Dědička

Ja som vedel, že William Wyler nemôže byť podpísaný pod niečím tak povrchným a jednoduchým ako je naznačené v obsahu k tomuto snímku. Tušil šom, že bude za tým viac a nemýlil som sa. Film by sa dal nazvať aj anatómiou ľudskej slabosti a chamtivosti, ktoré sa najskôr rysujú pomaly a nenápadne, akoby si ich ani divák v tak sympatických postavách nechcel pripustiť, avšak ktoré postupom času o to viac neúprosnejšie vystupujú do popredia, aby sa nakoniec ukázali v celej svojej kráse. Tiež o tom, ako bolestivé je niekedy dospievanie. Ten záver ma dostal, jediné správne rozhodnutie. K tomu treba ešte prirátať výbornú výpravu a pekné kostýmy. Nádhera. 85/100 (04.05.2016)

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ (14.05.2015)

Zařazení pod romantický žánr je v tomto případě opravdu mimo mísu. Krutost si tu podává ruce s necitelností a nejsmutnější na tom je, že ačkoliv byl otec v zásadním rozhovoru s dcerou až moc tvrdý, měl bohužel pravdu. Stejně jako to, že teprve až následný cynizmus dokázal vykřesat z průměrné husičky Catherine jiskru zajímavější osobnosti. Jen netvrdím, že lepší, té hořkosti tam bylo nakonec přeci jen až příliš. (09.07.2016)

Ciernobiely film s niekolkymi nominaciami na Oscara (a Oscarmi!) ma aj tu na CSFD pekne hodnotenie. Musim sa priznat, ze len zriedkakedy, mozno raz v roku si pozriem nejaky stary ciernobiely film a konkretne pri tomto sa mi stalo, ze mi tam chybali farby. Hlavna hrdinka, Olivia de Havilland, asi najviac znama ako dobra Melania z Odviate vetrom, podala naozaj fantasticky vykon. Jedna z najlepsich scen je ta, ako ide s kuframi po schodoch. A nemyslim si, zeby hanbliva a nespolocenska Catherine bola skareda, skor len obycajna navonok, ale mala krasnu dusu a tuzila po laske. Prezivala som s nou jej nadsenie, radost a sklamanie. Dalej so SPOILERmi. Myslela som si, ze ten koc pre nu nepride, ale aj tak som jej priala, aby jej to vyslo. Jej zufale zvolanie, ze on musi prist, ze ju musi milovat, bolo silne. Podobne tomu, ked male dieta velmi nieco chce, a nemoze to dostat. Jej uvedomenie si, ze bola hlupucko naivna, jej zistenie, ze ju oklamal ten, kvoli ktoremu sa chcela vsetkeho vzdat. Tu konci SPOILER. Ako divadelna hra to muselo byt tiez super zazitok. Zaujimave je, ze Olivia sa dozila neuveritelnych 104 rokov, jej herecky kolega Montgomery zil naopak len kratko. Este taka malickost, nie je to az take dolezite, ale trochu mi vadil vek Catherine. Ak som to dobre pochopila, Catherine mala byt mladym dievcatom, na tu dobu teda povedzme nejaka maximalne 20rocna? Bolo vsak velmi poznat, ze herecka uz ma po 30ke. Ak by hrala nevydatu tridsiatnicku, vobec by to nevadilo, no chapem, ze chceli obsadit prave Oliviu. Knihu som necitala, divadelnu hru nevidela, tak sa mozno mylim. Film sam o sebe romanticky nebol, ale obsahoval romantiku tej doby, ked sa vozilo v koci, gentlemeni ziadali o tanec a ponukli pohar puncu na bale. Pacilo sa mi to, za film by som dala mozno len 3*, ale za Oliviu davam 4*, za jej herecky vykon, nie preto, ze je to moje najoblubenejsie dievcenske meno:-). (05.08.2020)

Žilo bylo v přepychovém paláci na Washington Square ošklivé malé káčátko. Bylo plaché, dobrosrdečné a toužilo po lásce. Maminka mu umřela a od bezcitného otce poslušně snášelo jen samá ponižování a opovrhování. Když jednou potkalo na bále pohledného mladíka, zdálo se, že se na něj konečně usmálo vytoužené štěstí. Tato smutná pohádka však neměla pohádkový konec. Wylerova mistrovsky vykreslená proměna bezelstného káčátka v sebevědomou a krutou labuť je mrazivá a nezapomenutelná, neméně jako finální, jedovatě sladká pomsta. (29.11.2011)