Hodiny zoufalství

Na svou dobu určitě výrazně nadprůměrný film, a to nejen ve svém žánru. Těží z profesionálního přístupu scénáristy i studia a z letitých zkušeností hvězdného Humphrey Bogarta, pro kterého byla účast na snímku jednou z posledních rolí. Svého ostříleného zločince zahrál přesvědčivě, ostatně i díky scénáři, který se snažil jít cestou v rámci možností realistického příběhu. Přesto nedám maximální hodnocení vzhledem k tomu, co dobře popsal uživatel Oskar. Ten film měl zkrátka větší potenciál a zatímco ve spoustě snímků toho hodně přebývá, tady mi naopak něco chybí, protože Hodiny zoufalství by mohly být mnohem zajímavější jako psychologicko-sociální drama než jako běžná kriminálka. Celkový dojem: 80 %. (29.03.2011)

Tři uprchlí trestanci s Bogartem v čele chtějí v domě spořádané rodiny Fredrica Marche přečkat dobu, než získají peníze k další fázi útěku... Film má výborný začátek. V elegantní zkratce představí všechny figury na výchozích pozicích šachovnice a navodí očekávání hitchcockovské kombinace melodramatu a krimi. Alfred Hitchcock by ale nikdy nedovolil, aby filmu v třetině došlo palivo a do konce se s tím deficitem potýkal, jako se to stalo Williamu Wylerovi. Nevím přesně, v kterém okamžiku, ale začal jsem mít dojem, že ten kriminální rámec není zdaleka tak zajímavý jako sociální konflikt, bublající pod povrchem. Humphrey Bogart a Fredric March teoreticky mohli jako děti sedět ve stejné školní lavici. Teď ale zosobňují dvě různé životní cesty, které z ní vedly. March se vydal tou "správnou", konvenční. Bogart vyrostl pro šibenici, což je snadné odsoudit, ale dobrodružný život ho naučil pohotovým reakcím a vytříbil jeho sociální inteligenci, kterou Marchova zlenivělá mysl postrádá. Momenty, kdy se ukazuje, že Bogart rozumí svým rukojmím lépe než jejich otec a manžel, měly IMHO větší dramatický potenciál než takové ty obligátní kriminální scény, které film upřednostňuje. Potenciál zpochybnit zdánlivě nenapadnutelně "správné" hodnoty, které obhajují pokrytectví a lhostejnost, prostřednictvím postavy, která o žádné hodnoty neusiluje. Ale nechci filmu podsouvat něco, o co mu snad ani nešlo. Chci jen vysvětlit mírnou rezervovanost svého hodnocení. Mezi chytrým začátkem a emotivním koncem (obé 100%) vidím pole problematické úrodnosti. 70% (01.03.2010)

Tři zločinci na útěku vlezou středostavovské rodině do baráku a čekají na peníze, aby se mohli pohnout dál. Dnes v podstatě banální zápletka, kam by si leckterý moderní filmař přimíchal nějaké to gore nebo dokonce mrtvé dítě. Tady je však vidět, jak filmařsky jde budovat napětí, aniž byste potřebovali násilné vizuální pomůcky. Pravda, povinné seznámení s rodinou a vpád jsou takové očekávané, i když odehrané na slušné úrovni, zvláště v mezích dialogů, ale pravé drama nastává ve chvíli, kdy jednotliví členové jak bandy, tak rodiny, najednou musí přemýšlet sami o sobě. Vůdce bandy se třeba ukáže že není takový tvrďák, jakého ze sebe dělá, a nakonec přijde i o pistoli - sledovat vývoj jeho postavy přináší spoustu otázek a částečných odpovědí, kdy nás tvůrci nechávají detaily nahlédnout do zkažené duše tohoto chlápka a důvodů, proč dnes jedná, jak jedná.Mimochodem, odbočím, zrovna detaily dělají tento film kouzelným - včetně závěrečné scény, kde pán domu pokyne právníkovi, rozsvítí lampičku u vchodu, jakože teď je vše ok, a zavře dveře. Ve smyslu všeho viděného to dává zcela nový rozměr tomuto běžnému gestu. Stejně tak je hodně zajímá linie mladšího gaunerova bratra a jeho osud jsem mu nepřál, protože jediný projevil trochu empatie a citu. Ale především je zde osoba otce - obyčejného úředníčka, který je najednou postaven do nečekané situace a musí nějak jednat, protože chce zachránit rodinu, na které mu záleží. Třeba si to do té doby ani neuvědomoval, jak moc mu na rodině záleží, ale nyní je ochoten za ně položit život a riskovat. Tento přerod, uvěřitelně natočený, napsaný i zahraný, mne velmi potěšil (dokonalá scéna, kdy se mu zhatí plány díky policii a herec jen obličejem vyjádří veškerý vztek i smutek a zoufalství dané situace). Btw, Humphrey Bogart jako padouch je skvělý, jen jsem si až tady uvědomil, že ačkoliv hrával čast drsňáka, je rachitické postavy a na vyhublém, malém tělíčku dominuje velká hlava... Ale to už odbočuji hodně. Některé scény mi však přišly divné, chování nápadníka dcery občas ulítlé, tam to chtělo dotvořit myslím, ale celkově film přesahuje škatulku thrilleru a ve své podstatě nabízí light psychologický film. „Nebudeme zachráněni, když se ti něco stane." - ústřední věta celého filmu z úst manželky manželovi. (19.10.2018)

Tak jsem se zase jednou nechal překvapit a ponechal jsem výběr filmu na večer na České televizi. Pro jednou to byla opět volba skvělá, jelikož jsem o Hodinách zoufalství neměl ani páru a rozhodně by mě mrzelo takový film minout. Už jen obsazení Humphrey Bogarta do role hlavního antagonisty přitáhlo moji pozornost, stejně jako má zkušenost s americkými filmy z 50. let natočenými podle divadelních her. A Wylerův snímek se do této škatulky hodí náramně. Prostředí omezené téměř výhradně na jeden rodinný dům vytváří divadelně nakumulovanou atmosféru napětí, ve které vyniká především neustálý střet dvou hlavních rivalů. Nenudil jsem se snad ani minutu a ocenil i některé momenty, které šly proti mnou očekávanému vývoji událostí. 8/10 (20.02.2017)

Humphrey Bogart ako záporná postava má v sebe viac zraniteľnosti, ako jeho legendárni detektívi. Možno to nie je ani paradox. Film pôsobí dojmom adaptácie divadelnej hry, keďže sa jeho značná časť odohráva v interiéroch, ale nie je tomu tak. Veci pomohlo okrem ako vždy istej Wylerovej réžie zrejme aj to, že si Hayes adaptoval svoju knihu do podoby scenára sám. Nie je to tak intenzívny zážitok, aký som od filmu s takýmto námetom a od Wylera čakal, ako sa budú veci vyvíjať sa viac menej dá vopred, vrátane konca, predpovedať. Interakcia medzi postavami ale funguje výborne. (18.02.2017)