Mission: Impossible II

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Závěrečná akce je velmi svěží a viděl jsem ji víckrát než samotný film, protože ten zbytek je pouze slaboduchá výplň před závěrečným mrháním kulek a cool zpomalovaček. John Woo by především potřeboval lepší námět, který lépe vyhovuje jeho starému hongongskému stylu. M:I-2 je po stránce vizuální celkem profesionálně odvedená práce, ale první půle se tváří jako mladý James Bond (s klasickou seriálovou Mission: Impossible nemá téměř nic společného) a druhá vypadá jako rozpohybované obálky pánských a dámských magazínů. (01.04.2003)

Film mal spád, mal i dostatočné množstvo akčných scén i napätia a takisto hudba výborne zapadla do deja. Čo sa mi však nepáčilo, bola klasická hollywoodská záverečná guma ( umelé naťahovanie konca filmu ) ktorá značne znehodnotí predchádzajúcu snahu ..... Thandie Newton vôbec nie je erotický prízrak a mne sa zdá, že ani nepatrí k herečkám . Jej výkon bol úplne bezduchý . Takisto neviem, akú sumu museli pripočítať Anthonymu Hopkinsovi, za to, aby si zahral tých cca 5 minút filmu ... Tie 4* za akciu , inak by som bez rozmýšľania udelil hviez len tri . (25.01.2004)

Mission Impossible jednička mě příjemně překvapila. Jak svými dvěma mistrovskými scénami v CIA a v tunelu, tak svým krásně překombinovaným dějem, ve kterém se sám divák cítil jako špión, i celkovou atmosférou seriálu. To všechno ve dvojce chybí a navrch přidává hudbu Hanse Zimmera (ehm), patos, trapnou akci, nudu a motorky. (14.01.2007)

Mno, druhou Mission Impossible stavim zhruba na stejnou uroven jako prvni dil, i kdyz je tohle uz krapet odlisnej film. Woo k nemu pristoupil jako k ciste akcni zalezitosti. Pribeh neni nijak zvlast podstatnej, strasnej virus, kolikrat uz to tu bylo, ale tady jde hlavne o akci. Proto se musi prezit prvni polovina filmu, kde je akce pomalu, i kdyz rozhodne nemuzu rict, ze bych se nudil. Jenze Woo proste umi nejlip akci a ta zacne az v druhe polovine filmu a je tady fakt perfektni. Sice se to neda srovnavat s jeho Hong Kongskejma filmama, tady zadny masakrovani lidi neni, ale choreografie je fakt perfektni. Herci jsou v klidu, skvelej Cruise tu dostal dobryho protivnika v podani Dougray Scotta, takze si vicemene nemam na co stezovat. (01.05.2005)