Killer

Nádhera, skvělý a silný příběh o cti a přátelství. Se skvělým Chow Yun-Fatem, který zahrál opravdu výborně a někdy vypadá opravdu zlověstně (což je výkon když vezmeme v potaz že normálně působí dojmem nejhodnějšího člověka v galaxii). John Woo ve své nejlepší formě a opět musím říci škoda přeškoda, že v Holywoodu netočí věci jako The Killer. Mimochodem finální scéna masakru asi stovky "bad guysů" je opravdu geniální. A navíc dojemné chvíle tady opravdu dojemné jsou ale co naplat tohle musíte vidět sami, protože John Woo je opravdu režijní eso a akčním bohem našeho věku. (07.05.2005)

Nemám slov, po Hard Boiled další Woovka, která mě donutila bez hnutí a s vytřeštěným výrazem zírat na obrazovku. Nejraději bych si nafackoval, že jsem nevložil více snahy do shánění tohoto akčního klenotu a zhlédl ho až teď. Choreografie přestřelek je opět úchvatná, gangsteři, prostřílení jako řešeto, padají k zemi po desítkách, atmosféry je tu nejvíce z krvavých baletů, stejně tak je tu snad nejsilněji podán motiv přátelství a nejlepší akce, přestřelka v kostele, se minimálně vyrovná té finální v A Better Tomorrow 2. NÁŘEZ! Spolu s Hard Boiled nejlepší film hongkongského mistra krvavé a poetické akce. 10/10 (29.10.2005)

Některé americké filmy Johna Woo jsou přinejmenším důstojné. Některé, byť nepříliš inteligentní, stále velmi... zajímavé. Jeden vyvolený se dokonce řadí k těm nejlepším z nejlepších amerických akčních filmů. Ale... nalijme si tváří v tvář pravdě čistého destilátu - Čím jsou tato dítka hollywoodského kalkulu vedle nesmrtelných hongkongských kung-fu stříleček s mírumilovným Chow Yun-Fatem v roli nejsmrtonosnějšího pistolníka, který je za hrob věrný svému kodexu cti a heslu noblesse oblige? Čím jsou vedle TÉTO fantasticky natočené tragédie antických proporcí, která je pojata jako komplikovaná symfonie pohybu? Nebojím se to přiznat... ničím než živým terčem na odstřel. Killer je zkrátka boží! (29.03.2009)

Jestliže v "Hard Boiled" jde od začátku do konce o stylizovanou akci doprovázenou příběhem, tady tomu je přesně naopak. A to může být pro leckoho problém, protože je potřeba přeladit na poněkud odlišnou žánrovou logiku i regionální mentalitu. John Woo pro mě představuje zatím tu nejstylizovanější formu násilí, s jakou jsem se v akčním žánru setkal. Pokaždé u něj vnitřně trochu zápasím mezi polohami filmový/lidský. Tou první si mě nakonec vždy získá. Tou druhou se to třeba takovému tichému samotáři s lenonkami a francouzským přízvukem povedlo lépe. (24.09.2006)

John Woo de facto vytvořil subžánr heroic blooodshed, ve kterém jsou desítky mrtvých lidí (zastřelených v precizně komponovaném krvavém baletu s efektně zdůrazněnými detaily a okamžiky v podobě zpomalených záběrů) jen "vedlejším produktem" emotivních dramat o cti, mužském přátelství a touze po vykoupení. Woooův nejkrásnější film inscenuje jednu úchvatně natočenou scénu za druhou, jeho hrdinové jsou vlastně samurajové s váženým kodexem cti, a film (podobně jako v pozdějším Hard Boiled) dělá rozdíly mezi padouchy, kteří jsou samurajové, a padouchy, kteří kodex bezuzdně porušují. Extrémně antihollywoodský konec filmu ještě zesiluje jeho emocionální dopad... Hlavní roli filmu ztvárnil Chow Yun-Fat, který zde svou roli ušlechtilého zabijáka s dvěma zbraněmi v rukou a párátkem v koutku úst dovedl k dokonalosti. (30.04.2002)