z vrcholů filmových muzikálů, jehož kouzlo zároveň spočívá v tom, že o něj za 60 let vůbec nepřišel. West Side Story využívá klasické nadsázky, které muzikály využívají a zároveň přitom skutečně servíruje vysokou filmařinu. West Side Story je technicky dokonalá záležitost, která má parádní využití barev, kameraman Daniel L. Fapp zvládl živelnost na place přenést do výsledného díla a zároveň scenárista Ernest Lehman zvládl zpracovat původní muzikál do dramaturgicky uceleného a funkčního filmového zážitku, který esenci tohohle velmi náročného žánru zvládá prodat neskutečně a ve filmu tak díky té vyloženě skvělé vizuální stránce funguje opravdu vše. Už naprosto výtečný prolog naláká na jednoduše dechberoucí podívanou, která funguje i díky skvěle zvolenému castingu (Natalie Wood a Richard Beymer jsou jako hlavní pár jasná trefa do černého) a především díky faktu, že se skutečně variaci na Romea a Julii podařilo převést do moderního kabátku, který funguje. Leonard Bernstein a jeho hudba je velkým důvodem, proč tenhle film tak naprosto famózně funguje, bez té schopné režijní dvojice, dodnes strhujícímu vizuálu a všemu funkčního kolem by ale ten muzikál tak snadno nefungoval. Naprostým právem si tento film došel pro 10 Oscarů (George Chakiris a Rita Moreno si pro Oscara v kategoriích pro nejlepší vedlejší herce došli zcela právem) a naprostým právem je pořád brán jako jeden z nejlepších muzikálů všech dob a jedna z těch ukázek, jak udělat mistrovský muzikál společně se Zpíváním v dešti. Je to naprostá pecka, které se málokterý muzikál od té doby přiblížil. Naprosto skvěle balancuje mezi muzikálovou nadsázkou a vážně uchopeným příběhem, který v závěru jen člověk bez duše opustí se suchou tváří. Jednoduše muzikál za všechny prachy! PS: Nebýt COVIDU-19 by aktuálně v kinech řádil remake v režii Stevena Spielberga, kterého se tak (snad) dočkáme až v prosinci 2021, těsně po 60. výročí originálu. Těžko říct jak moc Spielberg svůj vysněný projekt zpracuje a zda se mu kvalitativně podaří vyrovnat se svému předchůdci. Ale je to pořád Spielberg! (22.12.2020)

Viz. Oskar Jinak - revoluční muzikál, který podstatně ovlivnil moderní choreografii, hudbu i scénografii. Bohužel se skvostné skladby střídají s nepříliš zpěvným štěkáním slov, do hlavních rolí se ne vždy podařilo obsadit všestranně talentované herce (Maria - výborná zpěvačka, mizerná tanečnice, Tony - dobrý herec, velmi slabý zpěvák, který po celou dobu zápasí s dechem). Plus opravdu dost banální děj a dialogy. Přesto je to kus, který prostě každý filmový fanda MUSÍ vidět - bez tohoto filmu by filmy i muzikály XX století vypadaly určitě jinak. (19.01.2009)