Lepší zítřek

Nevěřicně jsem během sledování Lepšího zítřku otevřel zdejší komentáře,abych si dokázal ,zda jsme viděli stejný snímek..... Je opravdu jméno Woo natolik významné, že bez ohledu na jeho konkrétní dílo hodnotit tak nadneseně???naprosto neadekvátně hodnocené béčko, které postrádá to, co béčko má mít,a sice kvalitní akci!! Unulý scénář a místy až okatě neherecky vyspělých herců dělá z tohohle snímku 40% "střílečku.... ps: musel jsem si film znovu přetočit na zde opěvovanou scénu s květináči a opravdu na ni neshledávám naprosto nic výjimečného než fakt, že do květináče naládované devítky opravdu nepatří..... bída a veliké zklamání... (08.02.2013)

Alebo ako schovať do vrecka hollywoodske trháky. Woo svoj osobitý štýl - spomalené zábery v hustých prestrelkách (a je ich požehnane) a k tomu nemenej dôležitá hlavná dejová línia - dáva divákom na vedomie už vo svojich prvých akčných peckách. Aj keď tu je dej až na druhej koľaji, určite nezaostáva a nestáva sa z neho klišé. A predsa mi to príde ešte trošku nevyzreté. Spolu s hercami. 80%. (21.10.2007)

První velký film Johna Woo, kde se snažil kombinovat hloubku postav se silnými hodnotami a tradičně přepálené a teatrální emoce, ruku v ruce s krvavým baletem. Není to úplný průser, avšak někdy to nechtěně osciluje mezi parodií na rodinné vztahy a divadlem, v kombinaci s až splatterovskou akcí plnou svištících kulek a litrů krve. Časem se podařilo uhladit a vybalacovat oboje. Zatím jediný snímek mistra, který bych nemusel vidět znovu. (02.10.2022)

Problém s Wooovými hongkongskými filmy mám jen takový, že mě nikdy nezajímají v emocionální rovině a v rovině příběhu - které jsou ale zjevně důležitou součástí těch filmů, obzvlášť v tomhle konkrétním, kde je tak málo akce. Pro mě jde ale hlavně o čekání na akční scény s pouze malým prožitkem z jejich pojiva, jinak se na to napojit nedokážu. Je to samozřejmě víc můj problém než problém Wooa a i tak jde o dostatečný zážitek. 3 a 1/2 (18.08.2017)

Před nějakými těmi pětadvaceti lety, co jsem to viděl poprvé, jsem si z těchto všech woo-ovek a chon yun-fatovek stříkal do textilu a považoval jsem to za naprostý vrchol akčního umění. Ovšem dnes jsem na to čučel jak vyvoraná myš, a to přestože si plně uvědomuji, že od vzniku filmu uplynulo už mnohem více než třicet let a nejen akce je dnes už prostě úplně jinde, ale já to fakt nedával. Veškeré postavy se tam tvářily a především chovaly jako amatérský retardi, i když to by se ještě možná dalo omluvit prostě odlišným stylem asijské kultury a jejich přirozeným, pro nás přehnaným, stylem chování, ovšem i jak zápletka, tak akce mi připadali tak strašně naivní a hloupý, že jsem si po celou dobu říkal, jestli náhodou nečučím na jiný biják, než tehdy. To jak po sobě všichni ti chlápci pořád jak smyslů zbavený pálili, jaký u toho dělali epileptický pohyby, a jak padali, když dostali zásah, to všechno bylo šíleně nesoudný a triviální, to samé ty emočně vypjaté situace, to jsem nevěděl, jestli nejde spíš o parodii, zápletka pak jak z nejosudovějšího Shakespeara, až mi bylo těch postav, respektive herců líto, co tam museli šaškovat, a závěr pak nemohl dopadnout snad ani jinak, až mi slzička ukápla, ovšem to bylo spíš tím, že jsem se doprotrápil ke konci. Takže po této opakovačce mám teď až strach si zopáknout další klenoty z této sféry, jako Killer, Kulka v hlavě, Hard Boiled, či Full Contact, které si stejně jako Lepší zítřek pamatuji jako nepřekonatelné akční opusy, ale nyní bych z nich byl možná též stejně rozčarován, jako nyní právě teď z této kdysi mnou obdivované podívané. Nechám je tedy nejspíš jen ve vzpomínkách i nadále jako mistrovská díla a Lepší zítřek to odnese za ně průměrným tříhvězdičkovým hodnocením, a to ještě jen díky nostalgii. (08.01.2020)