Dědička

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ (14.05.2015)

Ciernobiely film s niekolkymi nominaciami na Oscara (a Oscarmi!) ma aj tu na CSFD pekne hodnotenie. Musim sa priznat, ze len zriedkakedy, mozno raz v roku si pozriem nejaky stary ciernobiely film a konkretne pri tomto sa mi stalo, ze mi tam chybali farby. Hlavna hrdinka, Olivia de Havilland, asi najviac znama ako dobra Melania z Odviate vetrom, podala naozaj fantasticky vykon. Jedna z najlepsich scen je ta, ako ide s kuframi po schodoch. A nemyslim si, zeby hanbliva a nespolocenska Catherine bola skareda, skor len obycajna navonok, ale mala krasnu dusu a tuzila po laske. Prezivala som s nou jej nadsenie, radost a sklamanie. Dalej so SPOILERmi. Myslela som si, ze ten koc pre nu nepride, ale aj tak som jej priala, aby jej to vyslo. Jej zufale zvolanie, ze on musi prist, ze ju musi milovat, bolo silne. Podobne tomu, ked male dieta velmi nieco chce, a nemoze to dostat. Jej uvedomenie si, ze bola hlupucko naivna, jej zistenie, ze ju oklamal ten, kvoli ktoremu sa chcela vsetkeho vzdat. Tu konci SPOILER. Ako divadelna hra to muselo byt tiez super zazitok. Zaujimave je, ze Olivia sa dozila neuveritelnych 104 rokov, jej herecky kolega Montgomery zil naopak len kratko. Este taka malickost, nie je to az take dolezite, ale trochu mi vadil vek Catherine. Ak som to dobre pochopila, Catherine mala byt mladym dievcatom, na tu dobu teda povedzme nejaka maximalne 20rocna? Bolo vsak velmi poznat, ze herecka uz ma po 30ke. Ak by hrala nevydatu tridsiatnicku, vobec by to nevadilo, no chapem, ze chceli obsadit prave Oliviu. Knihu som necitala, divadelnu hru nevidela, tak sa mozno mylim. Film sam o sebe romanticky nebol, ale obsahoval romantiku tej doby, ked sa vozilo v koci, gentlemeni ziadali o tanec a ponukli pohar puncu na bale. Pacilo sa mi to, za film by som dala mozno len 3*, ale za Oliviu davam 4*, za jej herecky vykon, nie preto, ze je to moje najoblubenejsie dievcenske meno:-). (05.08.2020)

Naprosto brilantní film. Jako by byl natočen včera. Vynikající herecké výkony jsou v takto kvalitním scénáři bezmála samozřejmostí. Příběh běž zcela logicky, jako by opisoval ze života, ale přitom není minuta, kdy byste mohli s jistotou říct, co bude následovat. Stejně tak konec je prakticky jediný možný, ale po závěrečných titulcích se vám honí hlavou, jestli to mělo opravdu skončit právě takhle. (05.02.2011)

Na počátku byl proslavený román Henryho Jamese Washingtonovo náměstí (1881), na nějž navázala divadelní hra manželů Goetzových Dědička (1947). Film je tedy výsledkem pečlivého výběru látky a jejího prověření v čase. Olivia de Havilland vytěžila z dobrého materiálu svého druhého Oscara a látce se znovu věnovala v rozhlasové dramatizaci... Jako taková patří Dědička mezi vlivné klasiky, které měly to štěstí a nezestárly. Prospěchářství, naivita a odsouzení totiž stále nevymizeli... (28.12.2020)

Krásnej film, psychologická studie podob lásky nezištné a zištné. Čistého citu a chladného kalkulu pod maskou horoucích citů. Krutý obraz vztahu otce a dcery velmi dobře situovaných, kdy majetek je na prvním místě a vše se tomu musí striktně podřídit. I když otec tušil a chtěl ochránit dceru, nebo majetek? A pak ten krásný ( k)lamač dívčích srdcí Montgomery, který má svůj plán, jak se pěkně zajistit. A Catherine ušláplá plachá dívka, která mě ohromila svoji vnitřní sílou, odvahou a hrdostí. (03.08.2016)