Detektivní příběh

Asi mám nového oblíbeného Wylera. Osazenstvo policejní služebny jedné noci - v čele s charismatickým Kirkem Douglasem - je neuvěřitelně pestré a zábavné. Fakt, že se to krom první a poslední scény odehrává celé na jednom místě, je geniální a ukazuje, jak šikovně dokáže tenhle režijní veterán pracovat s prostorem. A pro film noir Wyler znovuobjevil kouzlo psychoanalitických teorií (naposledy jsem to myslím zaznamenal v Smrtelném hříchu) a jejich úvah o roli rodičovských vztahů na vzorce chování dětí. (05.08.2019)

„Co je to za policistu?!“ - „Detektivové jsou jako otisky prstů., každý je jiný. I on má své chyby.“ Název a žánr „film-noir jsou tu zavádějící. Má očekávání byla jinde, ale popořadě. Policejní oddělení, které řeší tak akorát rušení sousedy, prosakování vody ze stropu, paranoidní paničky či drobné zlodějny neslibuje příliš vzrušení. Přesto se zde v 1 dni odehraje hned několik dramat a morálních dilemat. Na filmu se však znatelně projevuje jeho stáří. Kupodivu ani ne tak v případě technické stránky jako spíš společenského ovzduší. Ohledně Arthura jsem v sobě nenašel žádný soucit (v poválečném publiku to asi rezonovalo, dnes jen těžko), na příkladě ústředního páru je zas vidět dobová úzkoprsost. Jistě, Jim byl prudká povaha (se sklonem k „vřelejšímu“ lidskému kontaktu), ale stejně byla jeho reakce min. hraniční (bez ohledu na velikost „brouka v hlavě“). Teatrální projevy (hlavně Mary či Charleyho) dojmu též příliš nepřidaly. Konec byl přitom překvapivý (škoda „skvrny“ v podobě dementního telefonátu). Lepší průměr, pro mě zatím nejslabší Wyler. (12.07.2020)

Film, který se celý odehrává na policejní stanici. Zpočátku se zdá, že to bude další rutinní den několika policajtů. Nejvýraznější osobností zde je detektiv James McLeod. Problém u McLeoda nastane, když se mu pracovní život skříží s osobním. A ona každodenní rutina dostává zcela jiný rozměr, takřka fatální. Velmi dobře vykreslené postavičky pomohly hereckým výkonům, jimž vévodí Kirk Douglas. (28.05.2009)

Nedôveryhodná a príliš divadelná snaha prekonať afekt žánru a pozrieť sa na detektívov a ich prácu z civilnejšieho pohľadu. Výsledkom je herecký súboj, kto sa viac hodí o zárubňu. Kľúčovou postavou príbehu je žena hlavného detektíva, ktorej osobný príbeh sa stáva súčasťou prípadu. Jej postava je však len primitívnym nástrojom rozprávača a jej reakcie sa zo sekundy na sekundu menia podľa toho, ako sa to hodí. Zostarlo to strašne, ale strašne. Čím vážnejšie a serióznejšie sa tieto "ambiciózne" noirovky snažili tváriť, tým horšie to dopadlo (viď. napr. The Lost Weekend). (19.04.2020)

Přes komornost i stáří snímku si obsahem s dnešními v ničem nezadá. Kupa zajímavých postav v dlouhých záběrech a hektických konverzacích, které jakýmsi kouzlem dokážou chytit podobně jako Tarantinovky. Filmaři velmi dobře využily možnosti, že se na policejní stanici může během dne objevit kdokoliv. Na talíři tak máme nejrůznější postavy od paranoidní báby až po ostřílený kriminálníky. Rodí se tu tak zvláštní příběhy ještě zvláštnějších postav. Dialogy lítají, osudy se prolínají až se divák sotva orientuje. Starší snímky mě většinou minou, tenhle ale jel na plný plyn. (03.05.2010)