Lepší zítřek

A Better Tomorrow je ódou na přátelství a bratrství. Bohužel místo uvěřitelně chlapácky bratrských a bratrsky chlapákých vztahů mezi hlavními charaktery nabízí jen nepochopitelně přepálený homolust. Možná je to přehnanými očekáváními a možná je to tím, že jsem nedlouho před Lepším zítřkem viděl Lamův dokonalý City on Fire. Každopádně Better Tomorrow je nepříjemné zklamání. Když konečně dojde na akci, tak se dojem samozřejmě okamžitě obrací. Nicméně ani dokonalé akční scény film nezachrání, neboť je jich jednak zoufalý nedostatek a co je mnohem horší, děj mezi nimi je značně utahaný. Scénář začne být záživný až v samém závěru a než dostane prostor pro pořádné rozvinutí, tak film skončí. Příšerný soundtrack také filmu moc nepomůže. Smutné je, že ono bratrství/přátelství právě Lamův City on Fire zvládl na dějově mnohem kratším prostoru o tolik, TOLIK, lépe až to není hezké. A vzhledem k počtu hodnocení, ať už tady nebo imdb, tak mnohem mnohem mnohem mnohem mnohem mnohem kvalitnější City on Fire viděl paradoxně jen zlomek diváků (ani zdaleka ne) Lepšího zítřku. (02.08.2015)

Vkročení Johna Woo do povědomí diváků. Lepším zítřkem boduje nejprve na domácí půdě, kde jeho přeci jenom někdy nestravitelný styl asijského patosu a teatrálnosti vstřebali nejrychleji a díky britské působnosti je pak film distribuován dále do světa. Zejména v tehdejším Západním Německu, kde vrcholil boom o vše hongkongské je film doslova následně uctíván. Divák se zlehka začíná seznamovat s rukopisem režiséra - někdy až komický vztah přátel, bratrů, zradou blízkého přítele, odplatou pozůstalých vykonanou v duchu samurajských schémat, černá Beretta double, nešetření municí na osobu, sluneční brýle, dlouhé pláště a krev. Zde je všeho jen v menších dávkách a film spíše působí jako reklama na kuřáky, neboť není téměř záběru, kde by někdo neměl v ústech cigaretu nebo alespoň sirku... Rozpačitě působí i "vztah" bratří, který hraničí s uvědomnělostí budovatelských filmů. Naštěstí většinu scén napravuje dnes již legendární ústřední melodie, která povyšuje tohle dílo. (15.08.2010)

První velký film Johna Woo, kde se snažil kombinovat hloubku postav se silnými hodnotami a tradičně přepálené a teatrální emoce, ruku v ruce s krvavým baletem. Není to úplný průser, avšak někdy to nechtěně osciluje mezi parodií na rodinné vztahy a divadlem, v kombinaci s až splatterovskou akcí plnou svištících kulek a litrů krve. Časem se podařilo uhladit a vybalacovat oboje. Zatím jediný snímek mistra, který bych nemusel vidět znovu. (02.10.2022)

Dva bratři, dva světy, epický příběh o pomstě, nápravě, cti a vztazích mezi skutečnými muži a rodinnými příslušníky, velehora citů, geniální přestřelky, kupy mrtvých (podle údajů z bodycounts.com prý 65). Jinými slovy Velká legenda hongkongských pistol-řezničin, praotec celého lexikonu žánrových stereotypů a kultovní podívaná každou kapkou uroněné krve, jejíž kořeny lze vystopovat až daleko za rozlohu omnipotentní Asie - k Peckinpahovým westernům a francouzským gangsterkám ze 70. let. Lepší zítřek byl prostě první a to je nášivka, kterou mu už nikdo neodpáře - taková je skutečnost. A já si sypu popel na hlavu, že se k většině pokladů asijské kinematografie dostávám s takovým nezáviděníhodným zpožděním! Ale dost nadbytečných tlachů. Z filmotéky se na mne usmívá zbrusu nově zakoupený Killer a odolávat je tak těžké... To pravé baletění mělo teprve přijít! // P.S. Tento mistrovský kousek doporučuji každému, kdo se zajímá o netradiční využití květináčů. (28.03.2009)

Před dávnými lety mě zaujala střílečka mezi květináči, a scéna, kdy Yun-Fat s nenávistí a slzami v očích popisuje kamarádům trpkou příhodu z minulosti. Křičel: "Musel jsem vypít jejich čůránky!!!! Rozumíš??!? Jinak by mě zabili!!!!". To se teda překladatel vyšvihl. Prej čůránky... to zní jako zpívánky. Přesto to Fat podal opravdu cool a natolik důvěryhodně, že by člověk v počítači z fleku vymazal třetinu porna. Nicméně dnes nemůžu filmu tolerovat totálně amatérskou režii, kterou Woo poprávu potvrdil i za mořem ultradebilním Živým terčem. Akční scény, vyjma výše zmíněné květináčové, jsou totálně k smíchu. Zločinci nabíhají ve skupinách a padájí pod salvou patron zásadně směřující do země, metr od nich. Očividně netrefení padají mrtví a očividně mrtví vstávají odhodlaně k dalšímu útoku a přestávají prudit pouze ve chvílích, kdy si naši hrdinové potřebují popovídat o rodinných hodnotách. K tomu ty patosácké ksichty, bratrství, náhlá procitnutí o tom, že zločin je zlý. Prostě asiaté, ať dělají cokoliv, připadají mi legrační. Dojímají se parodiemi a vůbec o tom neví. Woo je břídil a zdejší hodnotitelská elita pochopitelně rovněž. 10% (27.07.2010)