Hodiny zoufalství

Funny Games Humphrey Bogart.. Host do domu, Bůh do domu? Kdepak. To spíš platí rčení, že host i ryba začnou po třech dnech smrdět a třeba taková Griffinova zločinecká parta ve složení: tupec, pragmatický vůdce a jeho dobrosrdečný bratr, začne páchnout ihned, co překročí domovní práh. Napínavé noir-krimi s do detailu propracovaným scénářem, inteligentně se chovajícími oběma stranami zákona i rukojmími a brilantním koncem, který mi připomíná neodvratné zakončení šachové partie. Bogart jako osamocený král zatlačený do kouta šachovnice a proti němu královna policie s taťkou věží Hilliardem - zhasněte reflektor, šach, mat.. (04.04.2011)

Nešlo mi to moc číst a mezi řádky jsem nic nenašel. Přestože vím, že Joseph Hayes je oblíbeným autorem mých oblíbených autorů, nedokázal jsem se do této desky zaposlouchat. Jako divadelní kus by to pro mě bylo asi nejpřijatelnější. Ani Humphrey Bogart tu příliš nezazářil, a ostatní o to méně. Přes všechny peripetii bylo patrné, že se to všechno odehrávalo pod taktovkou otce rodiny, a vůdce kriminálníků začal po počátečním překvapení pomalu a jistě ztrácet půdu pod nohama. Police nepolicie, dopadlo by to asi stejně. (13.10.2019)

Bogart opäť nesklamal. Tentoraz ako hláškujúci chladnokrvný záporak. Aj keď úspech filmu v žiadnom prípade nestojí iba na ňom. Zaujímavý je hlavne skvelý námet, viac než fungujúci scenár a dobre budovaná atmosféra i napätie. Aspoň vzhľadom na svoju éru. Aj vďaka tomu utečie takmer dvojhodinová stopáž relatívne rýchlo. Ostatné postavy sú tiež dobre zahrané a dobre vykreslené sú aj ich charaktery. Páčil sa mi ten malý chlapčisko, ktorý chcel byť strašne statočný, vzhľadom na svoj vek ale neuvedomujúc si rizík. Dokonca i občasný humor a kuráž jednotlivých postáv mala čo-to do seba. Vybičovaný záver mal zasa bližšie k trileru než k dráme. (15.04.2019)

Výborný krimithriller s takou atmosférou, že ten strach a napätie prežívate spolu s členmi rodiny, doslova ho cítite. Len škoda, že sa tvorcovia nevyhli niekoľkým naivným až nezmysleným scénam (hlavne v závere), inak by to bolo za plný počet. Tradične skvelý Bogart, ktorý mi v týchto úlohách gangstrov a zabijakov sedí viac, než v kladných úlohách. (04.09.2017)

Tři uprchlí trestanci s Bogartem v čele chtějí v domě spořádané rodiny Fredrica Marche přečkat dobu, než získají peníze k další fázi útěku... Film má výborný začátek. V elegantní zkratce představí všechny figury na výchozích pozicích šachovnice a navodí očekávání hitchcockovské kombinace melodramatu a krimi. Alfred Hitchcock by ale nikdy nedovolil, aby filmu v třetině došlo palivo a do konce se s tím deficitem potýkal, jako se to stalo Williamu Wylerovi. Nevím přesně, v kterém okamžiku, ale začal jsem mít dojem, že ten kriminální rámec není zdaleka tak zajímavý jako sociální konflikt, bublající pod povrchem. Humphrey Bogart a Fredric March teoreticky mohli jako děti sedět ve stejné školní lavici. Teď ale zosobňují dvě různé životní cesty, které z ní vedly. March se vydal tou "správnou", konvenční. Bogart vyrostl pro šibenici, což je snadné odsoudit, ale dobrodružný život ho naučil pohotovým reakcím a vytříbil jeho sociální inteligenci, kterou Marchova zlenivělá mysl postrádá. Momenty, kdy se ukazuje, že Bogart rozumí svým rukojmím lépe než jejich otec a manžel, měly IMHO větší dramatický potenciál než takové ty obligátní kriminální scény, které film upřednostňuje. Potenciál zpochybnit zdánlivě nenapadnutelně "správné" hodnoty, které obhajují pokrytectví a lhostejnost, prostřednictvím postavy, která o žádné hodnoty neusiluje. Ale nechci filmu podsouvat něco, o co mu snad ani nešlo. Chci jen vysvětlit mírnou rezervovanost svého hodnocení. Mezi chytrým začátkem a emotivním koncem (obé 100%) vidím pole problematické úrodnosti. 70% (01.03.2010)