Killer

V porovnání s pozdějším Hard-Boiled je v Killerovi kladen větší důraz na melodramatické pozadí a tradičnímu příběhu o dvou přátelích na opačné straně zákona je též věnováno více prostoru. To přináší jak větší stotožnění s postavami a větší zájem o dění na plátně, tak množství poněkud nadbytečné vaty v podobě přitoublých dialogů, jejichž infantilnost ještě podtrhjují přesládlé úsměvy na tvářích herců. John Woo se v Killerovi chvíli zkrátká hledá a proplétá se houštím marných pokusů o prohloubení postav, ale když se v závěru konečně najde, rozpoutá na plátně totální vizuální i emocionální inferno. Být celý film tak dobrý jako finále, šlo by o jeden z nejlepších filmových počinů všech dob. (28.01.2008)

John Woo pro mě dvěma filmy pro mě potvrzuje svoje úžasné vlastnosti. Krvavý akční nářez jménem Hard Boiled a romantická opera plná střílení Killer. Oba tyto filmy jsou Woo-ovi vrcholi. Pro mě v zábavnosti vede Hard Boiled, protože v celém filmu není hluché místo a krev tu stříká neustále. Kulky létají a zabíjejí stejně jako Yun- Fat Chow předvádí své střelecké dovednosti. Killer oproti tomu je neuvěřitelně kvalitním filmem, který k akčnímu obsahu přimontoval romantickou linii, která ve výsledku je tou hlavní. Příběh lásky nájemného vraha a jeho náhodné oběti je dotvářen kulkami a krví. Dva rozdílné filmy plné podobných herců a se stejným režisérem. Tak jako tak je Killer jednoznačně prvotřídní film, který má větší podtext než by se mohlo zdát. PS: Jestli někdy john vynechá své slavné holubice míru asi ten film nebudu milovat :) (28.10.2006)

Moje prvé zoznámenie s Hongkongskou tvorbou Johna Woo. Po fámach o najväčšom počte zabitých ľudí vo filme som čakal nezmyselnú strieľačku a ku podivu to malo veľmi slušný dej. Tak ako je Woo dobrý v natáčaní akčných scénok (jasné že tu nie sú tak vyšpičkované ako v hollywoodskej produkcii), je ešte lepší v precítených medziľudských vzťahoch. A to ma už naozaj prekvapilo. (23.05.2006)

Hlavní hrdina je už podle názvu filmu (nájemný) zabiják. Při jedné ze zakázek způsobí téměř totální slepotu barové zpěvačce, kvůli které cítí šanci na vykoupení a lepší život. Pokusí se sehnat dostatek peněz pro potřebnou oční operaci. Mezi oběma postavami se v průběhu filmu vytváří zvláštní pouto, které přerůstá až v milostný cit. Pouto jiné, přerůstající v přátelství se vyvine i mezi hlavní postavou a policejním detektivem, který jde nejdříve našemu hrdinovi po krku. Určitým způsobem tak můžeme hovořit o buddy movie. Jak je u filmů Johna Woo zvykem, i zde je devizou filmu vizuální stránka s mnoha mistrně nasnímanými přestřelkami, které lze přirovnat až ke krvavému baletu. (16.06.2011)

Kterak se elitnímu, nájemnému vrahovi skrze pokání dostane milosti Ducha svatého a povolá jej k sobě náš Pán. Těžko uvěřit, že všechnu tu symboliku s holubicemi, rozstřelenou bohorodičkou či kostelem myslel režisér vážně. Pouze cítím, byť nevím, že ano. Pokud někdo otevře ústa, lze očekávat, že mu z nich vyleze růžové hovínko. Všechny ty řeči o přátelství připomínají zamilované řeči z třetiřadých slaďáků pro děvčátka ve věku kolem první menstruace (proto je v tom filmu asi tolik krve), div, že si Chow Yun-Fat s Dannym Lee nedají francouzáka. Skutečně to mezi nimi sexuálně jiskřilo více než směrem k osleplé zpěvačce. +++++ Woo je zřejmě posedlý ohroženými dětmi. Tři filmy jsem od něj viděl, ve dvou z nich používá záchranu dítětě před deštěm kulek jako indikátor správňáckosti hrdinů. Přímočařeji to říci snad ani nejde. Absurdní na záchranářství ve Wooově podání je, že klaďas je obvykle jediným cílem kulek pro záporáky. Nevím tedy, nakolik se jedná o zachraňování nevinných kolemjdoucích, kolemzpívajících a kolemsihrajících nebo použití lidského štítu. Logika však nemá místo ve filmech hongkongského mistra ani ve scénách, které (snad) docela umí, přestřelkách. +++++ Nejlepší střelci jsou jako malíři či sochaři, svými štětci-dláty-pistolemi komponují prchavé kompozice škubajících se těl, cákanců krve, roztříštěného skla, rozlámaného dřeva, prýskající omítky. Namísto plátna se na těla napíná bělostná tepláková souprava - na ní krev lépe vyniká. Aby estetika otvory po kulkách unikající duše dostala čas rozněžnit divákovy žlázy s vnitřní sekrecí, pomáhá jim Woo zpomalovačkami. Rychlo(p/m)alba nějakou ochotnou oběť naběhnuvší před hlaveň vždy najde, šéf, jenž poslal na smrt již desítky podřízených disponuje nezpochybnitelnou autoritou a neomezenou zásobou poskoků. Ze své rezidence vidí Hong Kong jako na dlani (ano, občas tam je pěkná kamera, v tom filmu). +++++ Podzemní garáže, komornější přestřelky, člun, město, to vše mi nakonec bylo nejmilejší. Jinak bych půl filmu trpěl a půl se smál. Ta nekompromisní přímočarost, duchovnost Strážní věže a sladkobolná buddy romantika by na mě byla přepříliš. Silné **. (18.10.2014)