Dětská hodinka

Viděno v původním zění s titulky. Ta malá protivná holka byla ale pořádný spratek, který by zasloužil pár dobře mířených ran na zadek, hajzlík jeden. Ta mi ale nazdvihla mandle. Audrey Hepburn působila jako vždy velmi okouzlujícím dojmem a proti Shirley MacLaine vypadala taková křehčí. To byl asi záměr. Audrey Hepburn strhávala veškerou pozornost na sebe, jako by měla v sobě nějaký magnet, který přitahuje pozornost diváků bez rozdílu věku a pohlaví. Tohle byl můj první film, kde jsem viděla Shirley MacLaine takhle mladou. Příběh má samozřejmě co říct i dnešnímu divákovi, protože je hodně nadčasový, i když doba vzniku je na něm hodně znát. Mojí spolužačce ze střední se stalo něco podobného. Pracovala jako učitelka ve vesnické školce a jedno dítko udělalo taky strašnou blbost, takže pak bylo o velký malér postaráno. Když už je člověk jednou takhle ocejchovaný, tak se to strašně blbě vyvrací. Dopadlo to tak, že se raději odstěhovala do většího města. (09.11.2012)

MENŠÍ SPOILERY. Drama sice mírně teatrálně stylizované, ale když jsem si přečetl, že jde původně o divadelní hru už jsem se tomu nedivil. A komorní prostředí náhodou takovému příběhu sedlo. I občasná mírně přehnaná vyhrocenost a patos se dá bez problémů odpustit díky především zajímavému příběhu. Nejde jen o odvažné vytáhnutí tématu lesbického tématu už na počátku 60.let. Naopak si osobně myslím, že dneska by lesbická láska na školním pracovišti nevyvolala zdaleka takový skandál. Ale motiv toho, kolik lidí může jedné zlé domnělé lži a pomluvám uvěřit a kam to může jeich oběti dovést je stále velmi aktuální a zajímavý. OK, jak moc musí být člověk asociál aby se někdy podobných klepů neúčastnil? Takže toto je téma je věčné.  Tentokrát na víc   jde  o netypicky  dětskou lež. A i když by se to původně nemuselo tak zdát, tento motiv není zpracován vůbec prvoplánově. Následující dění mě nejen spolehlivě připoutalo k obrazovce a pohltilo dobrým příběhem, několikrát překvapilo svým vývojem, ale (hlavně s odstupem) směrem k příběhu přineslo i několik zajímavých nejednoznačných otázek s přesahem. Co je láska, co jen žárlivost a co je vlastně lež? Nejen toto dává znat, že toto drama i přes černobílou stránku a některá naivnější místa přece jen ještě nezestárlo,  může být stále působivé a je pěkně antipomlouvačné.  Křehké herectví Audrey Hepburn se pro tento film stalo taky zcela vhodným, Shirley McKlaine byla Audrey velmi dobrou partnekou, která sehrála asi ještě složitější úlohu. A pak ještě jedna moc, moc, zlobivá holčička Mary, která to všechno způsobila a jejíchž dětská představitelka byla taky nečekaně naprosto úžasná a echm, echm,echm geniálně odpudivá, brrr. (12.03.2021)

,,MÁM OSEM PRSTOV! VIDÍTE? A DVE HLAVY. SOM MONŠTRUM!“ __ William Wyler a jeho ďalší veľký film. Nakrútený komorným spôsobom , zato pojednávajúci o devastujúcej sile pôvodne detinsky mysleného klamstva a o – na vtedajšiu domu – veľmi chúlostivej téme. Vplyvom cenzúry pritom priateľstvo oboch žien je tendenčne označené ,,mileneckým“ , preto slovo ,,lezba“ vo filme nikdy nezaznie a na ešte väčšiu škodu neuvidíme ani vystrihnuté zábery so Shirley McLaine. Téma homosexuality ako spoločenského tabu o ktorom sa jednoducho nehovorí je výborne vidieť v scéne, kedy sa Audrey Hepburn dozvedá o svojom obvinení vzdialená v zábere za sieťovými dverami a bez počuteľných dialógov. Ďalší mimoriadne nakomponovaný záber prichádza v závere, kedy sa Karen snaží dostať do Marthynej izby a mi už na základe tieňa vieme, čo sa stalo. Hoci sa téma rozvíja pozvoľne, časom sa zásluhou výborných hereckých výkonov (MacLaine tu jednoznačne predbieha Hepburn a krpatú Balkin by som osobne zahrdúsil) začína vyostrovať a vďaka Wylerovým réžijným nuansám nemožno k výsledku zachovať chladný postoj. Hudba Alexa Northa sa v niektorých momentoch štylisticky podobá na diela Bernarda Herrmanna a dokáže ešte viac umocniť niektoré dramatickejšie scény. Na základe uvedeného pri rozmýšľaní o výslednom hodnotení som preto napokon zvolil plný počet hviezd. (887. hodnotenie, 82. komentár k filmu) (10.04.2020)

Rozhodně všechny ženské role skvělé zahrané, dominují však Shirley Mac Lane a Audrey Hepburn. Ten malý, oplácaný, pihovatý prolhaný spratek z dívčí školy hrál jako o život a fakt, v roce 1961 bylo tohle sousto, že spolu mají dvě učitelky lesbický vztah, nepřekonatelný skandál. Odsoudí vás nejen morálně, ale i soudně, rozjedou v tisku po celých Státech a zničí se vše, co jste budovali, včetně lásky k lékaři. Tohle bylo drama se vším všudy. (12.04.2017)

William Wyler patřil k hrstce režisérů, kteří dokáží natočit klenot v kterémkoliv žánru. Romantická komedie, muzikál, film-noir, historický velkofilm a zde psychologické drama o maloměšťáckých předsudcích, inspirované skutečnými událostmi. V hlavní roli exceluje Audrey Hepburn, která rozhodně není jenom tou roztomilou tvářičkou, jakou známe z Prázdnin v Římě. Talent pro vážné role zde po zazáření v Bytu předvádí také Shirley MacLaine, nemluvě o silných hereckých kreacích ve vedlejších rolích (měl jsem sto chutí zavřít tu malou vztahovačnou dívenku do chladné sklepní místnosti bez oken – tak intenzivně mi šla na nervy). Wyler dbá pečlivě promyšleného rozestavení postav v každém záběru, díky čemuž dosahuje nečekané působivosti. Svůj cit pro různé hloubky ostrosti (a tím pádem různé emoce, jež záběr vyvolává) předvedl Franz Planer již ve Snídani u Tiffanyho, také zde mnoha záběrům dominuje Audrey Hepburn, přičemž v samém závěru, kdy nedělá nic jiného, než že jde, jakoby jí ležel u nohou celý svět. Šance na úspěch Dětské hodinky u dnešního diváka je vysoká, Wyler zabalil silný a autentický příběh do hávu, který ani po čtyřiceti letech nepůsobí obnošeně. 85% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Eddard (17.02.2009)